January 2015

Gillian Kendrick - ALP postavy

30. january 2015 at 2:33 | Yaraki |  Malůvky
Je půl třetí ráno, lepší čas pro kreslení ksichtů aby jeden pohledal!
Asi to zkrátím, neb nám starcům ponocování nespěje a já se ještě nechystám odebrat do věčných lovišť. Koneckonců ALP hodlám opravdu dopsat a kdybych teď padla za vlast, bylo by to poměrně pochmurné. Duchové jak známo totiž neudrží tužku.

Obrázek: Cillian Cynwrig / Gillian Kendrick alias jeden zcela nedecentní upír z mekáče
Délka práce: překvapivě pouhé dvě hoďky, ani ne - asi mě osvítil Duch svatý. Nebo jsem začala brát kokain, sama nevím (je to ten kokain)
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Poznámka: chce se mi spát, udělejte s tím někdo něco, prosím vás


Sedmý syn / Seventh son - recenze

29. january 2015 at 23:46 | Yaraki |  Filmové recenze
Je čas standardizovat šablonu pro recenze filmů. Heh, proč zase já?

Kdybyste někdy dumali, kdo je přeborníkem v pletení bičů na vlastní osobu, jsem to já. Zajdu do kíňa, ale nemůžu se prostě jen pokochat, zahodit futrál od popcornu, dopít colu z Intersparu... ne, já musím napsat recenzi, že jo. Fuj na mě.


Název filmu: Seventh Son (Sedmý syn)

Obecné: Fantasy/Dobrodružný (Velká Británie/USA/Kanada/Čína), 2014, 103 min
Režie: Sergej Bodrov (knižní předloha: Joseph Delaney (nečetla jsem))



All the Lonely People - Úvod

29. january 2015 at 0:13 | Yaraki |  Dílovky


















Každý jsme svým způsobem posedlí...

"Lidská touha je nakonec vždycky tou nejsilnější zbraní proti člověku samotnému. To co miluješ, tě zničí..." nebo nějaké podobné patetično. Každý po něčem dychtíme a mnozí z nás přemáhají tu prostou touhu po moci, nadvládě, bezpečí a svobodě pramenící ze síly.
Existují ovšem i lidé, kteří si svou slabinu uvědomují, považují ji za jakousi výsadu, jsou smířeni. A častokrát kdyby jen to, takoví lidé, podlehnuvší vlastní touze, bývají nakonec lační, nechají se snadno strhnout a paradoxně spíš než slabinou, stane se jim jejich posedlost zbraní.

O takových lidech se nepíšou povídky. Ne, že by se na literární scéně neobjevovali, ale povětšinou jsou považováni za záporné, prohry hodné a odsouzené k zániku. Co když nejsou? Co když ti zlí opravdu vyhrají? Dříve nebo později, nezpomalováni malichernou péčí o druhé a výčitkami svědomí, se to musí stát. A náš svět padne.

Tedy pokud po tom oni jen maličko zatouží.



Overromantično aneb najdi roční období

25. january 2015 at 21:52 | Yaraki |  Malůvky

Pod vedením pečlivé ruky dvorního Frčkoznalce Jejího Veličenstva - Švéda - jsem místo studia sesmolila jeden obrázek s nezapřitelnou spojitostí s ALP (začínám se opakovat, není-liž pravda?) Musela jsem desetkrát opravovat holínky a křížky a odstíny uniforem a visačky a zavisačky - mám-li citovat sebe - "červený tentononc věcičky s vocáskem a takový ty fufně, víš co". Abych byla nakonec nařčena z toho, že Sebastian Solja byl nácek. A letec.
Jenže on byl tak trochu... nácek a letec.

Mimo to, když jsem se chystala celé tohle přehnaně romantické něco vydat, narazila jsem na netu na několik jasných vodítek, lákadel svádějících mě, abych zas a znovu vyhledávala obrázky Winter Soldiera v různých stupních vilnosti.
A abyste mi věřili, zahrajem si hru - najdi Buckyho:


Tak to vidíte, i v tý chemii se dá najít něco svůdného :D Mno a teď k hlavní náplni tohohle výplodu:

Název obrázku: Heh... to jsem nějak... nepřemýšlela... říkejme mu "hodně starý obrázek, co už dávno neplatí"
Délka práce: +- hoďka
Použitý gadget: tablet a dvě konve čaje s mlíkem
Poznámka: hnusí se mi, že jsem schopna nakreslit něco s touhle tématikou. Mor na mě a mě podobné! Jinými slovy sorry... nějak se to samo vetřelo do mého podvědomí - víte co, každej je někdy mladej... Ha! Vidíte, tak jsem měla pojmenovat tohle veledílo. Mno, ať už vedlo mou ruku coko, už se to vícekrát nestane, slibuju :D



Itami je prokrastinační faktor level over 9000, aneb jaké je to chodit s literární postavou

25. january 2015 at 15:58 | Yaraki |  Videookénko
To by byla zrada, kdyby byla Itami imaginární, což? Větší zásah do dějin než kdyby se našla první strana Bible se strohým úvodem "Mé milované Sandy, všechny dále uvedené postavy jsou smyšlené"
Jenže ona není. Mrcha.


Tak se tu tak učím, že jo... a napadá mě, že jsem už pěkně dlouho nepřispěla společnosti jak je mým vznešeným zvykem. No a protože prokrastinace léčí hemoroidy (nebo má nějaký jiný podobně blahodárný přínos), rozhodla jsem se vyvrhnout zase něco do vidookénka. Znalejší z vás už teď tipují, že půjde o nějakou záležitost oklikou přidruženou k ALP. Heh... je to čirá pravda v její dokonalé nahotě. Včera jsem pokonverzovala s Itami, nakreslila jeden over-romantisch obrázek Sebastiana se Sin a pak, ve čtyři ráno nad sklenkou umrtvujícího čaje s mlíkem, když jsem proklínala své já za absolutní neschopnost pečlivého studia, jsem našla následující video. Fakt nevím jak, přišlo jako blesk z čistého nebe, jako rána elektrickým úhořem mezi obočí, jako nové yaoi doujinshi na Steve x Bucky pairing... prostě se objevilo a já pochopila, že popisuje v těch vysoce lyrických veršících scénu, která se v ALP prostě MUSÍ objevit.

Úplně vidím Sineád jak se válí u krbu, pomalu otáčí zápěstím s ovladačem přehrávače a přeskakuje z jedné písně na druhou, v hubě žmoulá nezapálené cigárko a vedle na koberci jí poplakává Linney nad smyslem života, vesmíru a vůbec.


Asi to v tom neuvidíte, ale což, já se od srdce zasmála.


Nepředstavitelné hlubiny zakázaných věcí

23. january 2015 at 20:03 | Yaraki |  Výlevy a světonenávistný rage
Aneb co by člověk neudělal pro jednu pandu, že jo...

Tak jsem se zas jednou zaslíbila nemírnému poslání - seznámit místní osazenstvo s několika tématy, jež si pod pojmem "Zakázané" vybavím já a mě podobní experti. Abych neobcházela příliš širokým obloukem, chystám se povrchově zabrouzdat ve vodách takzvaného yaoi a slashe, což jsou - ano, teď je ta pauza na kamenování - v podstatě jedna a ta samá věc. Jak by řekl slovník naučný, kdyby byl alespoň z poloviny takové prase jako já, jedná se o žánr, vzniknuvší v odpověď na existující, známá a občas také originální díla jiných autorů nebo prostě jen tak, protože po večerech nebylo nad čím pohonit. Podstatou není nic vznešenějšího, než usazení dvou či více mužských postav libovolného fandomu do různě (ne-)pohodlných poloh a zobrazení jejich nepokrytě sexuálních aktů - ať už formou grafickou či literární.



All the Lonely people - Kapitola 4: The sleeping Beast

18. january 2015 at 22:42 | Yaraki |  Dílovky
Studium. Těžké, bezbřehé břemeno vědění. Inteligence na vzestupu. Ach! A já totálně v pí...semnostech, zahlcena tou dementní analytikou. Nejhorší je, že jde o předmět, který během svého studia/práce/života fakt využiju. To bolí nejvíc. Člověk ani nemůže nadávat na nesmyslnost své povinnosti.

Začínám si připadat stále více jako Sineád - skoro mám nutkání napsat to do Kapitánova deníku... Den dvacátý osmý: poslouchám grunge, seru na studium a myslím na Sebastiana.

Když jsme u toho grunge, tedy post-grunge, mám-li být konkrétní, v dnešní kapitole se vyskytuje narážka na jednu píseň, jedná se o tuhletu: https://www.youtube.com/watch?v=YtKqUptJ5Fc (to jen kdybyste dumali, čím si člověk vyplachuje hlavu, když píše tyhle chujovinky)


Název celého výpotku: All the Lonely people, PROLOG zde, obecné PREQUEL kecy zde
Kapitola: The sleeping Beast/Bestie spí
Počet kapitol: v tuto chvíli neznámý
Délka: nepočítala jsem, ale je to tak o stodvacetosm stran delší, než by bylo rozumné
Žánr: fantasy/duchařina/"školní" tématika/současný svět
Varování: tentokráte docela zásadní - každá povídka má své "vysvětlovací" díly. Toto je jeden z nich. Snad vám děj a reálie přijdou po tomto textu uchopitelnější. Pokud ne tak... tak... tak si pusťte song výše a bude vám to jedno :D



Jak jsem našla pandu

17. january 2015 at 17:19 | Yaraki |  Stuff and Things
Znáte ten nesmírně příjemnej pocit, když je vám zle ze sebe sama?

Takové to obcházení obloukem, šátravé plíženíčko a strategické odkládání povinnosti? To jsem měla poslední dobou hodně. V zásadě pořád. Opominu-li můj *proč jsem se proboha kdy nechala natlačit do vztahu* vztah, jsem za uplynulý rok celkem nehezky opomíjela některé kamarády. Buď je neměl můj "muž" rád, nebo mě ovládlo podezření, že je já nemám ráda a nebo jsem se styděla. Dneska bych se ráda zmínila o té poslední skupině.



Internet bez života

16. january 2015 at 0:30 | Yaraki |  Výlevy a světonenávistný rage
Témata týdne, to je vám ošemetný byznys.
Člověk se dozví i věci, co se NIKDY dozvědět nechtěl. Jako třeba návštěvnost něčího bloquísku v přesně systematizovaných číslech. Narazila jsem skrze tuto blog-funkci už i na obrázky všech možných ztopořených údů a výlevů o konci světa. Tehdy jsem se bála. Moc. Ale rozhodně ne tak moc, jako se bojím teď.

Zjistila jsem, že tohle ošemetné téma "život bez internetu" se stalo jakýmsi prototypem stereotypu. Ne vážně, přijde mi, že 90% článků je marným zoufáním si, že bez internetu by se žít nedalo, nebo naopak prostým chvástáním, jaký wild wild život dotyčný žije a internet by nepostrádal, ani kdyby ho za to platili. Je to zvláštní. Ta potřeba sdělit něco, co už bylo sděleno mnohokrát.
Neberte to však jako čirou kritiku (přestože téma týdne "Život bez internetu" paradoxně připomíná spíš skladištěm textů "Bez vlastního, originálního života") člověk se musí pozastavit nad každou z těch desítek forem jak tu samou informaci napsat. Kdyby nic, ta rozmanitost je na tom zajímavá. Stovky slov a nápaditých opisů, jak vykřičet do internetového světa, že internet je na hovno.

Popravdě on asi trochu je, že jo. Internet nás neustále svádí, neustále nám předkládá desítky, ne-li stovky a tisíce pohledů na jeden a tentýž problém. Zajímavé pojednání na toto téma jsem četla právě nedávno. Autor tam krásně vypíchl jednu smutnou skutečnost - lidé už nebrání svůj názor před jiným názorem na tatáž fakta, ale brání svá fakta před jinými fakty. Nemluvě o skutečnosti, že spíš aby hledali jedince s podobnými názory a zájmy a vesele s nimi trajdali po rozkvetlých lukách, raději vyhledávají opačné názory, se kterými mohou po večerech zběsile soupeřit. Každý máme zájmy, že jo. Docela dobré je ale nezapomenout, že cokoli napíšete do těhle vod, odrazí se někde o nějakou neviditelnou hladinu, někdo si to přečte bez ohledu na pravdivost původní myšlenky a pak s tím vesele vyrazí do světa.
Naše společnost mi přijde zmatená. Koukáme se na ten samý obrázek, ale jedni popisují jeho barvy a druzí kompozici. Třikrát sláva! máme tady hádku. Hádku, do které se zpravidla ještě připlete jedinec, co popisuje nějaký úplně jiný obrázek a místo hádky máme třetí světovou pěkně z pohodlí domova, kde na vás ti zlí interneti nemůžou.

Jak říkám - zajímavé. Přesto nejsem schopna rozhodnout, zda-li by život bez internetu, bez toho bezpřehého plátna plného všemožných pravdivých i nepravdivých faktů, byl lepší nebo horší. Lidé by asi více spoléhali na klasičtější média, více přemýšleli. A zároveň byli také snadno zmanipulovatelní nějakým silným a masivně se prosazujícím názorem, protože by neměli takovou možnost srovnání. Taky by je nebránila ta neviditelná zeď nereálna, co vám zpravidla v internetových přestřelkách kryje záda.

Bez internetu by se mnoho informací šířilo pomaleji. Mobilní operátoři by si namastili kapsy. Je možné, že by lidé chodili víc ven, víc se bavili jeden s druhým z očí do očí. Na druhou stranu spoustu přátel byste ztratili už jen pro ten prostý geografický fakt, že jsou moc daleko a vy nemáte čas je vídat...

Mno... řekněme, že už jsem se slušně zamotala do vlastních pseudodedukcí, takže pokud bych měla nějak shrabat všechny myšlenky na hromádku - lidi, myslete vlastní hlavou. Díky bohu, že internet, co nás spojuje a dává nám tisíce různých pohledů na věc a ještě o tisíc víc možností, existuje, ale není nějakým pomyslným božstvem, které má vždycky pravdu. Ne všechno, co někdo vyžblebtne na internetu je pravda. Hrabejte hlouběji. Myslete více. A choďte ven, ať mají důchodci na koho řvát, že za komunistů bylo líp :)

A s tím se s Vámi loučím, žijte blaze.


ALP - Linney Brighton

15. january 2015 at 23:58 | Yaraki |  Malůvky
Takže se tak učím tu analytiku, jo, a najednou, světe div se, Ďáblova zvůle - vyskočí mi z toho obrázek postavy ALP. Záhada roku.

Jde o Linney Brighton, kterážto, světe div se podruhé, je poměrně dosti kladným charakterem. Šoking nesmírný. Vzhledem k tomu, že její vzhled i povaha je inspirována jednou mojí kamarádkou ehrm ehrm Itami nemohu jinak, než jí tuto zběsilou malůvku věnovat. Takže, dítě, tohle je pro tebe. Nemlať mě, chtěla jsem se hecnout víc, ale asi je to po třech ústních zkouškách nad mé síly.

Délka práce: cca 2 hodiny, dle předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Věnování: Itamce, protože na tom obrázku rozhodně NENÍ ona sama :D

Jak jsem zase jednou byla egoistou

14. january 2015 at 14:26 | Yaraki |  Videookénko
Aneb z dalších příspěvků do videookénka...
Včera jsme měli s Itami geniální hovor ohledně ALP. Neboť všechno, co se týká Itami jako by bylo předurčeno ku genialitě. Všechno co se týká Itami a ALP, abych dostála názvu článku.
Dostali jsme se přes záplavy porna a cupcakes až k jedné postavě, jež je Itami silně inspirovaná - tedy k Linney Brighton. Zatím jsem její existenci jen tak zlehka nakousla v druhé kapitole, ovšem osud a hvězdy, tedy já, jí plánujeme zářnější budoucnost než tuto humornou jedno-epizodnost.

Linney si mimo jiné prohřešky nárokuje jednoho z v ALP přítomných mužů. A ne všichni jsou z toho nadšení. *end of spoilers no one understood* Celá tato situace ohledně chlapů se mi vybavila při poslechu následující písně, takže mě naráz zaplavila nutkavá potřeba ji sem postnout už jen proto, že je to dobrý song, nemluvě o jeho tématičnosti.

Jinými slovy tenhle song je pro tebe, Itami, schválně co z něj zase vydedukuješ :)



Jak jsem se začala učit velšsky

14. january 2015 at 14:03 | Yaraki |  Videookénko
Znáte to, zkouškové v plném proudu, Madrid číhá za rohem a já... já se učím velšsky. Protože když do Španělska, tak jedině s velštinou!


Abych to trochu přisvětlila - chystáme se s Korouhví jet na Zaklínače jako Zerrikánky. A co mají Zerrikánky krom bujného poprsí, sexy zbrojí a slabosti pro Winter Soldiera Draky? Nesrozumitelnou, hustoprdelní řeč. Velština jako by se sama nabízela. Nejen, že zní jako *wtf angličtina*, zároveň je i rodnou řečí Ramsay Boltona a.k.a. Iwana Rheona. A toho chceš, toho moc chceš :D



Ilustrujícím budiž vám, děti, tohle video osazenstva Misfits.


Jo a kdyby vás náhodou trápilo, kde sehnat učebnici velštiny, tak vás to trápit nemusí - v naších končinách je to takřka nemožné :D Takže urputně vysedávám nad touto stránkou http://www.surfacelanguages.com/language/Welsh. Teda učím se... sakra! Učím se! Takže nestíhám psát ALP, omlouvám se... So. Much. Iwan Rheon. School.

Z novinek aneb Marvel slash. Heh.

9. january 2015 at 21:35 | Yaraki |  Vobrázci z Internetů
Dospěla jsem k překvapivému závěru. Musím se podělit o zážitky ze svého studia.
Nečekali jste, co? Jsem Mistr intrik! Muheh.










Sedím v hotelovém pokoji ve městečku San Constantino, usrkávám horkého Bombardina a v hlavě mi rotují zážitky posledního týdne. Jela jsem na hory. S bráchou, kamarády z dětství a rodiči s jejich známými. Velká parta. Velká sranda. Původně jsem myslela, že - teď to přijde - budu po večerech studovat. Jasně, všichni mi to věříte. I já si původně věřila, ale - další šok - nevyšlo to. Stahuji obrázky nahatých superhrdinů a je mi hezky. Těm učebnicím zřejmě taky, neboť si lebedí hezky v poličce pod stolem tohohle rodinného hotýlku s příjemnými majiteli.
Když říkám přijemnými, mám samozřejmě namysli toho sexy taliána (a to se mi tyhle typy normálně nelíbí) s perfektní angličtinou, od nějž jsem si byla už šestkrát vyžádat heslo k wifi. Heh. Nemůžu jinak než střelit pohledem k tomu štosíku papírků s fungujícími hesly vedle svojí levačky. Když on je tak fluffy!



Tajemná osoba aneb začněmež polemikou

6. january 2015 at 22:03 | Yaraki |  Jednorázovky/básničky
Občas si říkám - je to jen sobecká snaha být "fejms", nebo prostě a jednoduše kdykoli vidím téma týdne, mám opravdovou chuť a nápad k němu něco napsat? Sama nevím. Skoro bych načnula něco ve smyslu "není tak tou nejtajemnější osobou člověk sám, neboť o sobě ví vše a pořád se nechápe?" Nope, nejsem až takový patetik. Místo toho se stočím k ALP. Překvapivě.

.

FAV sites

6. january 2015 at 17:31 | Yaraki |  Stuff and Things
Aneb kam se vracím... Obvykle z nějakého důvodu, že. To co mě žene zas a znova zpátky na tyhle konkrétní stránky jsem se pokusila shrnout níže. Tedy občas jsem se to pokusila shrnout. Někdy jsem se sobecky rozhodla, že si ony pohnutky nechám pro sebe. Nebo budu lhát. Protože jsem v zásadě vážně špatnej člověk.
Kdysi dávno tohle bývala skupina mých přátel - spolu s novým začátkem je poněkud těžké vytvořit si stejnou bandu příbuzných postiženců, proto tento soupis prozatím berte jako seznam těch, v něž vkládám největší naděje.

.


.

http://newending.blog.cz alias Únorová

Skvělé povídky a básničky na samé hranici ponurosti, úžasu a fascinace

.

http://proste-panda.blog.cz alias Yoko, čili Panda

Každý máme svou soul sister. Tohle je ta má.

.


Kdybych byla já syn Satana, Embř by byla bratrem syna Satana.

.


Jestli sis dovolila pozastavit, zabiju tě.

.

http://write-books.blog.cz alias BajaShare a Tayo

Kdo chce Destiel čísti, blog si vždycky najde.

.


Stylem psaní mi velmi blízká a sympatická blogerka.

.


Pisatelský styl, který neomrzí. Zajímavé názory nápady.

.


V době, kdy blog pozvolna zkomírá pod nánosem vlastních nesmyslů přežívají snad už jen legendy.
Tady je jedna z nich.

.


Dle mého jedna z nejlepších recenzentek a pisatelek vůbec.

.


Já a Akai v trochu jiném - starším - provedení.


All the Lonely people - Kapitola 3: Starý pán

3. january 2015 at 22:16 | Yaraki |  Dílovky
Však to taky znáte - jak na Novej rok... tak už radši vůbec. Chlastat, kouřit marijánku, běhat nahatá ve sněhu a pak psát povídky je ujetý. Dost ujetý i na mě. Zvláštím budiž ovšem fakt, že mé pisatelské stavy na téhle kapitole vůbec nejsou poznat. And that's creepy, Sherlock.


Název celého výpotku: All the Lonely people, PROLOG zde, obecné PREQUEL kecy zde
Kapitola: The Old Man/Starý pán
Počet kapitol: v tuto chvíli neznámý
Délka: 8,5 tradičních 11-tkových stran
Žánr: fantasy/duchařina/"školní" tématika/současný svět
.

God bless America!

3. january 2015 at 1:29 | Yaraki |  Vobrázci z Internetů
Tak jo, slíbila jsem nový díl All the Lonely people. Taky jsem slíbila, že se budu učit. Jo a že dočtu Město z Kostí a postahuju mamce Gotham. A matně se mi vybavuje i jeden další slib - že nevlezu na 4chan do sekce yaoi. Jenže pak... pak... pak...

PANEBOŽEJEŽÍŠIKRISTESPASITELINÁŠ NA 4CHAN JE OBŘÍ, NĚKOLIKASTRANNÁ SEKCE STEVE/BUCKY HARDCORE PORNA PANEBOŽEPANEBOŽEPANEBOŽE! PORNO S WINTER SOLDIEREM! JÁ TOMU SNAD NEUVĚŘÍM!



Mrdám odjezd na hory. Protože kdo by jezdil do Rakouska, když může prosedět celý dny nad natatým Winter Soldierem, že jo. Kdo by opoustěl internet, když právě díky němu prozřel. Bůh existuje. Amen.

A vůbec, i kdyby jste byli puritáni, aspoň to logicky osvětluje, proč chtěl Steve tak moc do armády :D
Onu svěcenou vodu pro vaši utrápenou mysl (ne, Švéde, ty ne, chraň tě Amber jestli na tohle klikneš) naleznete ZDE.
Jo a kdyby vám tohle všechno z nějakého nekřesťanského důvodu nestačilo, mí milí hebcí spoluobčané, směřujte se sem, na strhujícíně pojmenovaný tumblr s neočekávatelným obsahem: http://metalarmfucker.tumblr.com

Sebastian Stan aneb jak jsem se hrabala v pinterestu místo studia analytiky

1. january 2015 at 21:24 | Yaraki |  Vobrázci z Internetů
Bejt chemik je těžký.

Celý rok vás školí k tomu být precizní, pracovití a uvědomělí. To se to pak hovno prokrastinuje. Člověk se permanentně cítí provinile a tak vůbec to není žádný med. Někdy se ale zadaří a vy se na vteřinku osvobodíte z toho smrtícího sevření rozumu a prostě si uděláte radost. Neříkám, že zrovna na Nový rok plný předsevzetí je nejlepší vykašlat se na studium, psát články o kalbách o Silvestru a leštit candáta nad Winter Soldierem. Na druhou stranu Pinterest k těmhle nemravnostem vyloženě vybízí. Bídák...

Pokud vám to ještě neseplo, přináším vám spoustu obrázků, na nichž je můj milovaný a nejmilovanější, the one, the only and the Winter Soldier Sebastian Stan. Na vzácnosti těmto konkrétním obrázkům přidává skutečnost, že jsou z Pinterestu, jež vás permanentně nutí se pro stahování obrázků přihlašovat. Což neznamená, že schopný chemik to nedokáže nějak obejít. A já jsem sakra schopný chemik.

.

Silvestr sobě aneb Óda na Korouhev

1. january 2015 at 16:52 | Yaraki |  Stuff and Things
Silvestr 2014 aneb nechoď s Mlíkem, nechoď s Mlíkem, nebo se z toho zblázníš!

So... proč jen já se s tím zas píšu? Zrovna tuhle událost myslím nemám šanci v životě zapomenout.


.

Nejsem si, takhle v začátku článku, ještě zcela jistá, jak ho chci vlastně pojmout. Strohý popis? Výčet událostí nebo snad jen shrnutí, prosté a úderné, něco jako - Mám nejlepší partu kamarádů vůbec?
Takový problémy hned prvního ledna, to bude zas rok.

Mno, po zralé úvaze vás uvedu do děje takto - stýkám se s partou lidí různých zájmů i povolání, jež spojuje buď záliba ve fantasy/šermu/historii obecně, nebo se prostě tak nějak dopřifařili a Amber-ví-jak mezi náma přežili. Není mi doteď jasné, co přesně nás drží pospolu, nebo proč jsme se ještě nezabili (nebo spíš proč jsem je ještě nezabila), což ovšem nic nemění na faktu, že každý okamžik strávený s touhle partou považuji za poctu.


Bože! Byla to větší paráda než jsem si kdy dokázala představit - zpívali jsme naše home-made songy jeden o druhém, topili v krbu, tahali šíšu, běhali natatý ve sněhu - což se vždycky hodí už jen proto, že se člověk zas a znova musí poplácat za to, jak krásný mají jeho kamarádi zadky - jedli burgery od seňora Mlíka, přijaly novou rekrutku do naší überprdelní fighterské skupinky "Korouhev", opět jsme se utvrdili v tom, že Amber je Bůh a Ježíš nejlepší velitel. Mimo jiné mě výše zmíněná rekrutka nabídla, z pozice jednoho z hlavních orgů animefestu, jestli jí jakože náhodou nechci pomoct s organizací. Což o to, pomohla bych a ráda, jen bych nesměla být další půlrok v Madridu...

Dokonce ani nikdo nikoho nějak nekřesťansky nezklátil, ani se nezhulil tak, že bysme ho za to museli kolegiálně vylískat. Nikdo mi neopíchal moje wannabe děti. Síra nezapálil Embří chatu, což všichni považujeme za akt nesmírného vesmírného zázračna. Zazpívali jsme si Johny, náš Pán, Adélu i Tohle by Ježíš neřešil, tancovali jsme na hitůvky z awesome mixu a... kurva to byla geniální kalba. Nemusela bych těď mít rýmu a migrénu a kocovinu a tradiční Riví "Panebože-co-když-mě-ty-moji-zmrdi-nemají-rádi" stihomam, ale což, zapařili jsme grandiózně, takže si nemohu než poplácat záda, protože je všechno jak má být.


Asi proto vám to celé tady tak egoisticky předkládám... je mi prostě hezky a vážně moc bych ten pocit chtěla zachovat alespoň takhle, internetně. Až mi bude zas nahovno, nebo v zásadě až bude komukoliv z vás kdy na hovno, vzpomeňte si, že existují i hezké chvíle. Já třeba, až budu zas v některé ze svých legendárních depresí, si sednu k počítači, dohledám tady tuhle svou sprostou honírnu nad tím jak jsem skvělá, zavzpomínám na ono krátké posezení na Falangově klíně, s šíšou v puse a hořícím krbem před sebou, hromadou svíček všude po místnosti a bandou random sestříhaných lidí tančících ve zvonáčích ve videu na awesome mix někde v pozadí a bude mi zas líp.


Na světě je hezky, fakt.