Tajemná osoba aneb začněmež polemikou

6. january 2015 at 22:03 | Yaraki |  Jednorázovky/básničky
Občas si říkám - je to jen sobecká snaha být "fejms", nebo prostě a jednoduše kdykoli vidím téma týdne, mám opravdovou chuť a nápad k němu něco napsat? Sama nevím. Skoro bych načnula něco ve smyslu "není tak tou nejtajemnější osobou člověk sám, neboť o sobě ví vše a pořád se nechápe?" Nope, nejsem až takový patetik. Místo toho se stočím k ALP. Překvapivě.

.


.
.

Říká se, že každý člověk má nějakou vášeň - nějakou slabinu. Taky se říká, že i ti zkažení podléhají vlastním zákonům, že nejsou zase tak svobodní jak se zdají. Byť si ty zákony stvořili sami, jsou pro ně stejně platné jako pro kohokoli jiného.
Kladivo reality. Okovy skutečnosti. Obepínají mu krk a nutí ho nehybně postávat na rohu uličky. Bylo by to tak snadné - tulák, co se k němu šourá sotva stojí na nohou. Táhne z něj beznaděj jenom o trošku více než krabičák, co pořád třímá v usmolené dlani.
"Co nějaký drobný, hochu? Nemáš něco k pití? Jen kapku... Nemáš?" prohodí tuberáckým hlasem a ostentativně obrátí prázdnou krabici. Bože! Chlap páchne jako kyselé okurky a co do vizáže nezadá si se špínou pod nehty... Zabil by ho už jen pro ten puch, žebrákova vlezlost je jen pomyslným zlatým hřebem. Napadne ho zakrýt si tvář, ale pak by si připadal jak laciná parodie na upíra - s dlouhým kabátem do půli nosu, co se plíží potemnělým městem.

"Llandovery je hrozná žumpa, co, panáčku?" nadhodí špinavec, jako by četl myšlenky: "A ty drobáky, máme?"
Muž poodkryje lem kabátu, dlouhé nože zacinkají, hlaveň se zaleskne, dík bohu žebrák však vidí jen černé pouzdro, z nějž muž vytahuje růžovooranžovou bankovku a podává ji somrákovi.
"Díky chlapče, seš dobrej člověk," pokouší se ho poplácat po zádech. Muž je rychlejší než myšlenka, uhne, takže starcova dlaň jen bezmocně plácne o cihlovou stěnu uličky. Sveze se s chroptivým smíchem na zem: "ale stejně seš dobrej. Chachá!"
"Dneska všichni myslí jen na sebe. To ty ne, postaráš se vo nemocnýho! Takovejch peněz! Dobrej chlap, já to říkám. Já poznám dobrýho chlapa.Takhle navečír už si každej jde svoji cestou a spíš by utek, než aby mi něco dal. A vono večer je to nejhorší, víš?"
Zvedá k muži vodnatá očka: "na koho čekáš? Na nějakou holku, co? Míval jsem taky takovou, malou nezbednou... jó, dřív to nebylo takový jako je to teďka!" chroptí si dál a pozvolna se kácí na naleštěné boty svého nedobrovolného společníka.
"Jaká je, ta tvoje holka? Je pěkná? S pěknou kundičkou? Taky jsem míval takovou! Ale to už je dávno. Všechno je tak dávno! I to víno, míval jsem víno. A whiskey. Já rád whiskey, bez ledu a rovnou do krku. Ať štípe! Řikám ti, není lepší meducíny, než takovýho frťana skotský, co?!" laškovně jej udeří do kotníku. Sám je zaskočen že se mu to podařilo. Popravdě i jeho mlčenlivý druh se trošku vyděsí - nedával pozor, příliš se zamyslel. A to zrovna dnes není ideální aktivita. Měl by být ve střehu. Někdo porušil pravidla - jeho pravidla. Lézt jiným do teritoria, to se prostě nedělá.

Narovná si kabát a ostřížím zrakem oblétne okolí. Pusté předměstí malého velšského městečka. Stejně usmolené, zablácené a beznadějné, obrané o duši a jakýkoli smysl - jako ten žebrák. Proto je tak ideálním domovem. Ty, co se ztratí, nikdo nepostrádá. Muž si olízne palec. Dělá to vždycky, když ho popadnou tyhle filosofické pindy. Jako by si chtěl okusovat nehty - což o to, chtěl by - ale zakázal si to. Mít nějaký starý papír a trochu inkoustu, udělal by z toho zákon. Jenže kdo dneska píše brkem? Koho dneska zajímají zákony? Ani obyčejní lidé se nedrží pravidel, tak proč by on...? Pak mu to naráz dojde. Sám tu stojí pro nějaký popsaný kus pergamenu. Stráží ulice bezduchého zapadákova jen protože je někde napsáno "do teritoria jednoho klanu nevkročí nepozván lovec cizí rodiny, by se zde o krev a moc obohatil". Bullshit!

"Měl jsem ženu a pracoval jsem na soustruhu. Víš co je to soustruh?" když nenalézá v tváři neznámého ani kapku porozumění, pokračuje: "přišel jsem vo práci. Všichni jsou bez práce. Na hovno doba... ale to je tím, že každej jede na svý, nikdo se nezajímá! Já vždycky dával chudejm lidem a tentononc, na ty děcka jsem přispíval. A na povodně a požáry..."
Povodně a požáry... olízne si muž slastně palec. Přesně to by Llandovery potřebovalo víc než nový hospic a kruhový objezd u obchoďáku. Požár a povodeň. Pěkně to tady vyčistit. Jenže co z toho? uvědomí si záhy. Když Llandovery padne, bude se muset přesunout jinam. Do stejné díry s trochu odlišným pseudo-keltským názvem, ale stejnou bandou rezavých trhanů s jejich příběhy o soustruzích a družnou povahou. Je mu z toho vyloženě na blití.
Ne, Llanodovery bude stát. Jako tu stojí on, jako stojí staré zákony - pevně a neochvějně.

"Je mi trošku šoufl, hošku, moh bys mě zvednout?" škemrá somrák do tmy. Muž je ten tam, nezůstal po něm ani nedopalek cigarety, ani kapka nějaké vůně. Ale stejně to byl hodnej chlap, uvědomělej! připomene si stařec informaci, jenž mu další láhev krabicáku do půl hodiny vymaže z houbovité hlavy.

---------------------

"Už jen kousek, pane, už jen kousíček!" Povědomá světla panského domu krmí Dariana falešnou nadějí. Pěkně po lžičkách, aby měl čas si nakonec uvědomit, jak moc ztraceni jsou. Nikdy to nestihnou.
Muž, černoch s rozčepýřenými kudrnami, jakýsi archetyp anglického afričana - nebýt kalně bílých očí, jež mu svítí z důlků jako odštěpky slonovinové kosti - jej však konejší dále. Nevěnuje Darianovi jediný pohled, to v žádném případě, ale záře panských oken ho láká jako oheň můru. Oheň a můra - dokonalé přirovnání pro okamžik, kdy jim výhled zakryje záclona černého pláště. Postava před nimi tasí dva magnumy ráže 44, poklekne pro lepší mušku a vystřelí. Svištění protne vzduch jako ostří meče. Černoch padá k zemi, bílé oči blednou. Starý muž, kterého dosud podpíral, padá na kolena. Není si jistý, jestli je zasažený nebo ne, celé tělo ho štípalo a pálilo už předtím, takže by nějakou obyčejnou kulku stejně necítil, šeptá sám sobě.
Muž v plášti přichází, zbraň stále napřaženou před sebou. Není tak tupý, aby se k Darianovi přiblížil na míň než deset stop. Přesto trochu zariskuje - chce si ho prohlédnout. Je to opravdu lord Winters? Neměl by být mrtvý? Neměl by být pryč z Llandovery? A hlavně, odkdy je z něj... Tajemný muž zalapá po dechu při pohledu na Darianovy oči. Každé je jiné. Jedno modré jak tomu u mágů bývá zvykem a jedno tmavohnědé, skoro černé. Jako jeho vlastní oči...

Myslel si, že narušení teritoria bude dnes tím hlavním prohřeškem. Jak jen se mýlil. Vidět tohle ty staré pergameny na vlastní zteřelé oči, jistě by se dobrovolně samovznítili. Lord Darian Winters nejen, že se opovážil nezemřít, on se zřejmě stal upírem. Křížencem mága a upíra. Největším ze zvěrstev, jež je vůbec možné si představit. Neznámý se k Darianovi nakloní, ví, že je moc blízko, ale... Bože! Olízne si palec. Nikdy neviděl Křížence.
Chtěl by si na něj alespoň jednou sáhnout, než mu rozpráší hlavu svou čtyřiačtyřicítkou. Roztáhne hubené prsty. Trochu se klepou. Nepřístojné. Ale za tohle to jistě stojí...
Stálo by, kdyby ho Darian v ten okamžik z posledních sil neodmrštil jako loutku přes plot vlastního panství. Jak slabé kouzlo. Trochu se za sebe stydí. Za své vlastní stáří. Za nutnost ublížit někdejším spojencům. Za...
Tajemný muž se za notného chrastění štěrku zvedá ze země, rozráží plot a řítí se plnou rychlostí k Darianovi. Starý lord naprázdno polkne. Ještě nesmí umřít, je příliš brzy...



 
 
 

6 people judged this article.

Comments

1 Únorová Únorová | Email | Web | 7. january 2015 at 14:48 | React

No, sakra! Já čumím! Líbí se mi to :)

2 Yaraki Yaraki | Web | 7. january 2015 at 15:59 | React

[1]: to jsem moc ráda, díky :) tak nějak jsem koukla na téma týdne a napadl mě tenhle prequel/sequel/whaterver k ALP :D

3 all-is-magic all-is-magic | Email | Web | 8. january 2015 at 19:29 | React

Takové hezky tajemné :) Musím pochválit skvěle zachycenou atmosféru :)

4 Yaraki Yaraki | Web | 8. january 2015 at 19:33 | React

[3]: moc děkuji :)

5 Elis Elis | Web | 9. january 2015 at 0:50 | React

Píšeš skvěle, krásně se to čte...

6 Yaraki Yaraki | 9. january 2015 at 19:19 | React

[5]: moc děkuji :) od tebe si toho zvlášť vážím, opravdu :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement