Cesta Prince - Kapitola 2

22. february 2015 at 20:12 | Yaraki |  Dílovky
Proč jen se celý dnešní den nese v duchu hesla "Jsem větší Antikrist než celej Sam Winchester i s Deanem na zádech"...?

Možná protože mi kamarád před chvílí napsal "Nechceš tenhle víkend přijet z Madridu do Prahy" a já na to v žertu "přijela bych, mít volných 5000,- na letenku" a on na to suverénně "já ale mám volných pět tisíc... tak bych ti to zaplatil a ty bys tu byla se mnou"...
Sakra lidi, to vážně všichni chcete, abych si připadala jak prvoligová biatch Zlatokopka a prostitutka v jednom? Fuj na mě a hlavně na vás, že máte tyhle nápady. S díky jsem odmítla a vrhla se raději na něco, co mě uklidní, potěší a rozjasní mou už tak vždyzářící tvářičku - vydání dalšího dílu Cesty Prince, jak jinak.


Název celého příběhu: Cesta Prince

Autor: Yoko, alias Panda
Kapitola: Kapitola 2
Počet kapitol: 13
Status: DOKONČENÉ, vydávám na požádání autorky každý týden
Žánr: Fanfiction (Harry Potter)/romantické
Varování: lehké SA, návykově zábavné a strhující




Když jsem ho uviděl poprvé, znovu mi bylo jedenáct a stál jsem stlačený v davu mladých kouzelníků. S bolestí jsem sledoval zelené, poněkud nejisté, ale přesto rozesmáté oči, které na mne hleděly zpoza Moudrého klobouku vykřikujícího přesně ta slova, kterých jsem se děsil.
"Nebelvír!"
Byly to totiž její oči, ty, které jsem už nikdy neměl spatřit.
Přiznávám, že vytvoření této myšlenky bylo od mé hlavy opravdu podlé.

***

Další den na snídani Ron s plnou pusou vajíček vysvětloval každému, kdo byl ochoten poslouchat, že dvojčata chtějí dovést plyn k dokonalosti a připravují dokonce ještě jeho opačnou verzi.
"O ní ale vůbec nechtějí nic říct, a podle jejich výrazů mají trochu potíže s výrobou," opakoval Ron škodolibě. Přeci jen, jemu samotnému se nedařilo hodně věcí, a i když měl lumpárny bratrů rád, stejně pociťoval miniaturní zadostiučinění z toho, že i jim nejde všechno hned.
"Opačnou verzi?" Hermiona se zatvářila poněkud překvapeně. "To chtějí všechny rozbrečet? To odporuje jejich zásadám, ne?"
"Nevím, jestli přímo rozbrečet," odpověděl Ron, "chtějí to zařadit do sortimentu jejich obchodu. Mluví o delikátní pomůcce. Netuším, co mají tím na mysli." Harry se zamyslel.
"Lechtací plyn je zábavný, ale proč by někdo chtěl někoho rozbrečet, a hlavně čím?" Ron pokrčil rameny.
"Já hlavně nechápu, že ti dva mají volný přístup do školy. Mají přeci obchod v Příčné i v Prasinkách! Jak jim mohl Brumbál dovolit, aby pobíhali po škole a vypouštěli svoje kejkle? Skoro jsem zapomněl, že tu už oficiálně nestudují."
"Tomu bych se nejspíš měla divit já, nemyslíš? Ale čirou náhodou to vím," ozvala se Hermiona vědoucně a napíchla si kousek slaniny na vidličku. "Přemluvil ho Kratiknot. Byl tak unešený jejich loňskou přenosnou bažinou, že chtěl jejich kouzla studovat a pozorovat v praxi." Ron nevěřícně vykulil oči.
"Cože, to jako vážně?"
"Jo, taky jsem o tom slyšel," podotkl Harry. "I když samozřejmě ne od Hermiony. Častěji potkám na chodbě Šedou dámu než vás dva," neodpustil si jen maličko uraženou a mnohem víc popichující poznámku.
"Promiň Harry, ale ty zase určitě pořád někam chodíš s Cho, jen se nedělej," namítl uraženě Ron. " A stejně nechápu, jak jim to mohli dovolit." Hermiona sotva stihla hodit po Harrym omluvným pohledem a rudovlasý mladík začal dál mlet svou.
Harry ho přestal vnímat. Cho… S Cho se rozešel už vloni. Neměl problém s tím, že spolu dva jeho nejlepší kamarádi chodí, ale musel uznat, že ho jako kamaráda zanedbávají. A taky jim trochu záviděl. Důležité však bylo, že ztratil možnost si s nimi nezaujatě sednout a popovídat si u tepla krbu. Tížily ho všechny ty hodiny strávené v různých nepoužívaných učebnách, kde přebíral tlustočervy nebo řadil kázeňské kartičky se jmény svého otce a jeho přátel. I když pracoval v klidu a v tichosti, protože Snape se už vlastně neobtěžoval na něj dohlížet, nemohl si o tom jeho divném přístupu s nikým promluvit. Dean, Seamus, Katie, Lenka… hodiny lektvarů byly utrpením pro každého, ale oni nemohli pochopit problém, jaký mezi sebou měli. A Neville… on se Snapea bál, a koneckonců, Snape ho upřímně nenáviděl ještě víc, než jeho samotného.
To bylo samo o sobě trochu zvláštní. Musel připustit, že Neville je od přírody na některé věci nešikovný, ale pohled, jakým ho Snape obdařoval byl nenávistný. Občas snadi obviňující… Harry odstrčil zpola dojedený talíř a nepovšimnut odešel od stolu. Měl nepříjemný pocit z toho, co ho právě napadlo. Připadalo mu, že v zastrčeném, nedosažitelném kousku mysli měl na tohle odpověď. Jenže, proč Neville? Matně si uvědomil, že spolu sdílí jednu věc - narodili se ve stejném časovém intervalu, jaký určila věštba pro narození chlapce se silou, jaké se nevyrovná ani Voldemort. Ale mohlo by to s tím mít něco společného?
Harry vyšel ven. Byla sobota, takže měl až do šesti hodin spoustu času, kdy by měl plnit domácí úkoly a cvičit se do přeměňovaní. V duchu se ušklíbl - přeměna želvy v lampičku v jeho podání byla vážně fenomenální - ale zaplašil myšlenky a dospěl k rozhodnutí. Dneska - nebudu - nic - dělat.
Věděl, že toho bude zítra litovat, ale potřeboval si vyčistit hlavu.
Venku prosvítalo slunce skrze mraky, a v dálce slyšel bouřku. Nejspíš proto se dnes moc studentů na školních pozemcích nezdržovalo. Zavřel oči a nadechl se čerstvého vzduchu. Pak natáhl hůlku před sebe a sebevědomě zvolal:
"Accio Kulový blesk!"
Koště mu během minuty přistálo v ruce.
Když pohladil vyleštěnou násadu, nasedl na něj a odlepil se od země, usmíval se od ucha k uchu.
Vážně miloval být kouzelníkem.

***

Ani trochu se mu nechtělo zpátky do hradu. Palčivě si uvědomoval, že ho čeká obávaný školní trest, a upřímně nemohl říct, že by se na něj dvakrát těšil. To, že ho Snape doteď ignoroval neznamenalo, že mu dneska nebude celou dobu dýchat za krk s hubou plnou uštěpačných poznámek. Byl rád, že si dneska udělal volno a na říjen nebývale teplý den si užil. Dopoledne létal na famfrpálovém hřišti, pak si dokonce vzal neviditelný plášť a proháněl se po celých školních pozemcích, a odpoledne pomáhal Hagridovi, se kterým se právě rozloučil, obstarat hypogrify a testrály. V duchu viděl, jak se nacpe na dobré večeři, poprosí Dobbyho o máslový ležák, dá si sprchu a zaleze do postele… Sakra, pomyslel si málem ukřivděně, jeden jediný den prostě nemůže být od rána do večera v pohodě.
V očividné nepohodě stoupal k astronomické věži, kde měl podle instrukcí na školní trest nastoupit. V nestřeženém okamžiku mu podjela noha po jakési kluzké břečce a Harry bolestivě přistál v mezipodlaží o pět schodů níž.
"Zatraceně," zamumlal si pro sebe a zkoumal bolavé koleno. Pak se přesunul ke skvrnám na plášti. "Co to kruci je?"
"Vnitřek netopýřích střívek, Pottere. Goyle je tu musel náhodou upustit," ozval se kyselý hlas a ze stínu se vynořil panovačný, bledý obličej.
"Malfoyi! To nemáš nic jiného na práci než kazit lidem večer?" zavrčel Harry vztekle a obezřetně se postavil.
"Špatně. Snažím se zničit večery jen a jen tobě. Copak, snad nejde náš geniální studentík na školní trest?"
"Sklapni."
"Ale," ušklíbl se Draco, "takže jdeš? Nemilé. Za Snapem? Lepší. Vídáš se s ním častěji než já, a to je to můj oblíbený učitel." Harry se otočil čelem ke schodům.
"To mě nepřekvapuje." Draco udělal krok dopředu.
"Nepřekvapuje?"
"Vždycky si měl sklon bratříčkovat se jen s těmi, co ti nabízejí něco odporného na oplátku." Harry se okamžitě sklonil před náhlým výšlehem světla a otočil hůlku proti Dracovi.
"Co přesně si tím myslel?!" Dracova tvář se stáhla zlostí.
"Vysvětli si to podle sebe," odsekl Harry, "co všechno ti nabízí Snape… nebo Voldemort."
Vzduch proťal další barevný paprsek. Harry obratem vyslal protikouzlo.
"A co by mi nabídl Brumbál? Co? Snad ne vzdělání?" zapitvořil se Draco. "Nebo honbu za pochopením lásky tvé mudlovské matky? To, co mi nabízí společníci Pána zla je mnohem cennější než -"
"Říkám ti sakra sklapni!" Dva kouzelníci stáli proti sobě tváří v tvář s napřaženými hůlkami, napjatí a připravení na úder toho druhého. V tom kolem nich přeběhl černý stín. V okamžiku, který nemohl trvat víc než necelou sekundu, stál Snape přímo za Dracovými zády. Černota jeho očí vysála z atmosféry všechno kromě opovržení.
"Vypadá to," protáhl líně, "že panu Potterovi tresty jen tak neskončí, že? Kouzla na chodbách jsou, jak jistě víte, zakázána." Harry sklonil hůlku. Neobtěžoval se tím, že by přemýšlel, kde se tu ten chlap tak rychle vzal, a naštvaně odsekl:
"Pane profesore, jistě jsem si všiml, že tady váš, hm, student, použil kouzla stejně jako já." Malfoy okamžitě zavrčel.
"Pottere, okamžitě mě přestaň -"
"To stačí." Snape se plynulým pohybem přesunul mezi ně a otočil se čelem k Harrymu. "Na pana Pottera čeká nahoře sada na leštění starých nástrojů a… spousta, spousta kouzelnických dalekohledů." Ještě chvíli vpíjel své černé oči do zelených, a pak se prudce otočil. "A my, pane Malfoyi, si o vaší nekázni půjdeme popovídat." Draco okamžitě oponoval.
"Nekázni? Pane profesore, -"
"Jak říkám, to stačí," zarazil ho ledový hlas. "Jděte, Pottere," odsekl stále čelem k naštvanému, bledému obličeji.
Harry chvíli zkoumavě hleděl na profesorův týl a poté se beze slova otočil a odešel.
"Tak zítra, Pottere," ozvalo se za ním, nehlasně a nenávistně. Pousmál se nad tupým plesknutím, bezesporu způsobené úderem Snapeovy ruky o hlavu s blonďatými vlasy, a přidal do kroku. Draco očividně ztrácel pochopení i u někoho, jako je Snape. Cestou nahoru ještě zaslechl jeho rozčilený hlas a Snapeovo odsekávání. Zítra si to s tebou vyřídím, Malfoyi, říkal si, když začal čistit první ze sto šedesáti čoček z dalekohledů; zítra tě donutím, abys mi přestal otravovat život. Ale vlastně dík.
Tahle příhoda totiž znamenala, že opět nebude mít Snapea za zadkem.
Jupí!
 

2 people judged this article.

Comments

1 Sayuri Sayuri | Email | Web | 2. september 2015 at 18:00 | React

Ach.. Snape+Harry ♥ ano som retardovaná, uchylna a ktovie čo ešte, ale ja ich vážne shippujem! :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement