Ještě mě napadlo... aneb další z nepříjemných napadení mojí paranoidní mysli

24. february 2015 at 17:15 | Yaraki |  Výlevy a světonenávistný rage
Psát články je věc ošemetná a podstatně nebezpečná.
Ještě o fous nebezpečnější je snad už jen přemýšlení samotné.
Může se totiž stát, že vás něco napadne - a věřte mi, není obyčejnou náhodou, že "příchod myšlenky" sdílí totožné sloveso s divou zvěří, jež vás někde na cestách rozcupuje na prvočástice. Napadnout. Cítíte z toho ten bezprostřední útok, tu žravost oněch několika písmen? Já jo. To, že jsem tak trochu creep protentokrát opomiňme.





Popravdě byla to ta první věc, jež mě při pohledu na téma týdne napadla. Napadení, útok, nebezpečí. Koneckonců možná proto končí většina mých úvahových článků jako změť náhodných myšlenek, nesoustředně a absolutně bez návaznosti poletujících po stránce. Protože na mě moje vlastní podvědomí prostě zaútočí přívalem "ještě mě vlastně napadá" věcí.

Většinou, když mě přepadne nutkání něco říct, urodí se mi v hlavě poměrně ucelený obrázek co a jak mám na mysli. Ve fázi opakovací a sebeutvrzovací, když se člověk pouští do zpytování svědomí, jestli někde někomu nekřivdí, nemýlí se, nebo mu prostě a jednoduše neharaší, už se začínají objevovat drobné vady na kráse původní myšlenky. Takové to "co kdyby..." a "já jsem ještě chtěla dodat..." a "nesmím zapomenout, že podívám-li se na to z jiného úhlu...". V tomhle okamžiku by se to ještě dalo překonat, považovat za srozumitelné.
Největší těžkosti nastávají při převedení myšlenky na papír, ať už je jakkoli virtuální nebo zcela klasický. To je teprve to nefalšované peklo. Začnete psát a najednou vyvstane ve vaší hlavně úvaha nad tím, co by se stalo, kdybyste byli dítě v africe a proč se na to nepodíváte jako svobodná matka a že vlastně celá původní myšlenka je špatná. To poslední je asi nejhorší. Začnete pochybovat.

Pochybování, ztráta kontroly a důvěry ve vlastní slova - to je onen útok - na sebe samotnou. Vlastní hlava vám bůhvíproč podrazí židli pod nohama, odřízne větev. A vy začnete padat, utápět se ve vlastních výplodech.
Pochybujete, že to, co vám ještě před okamžikem přišlo zjevné je vůbec pravda a děsíte se, že byste někomu lhali, ublížili, nebo hůře - vypadali jako idiot. A přesně proto nakonec jako ten pitomec vážně vypadáte. Místo abyste podali jasný závěr, vyvrhnete na papír několik zoufalých pokusů neutonout v nepřeberném množství nápadů.

Zajímalo by mě, proč se to děje.

Možná o tom je celý spisovatelský dar. Neztratit se - omlouvám se za to patetično - sám v sobě. Udržet si jasnou představu o libovolném světě/postavách/událostech a nezamotat je natolik, že vlastnímu textu za týden nebudete sami rozumět. Spisovatelé, ti opravdu dobří, podle mě musí mít neuvěřitelné organizační schopnosti skloubené s kulervoucí představivostí.

My ostatní přidružení šmrdlalové možná máme v hlavě desítky dobrých nápadů, ale nejsme schopni je ztvárnit na té úrovni, aby byli čitelné a pochopitelné. Podle mého to ani není tolik o fantazii jako takové, ale o tom, že vkládáme přehnané úsilí, příliš snahy do uvěřitelnosti, do toho abychom přesvědčili sami sebe, že něco existuje a funguje, že zapomeneme, že skutečná krása psaní je v jeho odlehčenosti a jednoduchosti jako takové.
Nacpeme do svých storek, básniček a fejetonů tolik epična, že začnou chrlit páté přes deváté jako nějaký artézský vrt a místo uchopitelného chytlavého děje skončíme utopení pod hladinou neutichajících nápadů.

"Ještě mě napadlo" je dle mého zajímavé téma, které mě samotnou donutilo zase si zopakovat jednu ze zásad psaní. Nesmíš podlehnout přívalové vlně myšlenek. Drž se nohama na zemi. Přemýšlej, ale nepřeháněj to, protože některá zákoutí a zapomenuté hlubiny vlastního mozku jsou zapomenutými hlubinami přesně proto, že by se v nich člověk neměl štrachat. A proboha, to platí pro mě i do běžného života, občas zastav, nepřemýšlej sama nad sebou, jestli jsi dobrá, špatná, hezká, oblíbená, opuštěná, smutná...
Zastav, soustřeď se a prosímtě, napadne-li tě něco, neznamená to automaticky, že to musíš okamžitě říct.

No a pak sesmolím tohle... to je na psychárnu, fakt :D
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 panda panda | Web | 27. february 2015 at 13:29 | React

Ó, Yaraki, tento článek je velice moudrý - skoro mi to připadalo, že to píše nějakej hustěkrutopřísnej pisal s vlastím časopisem a několika bestsellery, a pak sem si tak řekla - tyjo, vždyť tu holku znám... :D

2 Yaraki Yaraki | Web | 27. february 2015 at 16:54 | React

[1]: jakéžto zklamání :D ne kemo, díky :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement