Kapitánův Deník, den pátý

16. february 2015 at 18:54 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Aneb ať žije královské letectvo! Nebo tak nějak...

Můj život se úspěšně proměnil v podivný druh houpačky. Takový ten špatně podivný druh, kdy jste v zásadě permanentně dole. Na druhou stranu vás to donutí užívat si takové ty drobné pitominky typu "jé, já se neztratila", nebo "jé, já se ztratila, ale aspoň je přede mnou stanice metra přes kterou se dopátrám kam jsem se ztratila", nebo "jé, konečně jsem si koupila chleba, co není sladkej". Jako vážně, co to mají španělé za divnou nemoc, dělat veškerý pečivo tím záhadným způsobem, kdy vám z každého rohlíku, preclíku, chlebu, housky, dalamánku, bagety, bagetky nebo koblihy stejně nakonec chuťově vyleze croisant. Nepochopíš.

Nepochopíš, ale zvykneš si. Abych jim ale jen nekřivdila, dá se tu jinak pohodlně sehnat úplně všechno. Řekla bych, že někde za rohem mám i obchod s pervitinem a novorozeňatama *zdravíme Falanga*. Na bagety si už seriózně kapu olivový olej. Popíjím kafe v průběhu celého dne a pořád si stěžuju, že je venku chladno i když běhám pečená v rozhalence. V podstatě už jsem nenápadná jak sáně v létě. Mimo jiné jsem si dneska nakoupila kotel velikých čerstvých krevet a hlívu ústřičnou a chystám se z toho spatlat nějakou mořskou zábavičku, nad kterou se vám zajisté budou protáčet panenky, ale já, jakožto rybomil, si zachrochtám blahem.

Tím se dostávám velikou oklikou k atmosféře Madridu jako takového. Je tu teplo a tak nějak vřelo. Lidi jsou zdvořilí, ochotní, co chvíli narazíte na nějakou dobročinou organizaci hlásající mír a decentně z vás tahající pečlivě vydřená eura (hehe, díky Karlovko za moje stýbko, půjde na dobrou věc). Metro je hlídané sekuriťáky a kytaristy, takže nejen, že vás nikdo neokrade (aspoň v to doufám), ale zároveň se tím výrazně snižuje pravděpodobnost, že se ztratíte.

Dneska mám krom totální schízy ze svojí školy také jeden moc hezký zážitek. Vyrazila jsem si péšo od copy studia, vedle kterého jsem poobědvala v jedné cafeteríi směrem podél trafalgar square dolů na svou rodnou stanici Bilbao, kterou jsem samozřejmě vesele se pohupujíc do rytmů Immortals od Fall out boy přešla a skončila jsem o stanici dál na San Fernando, kde právě nějaký ukrutně rezavý chlap zavíral bar. Ukrutně rezavý. Chlap. Eh... no abych to zkrátila, zírala jsem na něj jak postiž, načež se dotyčný ke mě přihnal s tím, že večer se do tohohle jeho baru musím stavit, protože je to "english practice irish pub", načež jsem mu decentně naznačila, že zítra vstávám na sedmou, ale pozítří se určo stavím a pak jsem se vesele roztekla na chodník. Irish. Pub. English. Tyhle tři slova pro mě momentálně zastávají pozici synonyma k legendárnímu triu sex, drogy, rock'n'roll.

Hurray!

Smutnějším faktem je, že jsem stále ještě nezprovoznila mobil natolik, abych mohla zavolat veselému kolumbijci, takže zůstávám pořád poněkud sama. Do toho navíc nevím, jak dát dokupy svou escuolu a tak nějak se v tom motám. Co mě drží nad vodou je plánovaná Erasmus party tuhle sobotu, kam se chystám a pak nově i výše zmíněné trio.

Co je ještě zajímavější je rychlost s jakou ztrácím schopnost mluvit česky. Permanentně mi naskakuje angličtina a občas se mi kdesi vzadu ohlásí i ona upozaděná španělština. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, zvlášť protože kdykoli pak konverzuji s nějakým čechem zním jako totální postiž protože mi nenaskakují slovíčka. Ale což, však vy stejně dobře víte, že jsem postiž i normálně :D

Co víc, utápím se taky trochu ve své tradiční hrůze "nikdo mě nemá rád, nechybím jim a jsou to zmrdi", která nepolevuje, ani když pohlédnu na poličku s baťůžkem co mi ti moji čuráci sbalili na cestu. Začínám si přehnaně vykládat každé "brou noc, ty děvko" jako totální offense vůči své osobě, přestože to léta beru jako srandu a tak celkově si připadám podivně zmatená a opuštěná. Do toho jsem dneska celý den courala po Plaza Chamberí, přičemž jsem po návratu neměla koule na to říct Abuele Consuele, že moje škola je převážně online a já vlastně na moc přednášek nechodím, tj vážně nevím, jestli je moje escuola "Bien", nebo "Mal".

Což mi připomíná nesmírnou svátost slova "Bien" obecně. Kanonizujte ho, děcka, protože bez něj bych se dostávala do mnohem větších problémů než jaké jsem schopna obstarat si teď. Z nějakého důvodu pokud totiž na všechno odpovídáte Bien, tedy "dobrý", nikdo nechytá podezření, že jste vlastně úplně v píči a nevíte jak se pohnout z tohohle konkrétního zmršeného bodu.

V zásadě, a to je asi největší kámen úrazu, vůbec nevím, jestli jsem nebo nejsem v píči, snad jen krom toho smutného faktu, že budu muset mámě oznámit, že tu budu o dva týdny déle, než se plánovalo, protože zkoušky. Muy Bien!

Tak mi držtě palce, parchanti, a ne že mě přestanete doma milovat! :D
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Akai Akai | Web | 16. february 2015 at 21:28 | React

You'll be great, I still have faith in you and miss you and stuff :D and bien is gonna save the day :D
And I will try to work on chapter 1 quickly to have it ready for you to correct :D let me know when you'll have read the prologue and what is wrong about it ;)

2 Rein Rein | 16. february 2015 at 23:08 | React

Tebe a přestat milovat? Kde žiješ? :D :D Takový věci se nedějou :D

Hlavně nepanikař, všechno bude v pohodě :) Hele už teď mi chybíš, jak jsme si před tvým odjezdem hodně psaly a teď nic najednou! Nemá mě kdo jak zdržovat od věcí do školy (i když já si nějakou zábavu vždycky najdu) :D
...Což mi připomíná že zítra píšu ze španělštiny, ups :D

Drž se u Bien a Irish pub a všechno bude v pohodě :D :) ;)

3 Elis Elis | Web | 19. february 2015 at 16:02 | React

Taky si myslím, že to bude v pohodě, čeho se obáváme, nakonec vždy dobře dopadne...

4 Yaraki Yaraki | Web | 22. february 2015 at 17:21 | React

Já vím, já vím...máte pravdua jste svatí... vážně díky, bando :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement