Dostala jsem povídku, šálalálala!

9. march 2015 at 22:39 | Yaraki |  Jednorázovky/básničky
Zlomila jsem si chodilovou kost. Zase.

Nevím, nakolik je telepatie reálná, ale dostat ve stejný den od Amber song a hlavně od Sestry/Mistra Yoko povídku, to už je napováženou. Je skvělá, božská, epesní a nejlepší. Yoko samozřejmě. O povídce nemluvě - nebo si snad myslíte, že někdo, dko je skvělý, božský, epesní a nejlepší, by byl vůbec schopen napsat něco špatného? A jsme doma.

Takže tady to máte, děcka, live long and read carefully, pure awesomness awaits...

Originál kdyžtak zde, na proste-panda.blog.cz

Název: No... nějaké návrhy? *totálně vyfluslá*
Žánr: Slash. Muž+muž. Máte to tu, žádné kamenování, jestli ste si to nepřečetli.
Fandom: Avengers
Pár: ...zjistíte. :D
Rating: Uf... řekněme 15+. Budu hodná.
Věnování: Yaraki, Riveän, prostě ta prdlá holka co si válí šunky v Madridu a nacpala mi Supernatural tak, až jsem na to začla koukat. (Jo, to jsem já muheheheheheh! Heč!)
Kdož přečte, pochopí (a odpustí mi, že jsem si přesně na tenhle obrázek vzpomněla) :D

"Bucky… Myslím, že bychom to neměli dělat."
"Co? Proč ne?"
"No prostě - vždyť jsme na hlavním štábu, to je -"
"Ale notak, Steve…"
Kapitán Amerika svěsil ramena a trochu nervózně se ohlédl přes rameno.
"Ty víš, že bych to chtěl. Vážně, ale… je to sotva pár dní, kdy jsem se odhodlal ti to říct a ještě jsem se ani nevzpamatoval z toho, co jsi odpověděl a - navíc jsem trochu nervózní tady z toho… všeho." Bucky se pousmál a sklonil hlavu, až mu pár černých pramenů spadlo do tváře. Nakonec vzal Steva za ruku a dal se do kroku.
"Bucky - !" začal Steve protestovat, ale když viděl odhodlanost, a jakou ho Bucky vláčí, vzdal to a nechal se vést.
"Neblázni. Každý z vás tu přeci má svůj pokoj, ne? A přepadl tě v něm někdy někdo? Ne. Tak se nechovej jako holka co má přijít o panenství."
"Bucky!"
"Pšt! Takhle nás vážně někdo uslyší." Steve nasadil pohoršený výraz.
"Beru zpět vše, co jsem řekl. Nesnáším tě:"
"Jasně, jasně. Teď doleva, nebo doprava?"
"Doprava. A pak druhé dveře."
"No vidíš, jak ti jde spolupracovat!" radostně prohlásil Bucky, natáhl se pro čip na Stevově krku a otevřel dveře do výsostných komnat člena Avengers.
Když vešli dovnitř a zajistili dveře, Bucky tiše hvízdnul.
"Pěkně sis to tu zařídil." Pokoj s celoprosklenou stěnou byl půl příčkou rozdělen na dvě části, z nichž jedna byla obývací, s velkou koženou sedačkou, televizí, gramofonem a také malou kuchyňkou, a druhé dominovala velká, perfektně ustlaná postel. Tam zimní voják bez uzardění zamířil a těsně před ní se otočil, vrhl na majitele vybízivý pohled a pozadu skočil. Steve zdvihl ruku a zakryl si obličej, zatímco slyšel vrzat pružiny a Buckyho výskání. Pak dal ruce v bok. Pak je zkřížil v pase a zhluboka se nadechl.
"Bucky-"
"Vrže ti postel. A je pěkně tvrdá. Ale jako trampolína dobrý," řekl, zatímco se stále válel a hopsal na zadku. Steve zvdihl obočí, vzdal svou snahu a šel si ke kuchyňské lince nalít pití. Vrzání skoro okamžitě přestalo.
"No dobře, promiň. Měl jsem se zeptat, jestli ti můžu skákat na posteli." Steve se obrátil čelem k němu a odložil skleničku.
"Jo? Myslíš, že se zlobím kvůli tomu?"
"Asi ne. Ale pochop to - být celá desetiletí otrokem bez mozku… to si potom užíváš každou všední blbost," řekl, a rozhodil ruce. "Nebuď takovej. A pojď za mnou." Steve se uchechtl.
"Cože?" Bucky však už mlčel, a nasadil modelovský postoj. Steve svěsil ramena a pomalu se začal přibližovat. Koutky úst se mu cukaly.
"A třeba trochu rychleji by to nešlo?"
"Na můj vkus teď moc mluvíš."
"A ty zas máš tvrdou postel."
"Heh, a to s tím jako souvisí?" Konečně se Steve dostal na dosah Buckyho rukou, čehož Bucky okamžitě využil a přitáhl si blonďatého muže k sobě.
"No, to teprve uvidíme," pronesl tiše, a lehounce se dotkl svými rty Stevova obličeje. Odtáhl se, když zjistil, že se Steve nepokrytě zubí.
"Co zase?" zeptal se netrpělivě, ale Steve mu jen položil ruku na temeno a přitáhl si ho zase k sobě.
"Miluju tě, Bucky."
Kapitán Amerika konečně odhodil veškeré zábrany a začal Buckyho líbat. Nejprve lehce a krátce, jako by chtěl ukradnou malé kousíčky kůže z horkých rtů, a zanedlouho oba prodlužovali intervaly, jako by se už nikdy nechtěli od toho druhého odpoutat. Buckyho hruď se tiskla ke Stevově, a jeho ruka putovala po svalnatých zádech. Po pár minutách Steve zabořil ruku hlouběji do černých, skoro po ramena spadajících vlasů, chytil je a maličko Buckymu zaklonil hlavu, aby mohl jemně ochutnat kůži na jeho krku. Přestože mladý muž prve proti přerušení líbání mručivě protestoval, zanedlouho mu z úst unikl vzrušený sten, když nenasytné rty nasály kůži u klíční kosti. Bucky byl v sedmém nebi. Nechal se laskat a přemýšlel, jak je možné, že tak tichý a plachý člověk, který se nerad projevuje - snad se občas i stydí! - dokáže náhle, bez nejmenších zábran, převzít iniciativu. Ať už ve vztahu, nebo v bitvě. Ach, a jak dlouho na to čekal, musel málem zemřít, aby se dočkal… Znovu zasténal, když ucítil ruku pod tričkem na svém břichu. Ani nad tím nepřemýšlel, a nacvičeným vojenským pohybem si přetáhl tričko přes hlavu, aniž by skoro potřeboval ruce odpoutat od Steva. Najednou cítil, jak Steve lehce ztuhl a kouká na jeho nahý hrudník.
"Ehm, děje se něco?" zeptal se trochu nervózně. Steve vrátil pohled zpět jeho očím.
"Jen… si užívám, že na tebe můžu nepokrytě zírat. Jsem uchvácený." Bucky se zasmál.
"To nejsi sám." Levou rukou zatahal za lem jeho košile, kterou Steve v zápětí svlékl. Bucky se pomalu přestával ovládat. Když Steve zachytil jeho pohled směřující k pásku u kalhot, pousmál se, a velmi rozvážně si ho začal rozepínat. Když už měl celý pásek prakticky mimo kalhoty, zadržela ho ruka.
"Můžu sám?" Steve pomalu zdvihl ruce na znamení, že mu nechává prostor, a obtočil je Buckymu kolem krku. Ten zatím mnohem méně rozvážně zbavoval pýchu týmu Avengers kalhot. Opět nastoupilo líbání, mnohem nenasytnější a vášnivější, když se Bucky neudržel, a sjel jednou rukou po Stevově pupíku až pod trenýrky, které dosud jediné odolaly svlékání.
"Ááá!" vyjekl Steve a málem od Buckyho odskočil. Ten se okamžitě zmateně ptal:
"Co? Co je? Co se stalo?!"
"To sakra studilo!"
Bucky rozpačitě pohlédl na svou levou horní, kybernetickou končetinu.
"Aha. Promiň, špatná ruka. Ehm," lehce se zakuckal. "Na zádech ti nevadila."
"Ne, to je v pohodě," vydechl Steve, a začal se zase smát. "Já se jenom - lekl. Můžeš pokračovat. Co vyzkoušet mou, hm, tvrdou postel?" dořekl, pomalu se k ní přemístil, a stále s nohavicemi u chodidel a poodhrnutými trenýrkami, na ni usedl. Bucky se uvolnil, ještě jednou pohlédl na svou umělou paži, a zdvihl dlaně vzhůru.
"Jak si přejete, pane," řekl, a šipkou skočil ke postele, až u toho Steva povalil do peřin.
Neuplynula příliš dlouhá doba, když byli oba mladí muži zcela nazí, postel zpřeházená, a ve vzduchu se vznášel vzrušený, feromony nabitý pach sexu. Steve právě přesunul svou hlavu z Buckyho chvějícího se klína nahoru, po jeho hrudníku, až k jeho rtům. Dlouze líbal dlouhovlasého přítele, zatímco jeho obě ruce, živá i kybernetická, již trochu zahřátá Stevovým teplem, bloudily kam jen dosáhly.
"Bucky?"
"A-ano?" vydechl černovlasý princ. Můj černovlasý princ, pomyslel si Steve.
"Vážně to chceš?"
"Bože, ano."
Oba dva muži najednou ztuhli.
"Totiž, to jsem nechtěl říct! Bucky, ty děvko, na tvém místě sem měl ležet já!"
Steve okamžitě čapnul nejbližší růžek peřiny a bleskově se snažil zakrýt choulostivá místa.
"Starku!! Jak ses sem dostal?!" Bucky zaraženě koukal do stropu a snažil se jednou rukou nenápadně dostat na své tělo více pokrývky. Steve zatím i našel své trenýrky, které si natáhl, ačkoliv přitom chvíli poskakoval na jedné noze. Když konečně vzhlédl a duchapřítomně se rozhlédl, spatřil Tonyho Starka u jeho kuchyňské linky, jak si z jeho baru do jeho skleničky právě dolil jeho whisky. Teda, darovanou. Dvanáctiletou.
"No, víš, ten zabezpečovací systém je dost primitivní, a snad sis nemyslel, že bych se v téhle budově nemohl kamkoliv dostat," načež vzal skleničku a chystal se usrknout, ale než ji přiložil ke rtům, Steve mu jí vytrhl z ruky, srknul si sám, odložil jí nazpět vedle překvapeného Tonyho a rukou nemilosrdně zašermoval směrem ke dveřím.
"Když ses dostal dovnitř, tak ti nemusím vysvětlovat, jak ven. Padej!" vyjekl. Tony pokrčil rameny a pobaveně na něj blýskl očima.
"Vypadáš zajisté impozantně, Kapitán Amerika jak se patří. Jen si srovnej trenky, kousek ti čouhá. Kazí ti to výstup."
"Starku! Mám ti snad pomoct pěstmi?"
"No pěstmi zrovna nemusíš, ale když budeš jemný, rád se přidám -"
"A VEN!" zahřměl Steve a sám otevřel dveře, kde s rukou napřaženou na klepání stála další a jediná ženská členka Avengers, Natasha. Když se jí naskytl pohled na situaci, tiše hvízdla.
"Porada v sále A8. Za půl hodiny. Čau, Bucky, máš se?"
"Dík za optání," ozvalo se tiše ze zmuchlaných peřin, když Černá Vdova zmizela na chodbě. Steve se nevěřícně rozhlížel a založil ruce v bok.
"Tak jdeš už?!" vyhrkl nakonec, když Tony stále pobaveně sledoval místnost.
"To víš, kochám se. A vážně nemáte zájem o trojku? Nebo čtyřku? Můžu přivést Pepper -"
"Tak už vypadni!" vystrčil konečně Steve vzpouzejícího a chlípně mluvícího Starka ven, a zabouchl dveře. Následně se otočil, zapřel se svými zády, a stiskl si palcem a ukazováčkem kořen nosu.
"Bolí mě hlava."
Bucky se vymotal z peřin a civěl do stropu. Pár minut setrvali v mlčení, a Steve pomalu začal sbírat oblečení naházené na podlaze.
"Je to v pohodě. Je to v pohodě," opakoval si pro sebe a snažil se nerudnou hanbou.
Asi po deseti minutách konečně promluvil konverzačním tónem Bucky.
"No, Steve… Nepronajmeme si byt?"

 

4 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement