Kapitánův Deník, přibližná polovina pobytu, aneb Zrození Pyromana

22. march 2015 at 15:59 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Znáte ten pocit, kdy zažíváte něco natolik báječného, že byste si to nejradši z fleku zapsali, vyfotili, vytetovali na předloktí a nahráli na video, jen abyste měli možnost zopakovat si onen okamžik alespoň v chabé digitální či čtené formě?

A pak přijedete domů, třeští vám hlava, jste utahaní jak sáně v létě a nejradši byste zapomněli, jak se existuje.

(ano, toto byl zbytečně dlouhý omluvný úvod - sorry panstvo, ale byla jsem unavená, přemýšlející - což je můj asi nejděsivější stav - a z nepochopitelného důvodu jsem neměla chuť nic psát. Po návratu zdůrazňuji. Během víkendu bych dala prvorozeného syna za diktafon, ale jen co jsem zapadla zas do peřin, zmocnila se mě touha nechat si vše pro sebe. A nepsat vůbec nic. Ne protože by poslední dny v Madridu a Valencii nebyly báječné, jen jsem jednoduše... nemohla najít správných vyjádření.)

Takže k věci - Las Fallas, festival konající se tradičně ve Valencii už po stovky let. Nelze ho popsat nějak jednoduše, nelze zachytit přesnou atmosféru, to říkám rovnou. Pro pokusné shrnutí mohu říct asi jen to, že je to nesmírná a vesmírná paráda - lidi jsou celý týden oslav veselí, nebo se tak minimálně tváří, všichni vysedávají i přes mizerné počasí venku, pobíhají okolo Fallas, což jsou v zásadě obrovské, často groteskní a pitvořící se sochy, figury lidí, pohádkových postav, politiků, zvířat, mimozemštanů a v zásadě čehokoli představitelného i nepředstavitelného. Všude vyhrávají domácí orchestry, děcka práskají petardy a i přes den vás často oslepí rudá světla ohňostrojů.


O to lépe vše vyhlíží, vyrazíte-li na cesty s loženým Dream teamem - češka, italka, polák a běloruska. Nejlepší byla asi situace, kdy někdo z nás omylem začal mluvit svou rodnou řečí a zbytek se pro tu prdel se slovy: "Okay, as you wish!" přidal zase ve svých mateřštinách, takže jste ve výsledku byli schopni ve dvě ráno narazit na čtyři podnapilé jedince, žvatlající pro sebe navzájem i okolí naprosto nesrozumitelné pindy v kakofonii různých evropských jazyků.

Tak jako tak Valencie je město krásné, s Fallas i bez nich, a lidé nejsou o nic méně přívětiví než kdekoli jinde ve španělsku... přesto musím říct, že centrum Madridu, které pravděpodobně lépe znám, toť vše, se mi líbí více. Valencie se výrazněji podobá středověkým městům s opevněním a bránami, starými kláštěry a paláci, přesto mi Madrid přijde prostě hezčí - vzdušnější, ale honosnější a prostě bohatší na "sight seeing".

Co nám maličko komplikovalo výlet bylo už zmíněné počasí. Ono jedna věc je jít na dvouhodinový výlet ve větru, co naší italce konstantně zaburkovával obličej její šálou, a strávit ve stejném větru, mrholení a 6°C celý den na nohou. Byla jsem upřímně utahaná jak kotě a autobus jsem si vymodlila.
Přesto nemohu říct, že by mě cesta nějak výrazněji "psychicky" zmohla, spíše naopak. Jak už jsem řekla, všeobecná atmosféra byla jedním slovem boží. Skoro taková, že jsme s Olyou pobíhaly jak malí parchanti po náměstí, házely po sobě petardy a juchaly při měsíčku.

Taky jsem si dala konečně tradiční churros, což je v zásadě takový "deep fried" trdelník. Jde o jakési slané těsto, které se cca 3 minuty smaží v brutální kádi oleje (kterou ale oceníte v noci, kdy mrzne a vy si můžete pod záminku sledování přípravy tradiční pochoutky stoupnout vedle ní a nahřívat se) a pak se plní třeba vanilkovým krémem, nebo potápí do čokolády, případně jen posype cukrem.
Máte sice pocit, jako byste sežrali celý Medový Ráj, ale na to sere pes, protože když jste kurva jednou v životě na Fallas, tak prostě není možné sledovat, jak rozjuchaní valenští orchestristé pálí tyto své celoroční výtvory bez churros v ruce.
Ano, slyšíte správně - týpci se s tím mastí celý rok, přičemž hodnota nejdražších Fallas přesahuje klidně 500 000 e, jen aby celou parádu nakonec o půlnoci po pouhé týdenní exhibici spálili.

Ale nezoufejte, ono vás to vlastně vůbec nebolí u srdíčka, spíš naopak. Jako byste v tomhle "barbarském" gestu nejlépe zahlédli místní náturu - pracuj, makej jako o život, zapař jako by nebylo žádné zítra a pak v tom ohromném žáru zařvi. Prostě žij pro ten jeden okamžik.

Kurt Combain by zaplakal - lepší shořet, než-li vyhasnout - to je atmosféra Fallas.





 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Pandě Pandě | Web | 23. march 2015 at 8:11 | React

Móóc hustý! Já už jsem chtěla psát, jak se máš, jestli toho máš hodně, že nic nepíšeš, jestli je všechno v pořádku... Tak sem ráda že je :D fotky jsou naprosto epesní! Akorát s tou skoropolovinou pobytu si mě trchu znejistěla - do kdy teda v madridu budeš? Budeš tam po 13tém květnu? třeba pátek sobota neděle 15 16 17? :D

2 Yaraki Yaraki | Web | 23. march 2015 at 13:18 | React

[1]: klídek voe, skoro polovina znamená pouze to, že neumím počítat - odjíždím na začátku června :D

3 Akai Akai | 23. march 2015 at 22:06 | React

Woow... That must have been so
something :D
I hoped I'd watch another supernatural stuff today (only too episodes left of season 1!) but I am awfully ill... Fever and stuff, I feel like my head will explode and cannot even sit up in the bed :( I hope you're feeling better than I am, having come slightly ill from Valencia too...
Oh god, just kill me now...

4 Yaraki Yaraki | Web | 24. march 2015 at 10:52 | React

[3]: Hey! What the...? That must have been my "Wraith grandma" - I'm also ill, exploding, dying and stuff... you probably got me ill through Skype. Or something like that, you sick pimp bastard, who forced me into love affair with Lucifer :P

5 Akai Akai | 24. march 2015 at 13:28 | React

I did not... You can't feel worse than I ddo... All I can currently do is get my phone from the night table... And I'm dying... why?

6 Yaraki Yaraki | Web | 24. march 2015 at 15:58 | React

[5]: there must definitely be some demon in this blood-line out wiping :D Wraith-abuela strikes again :D so what about Skype when we both are home?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement