Manuál průměrného Erasmáka, zápis první aneb Jak přežít Madrid

9. march 2015 at 22:22 | Yaraki |  Stuff and Things
Milé děti a zde přítomná verbeži všeobecně,

pokud mne alespoň trošku znáte, jste patrně již obeznámení s mou objevnou cestou do zámoří přímoří, tedy do Španělska. A vzhledem k tomu, že první měsíc v této ani ne tak slunné části Evropy se již téměř nachýlil, nezbývá mi, než opět uchopit pero (heh, jako bych to nedělala zatím každý víkend) a nějak vám souhrnně poreferovati.

Nechystám se tu rozebírat nějaké klady či zápory, primárně protože tak činím s jistou nepravidelnou pravidelností v Kapitánově Deníku, spíše bych se zaměřila na ty nejzásadnější detaily, jež vám pomohou přežít v tomhle improvizovaném mraveništi.




Takže Madrid. Pokud do centra Španělského království zamíříte déle než na trapně turistický prodloužený víkend, doporučuji pořídit si za účelem snazší infiltrace chrta. Uvadím jej zaprvé, neb jde o informaci nejvyšší důležitosti. Nejenom, že chrti jsou badass sami o sobě, s tímto plemenem vyloženě zapadnete. Nestalo se mi snad, že bych za jediný den nepotkala alespoň dva hrdé majitele. A určitě mu, čoklovi, zabalte takový ten široký obojek z pravé kůže. Kaštanově hnědý. A chrt budiž myšově šedý, černobílí vyšli v loni z módy a neladili by vám ke kabátu.

Tím se dotávám k bodu číslo dvě - Baloňák. Béžový. Musíte mít. Krom mnohých kladných vlastností jako ehrm... je to... mno... baloňák, jistě oceníte i jeho schopnost přirozeného maskování mezi několika dalšími baloňáky. Jako správný chameleon se nesen davem dostanete na metro o celých pět minut rychleji.

Pokud byste náhodou dumali co pod výše zmíněný kabátec, doporučuji školní uniformu. Je totiž jednou z dalších mimiker rodilých Madrileňos. Může být zelená, černomodrá nebo fialková, hlavně aby měla sukénku a podkolenky. I v případě, že jste chlapec.

Další z věcí, kterou bych vám vyloženě doporučila, je umět španělsky. Překvapivě to celkem pomáhá komunikaci. Lidé jsou tu sice nesmírně vstřícní, ale vysvětlovat česko/německo/anglicky na studijním, že vám ty papíry dopošlou protože tiskárna je minda, je poměrně nadlidský výkon. Ani hodně krátká školní sukénka nepomáhá.

Zároveň s tím ale dodávám drobné varování. Pokud se přeci jen odhodláte k sebevzdělávání a vrhnete se na nějaký rychlokurz, nedoporučuje tato příručka trénovat nově nabyté schopnosti ve čtyři ráno při návratu z kalby do bytu na starém domovníkovi. Nebývá nadšen. Ano, ano, je to pro mne stejně nepochopitelné jako pro vás, ale je to tak. A hlavně se ho nesnažte vrámci situace uplatit polovinou burgeru, kterým zajídáte zběsile se zmítající THC v krevním oběhu.
Španělští domovníci jsou divná stvoření.

Když už ale na něco takového dojde, doporučuji mít s sebou z domova v baťůžku nějakého parťáka do nepohody. Neměl by být plyšový (pokud nemáte fakt silné ruce a nejste schopni domovníka zadávit molitanem). Takový kamarád do nepohody, co vás podrží a vy ho nemusíte shánět jako zběsilí až na místě, je více než k nezaplacení. Kámoš, co za vámi stojí a vy tak nikdy nejste zcela sám v cizí zemi plné chrtů a uniforem... já věděla, že mám ten kufr podezřele prázdný.

Na druhou stranu, pokud jste dostatečně otrlí, máte fakt velkého medvídka na cesty, ale kamaráda jaksi postrádáte, protože všichni vaši známí jsou zbabělí kikoti co mě nechali jet samotnou a mě se teď stýská kurva kurva kurva zaneprázdnění, vzniká vám tím skvělá záminka pro trávení času po kavárnách. Najděte si alespoň tři v blízkém okolí. Bude vás to nutit se hýbat, poznávat zákoutí své čtvrti a až vás večer vyklopí někde uprostřed země nikoho, existuje drobná šance, že se dle záchytných bodů najdete. Větší počet lze pouze vypíchnout, neboť, věřte nebo ne, sedávat denně v jedné a té samé kavárně, vám za opravdu krátký čas vyrobí u obsluhy pomilováníhodnou pověst místního creepy-guye.

V závěsu za tím navrhujeme též najít svou rybárnu, pekárnu, fruteríu (jak je to kur česky... zelinář???), kostel (ateismus tento bod nevylučuje - Madrid je jako Nový Zéland přes kostely - je jich tu více než obyvatel a svůj si najde každý. Líp se pak frajeří. Dobré je též dohledat také svůj osobní Irish pub, copystudio, kruháč s fontánou, museum, kruháč bez fontány, čtyřproudou alej, stanici metra (která nesmrdí *imposibru!*), kino, tea shop, zlatnictví a kadeřnictví, zakázkovou výrobu chrtích obojků apod. Právě tyhle malé obchůdky, krámky a hladová okénka dávají Madridu vyloženě magický nádech.

Už jen proto je dobré vzít si s sebou svého anděla. Zastane snadno roli překladatele, parťáka a spoluchameleona v baloňáku. Pokud vám ho ale v Bruselu omylem sežvejkne letadlo, nezoufejte, neboť i přímo na místě jich je vyloženě nadbytek. Každá významnější budova v centru má na štítě alespoň jednoho opeřence. Praha se může se svými holubi dost vycpat.


V odpovědi na tento neobvyklý úkaz doporučujeme zabalit si alespoň kapesní AngelBlade (jediná zbraň co zabije anděla), kdyby některému z výše zmíněných ruplo v bedně, což se může stát poměrně snadno, jak sami jistě víte *odmítá si přiznat, že moc kouká na Supernatural a ještě o něco více zapírá, že za notného ohlasu okolí huláká na libovolná sousoší "Casi, ach, Casi! Slez dolů a zapaříme! Chrta už mám!"*
Ale pozor, pokud zapomenete i tuto praktickou zbraň, Madrid nabízí vysvobození - galerie s výstavami mečů, nožů a mimo jiné též anglebladeů. Dodala bych foto, kdyby mi nestávkoval iPad. Anad vám alespoň mé čestné slovo, že měli ve výlože OPRAVDOVEJ angelblade, bude stačit.


(Technický detail - víte, že existuje nějaká pornohvězda jménem Angel Blade? Zjistila jsem to teď omylem při hledání obrázků "andělských čepelí" - asi mě zděšení zaměstnanci vyhodí z mé oblíbené kafárny. Fakt, že i ten reálný Supernatural mečík vypadá trochu jako dildo prosím opomiňme.)

Doporučujeme připravit se na mimo jiné na to, že vás všichni domorodci budou za hlasitého dunění barbarských bubnů nutit říkat věci jako prdel, stříkat, střešní obklad (nejlépe v kombinaci), lékař, vydřiduch, dějový zvrat, strč prst skrz krk, žížalky, vzrušivý zvířátko apod. Je to zřejmě nějaký druh fetiše na nevyslovitelná slova... Tak jako tak, ať už je za tím cokoli, má uvedenou poruchu každý druhý Madriďan.

Nakupte žvýkačky. Beze srandy. Jsou tady dražší než novorozeně. Nevím, jestli to má nějaký logický důvod, nebo jde prostě jen o čirý troling. *je to ta zeď!*

Za další vřele doporučujeme chodit po památkách v noci. Samozřejmě nemám na mysli vkrádat se do galerií, vloupat se do paláců a podobné zběsilosti. Tyto instituce sice mívají dlouhých otevíracích hodin (třeba do osmi/devíti), ale hlavní věc, kterou si v noci užijete, je Madrid jako takový, respektive jeho vnější architektura. Neproplétáte se davy, není vám vedro a všechno je osvětlené jako za dne. A andělé vypadají ještě epičtěji.

Také nemohu nepoznamenat jednu stratigeckou informaci, jež mě osobně před příjezdem unikla - nebojte se metra, bojte se autobusů. Přestože metrokarta je poměrně drahá a upřímně bydlíte-li v centru, skoro se vyplácí chodit pěšky, metro bude vaším přítelem za pozdních nočních návratů a i ještě o něco pozdnějších a sebezpytujících ranních tahů na byt. Sice poslední vlak vyjíždí z finální stanice o půl druhé v noci, ale do té doby vás metro mnohokrát spasí. Naproti tomu autobusy zastavují opravdu POUZE na požádání, takže pokud razíte někam, kde to neznáte, skončíte dost pravděpodobně vykopnutí až na konečné.
Opět bych sem dodala jednu technickou poznámku - kupte si dobré boty a počítejte s tím, že Španělsko je sice od naší rodné republiky směrem na jih, ale stále se v případě Madridu jedná o vnitrozemské město a v zimě je tu *chvilka napětí* zima.

Zkuste si nahrát do mobilu/iPodu/MPtrojky nějaké staré vypalovačky (STyx, Johny Cash, AC/DC, Deep Purple, Foreigner...) - procházet se potemnělými uličkami, nasáklými pachem ryb a slaniny, zahalenými v cigaretovém dýmu a věčném štěbetání domorodců má své neskutečné kouzlo - trochu nebezpečné, trochu pohoršené, ale fascinující.

Všude noste nabíječku. Až se v půli cesty nika rozhodnete obsadit další kavárnu, bude se vám nadmíru hodit nabitý divajs, ze kterého můžete obšťastnit svět a bloquísek svými zážitky.



Howgh, děcka, žijte blaze a hlavně nezapoměňte, že veškeré výše zmíněné propriety lze snadno nahradit jednou jedinou - RUČNÍKEM.

Jo a abyste neřekli, že to byl článek vážně o NIČEM, přidávám na závěr kompenzační Míííšu Mishu Collinse jak olizuje... whatever that thing is :3

 

1 person judged this article.

Comments

1 Pandě Pandě | Web | 10. march 2015 at 9:24 | React

Nice. Ještě že tě mám, Yari, jinak bych jela do Madridu a byla bych v prdeli. :D Btw, co říkáš na návštěvu někdy v druhé půlce května? 13. mám bakalářský koncert a potom sem freeeeeeeeeeeeeeeeeee..... :D

2 Yaraki Yaraki | Web | 10. march 2015 at 13:32 | React

[1]: Hele nejsem schopna objektivně dodat, kdy přesně tu ještě budu, ale předběžně říkám YESYESYES!!! :D doufám, že máš chrta :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement