Odpolední lekce samohany aneb Kapitánův Deník, den Dvacátý čtvrtý a půltý

8. march 2015 at 18:33 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Sup, bitchez! Jakpak se dnes máte?

Včera jsem strávila nesmírně příjemné odpoledne v centru Madridu s jedním z batalionů mých potomků, jež se tu mimořádně vyskytoval na školním/sborovém výletě. Upřímně nedokážete si představit to opojení, když dokodrcáte na Óperu, vplížíte se do útrob legendární restaurace Fosters Hollywood a jen se objevíte ve stínu futer, rozběhne se k vám Eliška s Natkou a začnou vás tam rozjařeně muchlovat. *I'm so awesome*

Ještě mi dejte vteřinku, než opravdu začnu, na pohonění nad hláškami typu "Tohle, kamaráde, je člověk, kterej umí žít" a "Ty jsi přece nejvetší klátič, Yaraki". Mé srdce vzlétá jako sokol spolu s pádem mé důstojnosti. *but screw dignity*


Děcka, jste nejlepší.

Jednu věc vám ale vytknout musím - nebo spíše poupravit než vyloženě zarageovat. Nebo ještě lépe dodat drobná vysvětlení.
Kolem mé osoby se už léta vznáší aura pařana nejvyššího levelu, co vytírá s chlapama a kalí jako by nebylo žádné zítra (od té doby co koukám na Supernatural si vážně začínám myslet, že žádné zítra nebude, takže to celé dává o dost větší smysl). Bohužel se bojím, že někdy příběhy předčí realitu. Já totiž většinou pařím, tančím, muchluji se - ale nesouložím. Tak třeba fakt, že jsem spala s tím Irem, nebo celá storka ohledně boxera a kolumbijce, je spíše výstřelkem - nejsem až tak sjetá (na stupnici letní gumy až letní gumy z loňska jsem někde v březnu). Jenže tohle není jediná z mých abnormalit a postiženství, které byste od člověka mé pověsti vážně nečekali...




Možná, a znáte mě, biologa, je za vším jako vždy biologické vzdělání *pořád říkám, že škola krade duše*. Například mi bylo vyčteno jedním z přítomných bishíků, že prý když se nechám pozvat na drink, měla bych s tím chlapem spát. A já se ptám proč? Víte co mě, jakožto *rychlá kontrola* zdravě rostlou ženu, stojí jeden ovulační cyklus práce? Za jedno pitomý vajíčko zaplatím kdyby nic jedny krámy. A každá holka vám potvrdí, že to je rozhodně obět hodná větší částky než dvou tří drinků.
Navíc chlap musí být fajn - paradoxně sice povětšinou ti, kteří jsou opravdu super a vy se s nimi dopracujete na nějaké vzdálenější mety, už nezavolají/přijdete o ně.

Vyvstává tím otázka proč nepíchám idioty, na kterou ovšem mohu briskně odvětit - zkoušela jsem a do vztahu se zase dostat nechci *klub zhrzených bejvalek mě vítá*

A jako vždy jsem zase zabředla do píčovin - primárně jsem si včera uvědomila, kolik záhadných, narušených a neuvěřitelných zlozvyků a nepředvídatelných návyků v sobě ukrývám. Beze srandy, sice mám pověst klátiče, ale neklátím, spíše se nechávám sbalit, pokecat, objímat a nazdar - univerzitní biologie mě stáhne z první linie a já prchám potemnělým Madridem.

Tohle je ale jen špička ledovce, mám totiž tisíce takovýchto nepochopitelných "cože?" ukrytých za oponou vyhlášeného Hustokrále všech nosorožců.

Ještě než se ale spustíte do četby, ráda bych zdůraznila, že 99% všech následujících aktivit nevychází z žádného hipsterského pominutí, ale prostě jsem si je tak nějak osvojila v průběhu let, nebo mi vyloženě nedělají dobře a kolikrát bych se ráda zařadila do mainstreamu, ale zvracet se mi nechce, že.

MOJE OSOBNÍ VÝSTŘEDNOSTI, VOL 1:


Nepiju víno. Důvod je jasný - kdysi jsem se ožrala s jedním velitelem skřetů a popravdě nedopadlo to dobře. Vlastně to ani nedopadlo špatně - nedá se to nazvat mírněji než příšerně. Občas se v dámském okruhu nechám ukecat, nebo si dám nekřesťansky sladký kagor/pálavu, ale suchá a polosuchá vína mě zabíjí.

Nesnáším hermelín. Jakože vážně, je to podle mě ta nejnechutnější věc na světě. Primárně protože sýr by dle mého nikdy neměl chutnat tak, jak smrdí. A to přesně hermelín dělá. Nemluvě o jeho mazlavosti a celkové konzistenci. Bleh. Nemůžu ho ani smažený/nakládaný/žádný. Nejsem moc sýrový člověk obecně, ale tvrdé sýry si ráda dám. Do hermelínu se mě snažili navést už tolikrát, že bych o tom mohla napsat knihu. Ale neudělám to, protože reálně hrozí, že bych zvrátila vlastní útroby.

Piju kafe, ale nechutná mi. Podobně jako u vína jde spíše o společenskou událost. Sednu si, upíjím, usrkávám a tvářím se učeně. Tím to končí. Ani oslazení nepomůže, spíše naopak.

Miluju čaj s mlíkem, ale pouze v úpravě horký čaj první, mléko až do něj, v poměru cca 2:1. Vím, že většina lidí tuto záležitost nesnáší, ale já večerní čaj řadím mezi jednu z věcí, které mi v Madridu vyloženě schází - moje každodenní čtyři hrnky u televize/seriálu/učení budu doma dohánět ještě hooodně dlouho.

Nelíbí se mi jižanské typy chlapů. A jela jsem do Madridu, že jo. Jsem prostě stratég. Nevím proč, ale ti jižani na mě působí jaksi ulízle, úlisně a vadí mi, jak na mě šahají, i když nejsem ani já, ani oni nakalení. Nemám nic proti přátelskému "hughug", ale co je moc, to je příliš.

Šíleně ujíždím na mořských plodech a rybách. V libovolných úpravách. Zejména veškerá krevetoidní havět patří k mým vášním.

V drobném rozporu s předchozím nejím tuňáka. Ne, protože by mi nechutnal, ale opět jakožto biolog tuším, že tento nesmírně ekosystemálně důležitý predátor je na vyhubení, což zamává s oceány víc, než Golfský proud. Ale steak bych si dala, pěkně rudý, medium-rare, krvavý, s plačíčí Maminkou-Tuňákem v pozadí scény... Ach! Smýšlet ekologicky je někdy zatraceně těžký.
Že se vracím k těm chlapům, jeden z mých obdivovatelů mi kdysi nabídl něco, co mě donutilo nad ním reálně pouvažovat - řekl "vezmu tě na sushi, protože ho miluješ a objednám ti tuňáka, kterého bych si normálně dal já, ale místo něj si dám okurku - umře stejný počet tuňáků za večer, ale ty si pochutnáš."
Dokonalý muž, jeho obět nezůstala zapomenuta - nesmazala jsem si ho z přátel.

Umím si olíznout nos. Jasně, nezdá se vám to moc podstatné, ale opilá češka s touhle historkou docela boduje, to mi věřte. A naučit se to není až tak těžké. Horší je se během ukázky tak komicky neksichtit. Debaty o tom, jestli je to dlouhým nosem nebo dlouhým jazykem jsem opustila už dávno.

V zimních kozačkách jsem si dvakrát zlomila chodidlovou kost. Upozorňuji, že to byly dvoje různé boty.Čímž naznačuji, že víc než rozený predátor jsem prostě pako. Ale přežít se s tím dá. Teda popravdě už mě zase po včerejším courání po památkách trochu pobolívá palec, tak uvidíme za týden, jak tu budu nadávat na své křehké tělíčko.

Koušu si nehty. Když jsem ve stresu, když nejsem ve stresu, když se nudím. Vlastně dost pořád. Teď zrovna je mám narostlé a nalakované, ale to je, předpokládám, zase jen chvilková záležitost. Vlastně nevím proč to dělám - asi v tom dost hraje roli, že kdykoli si koupím manikůru, abych si případné záděry zastřihávala a zapilovala, do týdne ji ztratím a zatržený nehet, co vám rozpárá nové silonky je zlo a zhmotněný Satan na zemi.

Mám obsesivní zálibu ve sbírání polodrahokamů. Z každého místa, kde jsem kdy byla mám alespoň jeden, nejlépe více. Ty kameny na mě působí tak nějak tajemně a svůdně, nemůžu si pomoct. Navíc mi přijdou hodnotnější, trvanlivější a skladnější než nějaká placka/soška/hrnek. Nemluvě o tom, že mě baví pamatovat si každý jednotlivý z nich a pohádku kde/kdy a proč jsem si ho vybrala.

Nesnáším nakupování čehokoliv jiného, než šperků. V klenotnictví vydržím hodiny a hodiny, ale koupit si nové tričko je pro mě porod - možná protože neustálé vyměňování barev a velikostí za zvuků kvílivého popíku mě jednoduše vytáčí.

Nejvíc ze všech sladkostí hned po babiččině piškotové roládě zbožňuji M&M's. A to nejím arašídy. Báječný je na nich jejich počet, možnost ubírat si pojednom nebo jíst po hrstech, což je předurčuje k jisté trvanlivosti (kdybych je teda nesežrala většinou na posezení). Lepší než popcorn a milka.

Avokádo konzumuji pouze v tortille s kuřetem, rajčetem a dresingem. Jinak se mi z něj navaluje. Nevím proč, samotné nebo v salátech mi nechutná asi vinou mazlavé konzistence a protože mi chutí připomíná žluklé máslo.

Nekoukám na porno. Ne, protože bych nebyla nadržená, to rozhodně ne, ale nenalézám zalíbení v několikahodinovém pátrání po nějakém veledílu, které by se mi alepsoň trochu líbilo - tj bylo prosté nechutných ulepených lidí, řvoucích brazilských kurviček a špatných "hereckých" výkonů. To radši zajdu někam do baru. Nebo čtu slash. A úplně nejčastěji používám vlastní představivost.

Ještě donedávna bych poznamenala, že jsem nikdy neměla trdelník, ale teď už by to byla vinou Švéda lež, neboť mě tento požehnaný jedinec na jeden pozval. Není to o tom, že bych trdelník dříve nechtěla, spíš na to nikdy nebyl čas/příležitost a hlavně jsem si představovala, že chutná úplně jinak, než reálně chutná. Je výborný.

Chovám jihoafrické tlamovce. Jsou to takové jasně barevné, veliké, nasrané cihlidy, co pořád vrtají ve dně, dožívají se nehorázného věku a mláďata schovávají v tlamičce. Původně jsem měla klasické akvárko s tetrami a živorodkami, protože králíka/fretku/křečka jsem měla zakázané od babičky dermatoložky. Těžký to úděl dítěte v doktorské famílii.


Tak to by bylo na první dobrou, napadne-li mě ještě cokoli, ozvu se s egoismem a hrdostí mě vlastní.
 

1 person judged this article.

Comments

1 panda panda | Web | 8. march 2015 at 19:42 | React

Vida, aj sem se dozvěděla dost nového :D takže až přijedem do madridu za tebou, přivézt kilo M&M's a pár set gramů černého čaje? :D

2 Yaraki Yaraki | Web | 8. march 2015 at 19:50 | React

[1]: Halelujah sestro! Očekávám tě s plnou náručí palačinek, sushi a rozhodně PAPRIKY-PROSTÁ :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement