All the Lonely people - Kapitola 9 a 3/4: Hunters, Hunters everywhere

1. april 2015 at 5:55 | Yaraki |  Dílovky
Je to tam. Všechno. ALP. Slash. Nadpřirozeno. Nahej Seb. Všechno.

Protože já když něco slíbím, tak to dodržím, víme? Zvláště v tento speciální den. Muheh.

Takže, here you go, baby, tenhle díl je jen a jen pro tebe, Akai, protože jsi nejlepší Sammy pro mého Deana, moje malá ségra and "one true scottish child".

Jo a vím, že to nedává smysl ani v jednom univerzu. A víte co? Fakt mě to nesere.

A aby se neřeklo - toužíte-li přeci jen po nějakém nádechu oficiálna - zde budiž PROLOG




Motor monotónně brblal svou tichou melodii. Ačkoliv nepříliš ladící k Deep Purple ozývajícím se z rádia, dodávala všemu podivně domácký nádech.
"Ano, Bobby. Rozumím. Vyzvedneme si ho potom." Zaklapl telefon a zahleděl se do tmy za předním sklem auta.
"Co potřeboval?" otázal se ho řidič.
"Bobbymu přišel poštou nějaký kufřík od příbuzného. Zamčený a s pečetí na rukojeti…"
"A my s tím?" Spolujezdec pokrčil rameny: "To nevím. Ale našel jsem díky jeho tipu taky poblíž něco vyloženě pro nás."
"Se pochlub," vybídl ho druhý nesoustředěně. Byl utahaný nepřetržitou několikahodinovou jízdou, zastavit kvůli odpočinku si ale zakázal, už jen protože měl hlavu přeplněnou nepříjemnými obavami z budoucnosti. I když popravdě bez těhle svých věčných starostí už si život ani nedovedl představit.
"Tákže…," protáhl spolujezdec první slovo: "vypadá to, že máme případ v Arapahoe, v Nebrasce."
"Tím případem máš na mysli normální případ? Jakože úplně obyčejný případ? Žádný andělé, žádný démoni, nikdo nepostrádá duši…" nadhodil řidič nedůvěřivě.
"Nope… můj osobní tip je čarodejnice," naklonil první hlavu, až mu delší hnědé vlasy spadly skoro do očí.
"Pf! Nesnáším čarodějnice!" ozval se druhý.
"No, budeš se muset pochlapit - dědic jakési velké firmy se jednoho večera sebral, odjel bez rozloučení z rodné Atlanty, jen aby vykrvácel z úst v hotelovém pokoji. Zamčeném zevnitř," odrecitoval úryvek ze včerejších novin.
"Trhá mi to srdce… ale vážně si nemyslíš, že bysme měli řešit nějaké vážné problémy? Nemluvě o tom, že tvoje schopnosti poněkud zrezly za tu dobu, kdy jsem byl v Očistci…"
Spolujezdec si jen povzdechl. Ostatně jako pokaždé, kdy jeho bratr vznášel nějaké spasitelské, přehnaně ochranářské námitky: "Říkal jsem ti, že jsem v pohodě, jasné?"
"Fajn, fajn, když to říkáš," Pokrčil řidič rameny. Nevypadalo to ani trochu přesvědčivě - nejspíš protože to ani nebyl záměr: "tak teda pojďme zabít nějakou čarodějnici!" Naprostá rezignace.
"Což mi připomíná, že bychom si měli dát vyprat obleky. Už tak vypadají lacině a kdyby byli ještě o trochu zmačkěnější, neuvěří nám, ani kdybysme měli pravé FBI odznaky."
"Jasně mami, jak myslíš…"

---

"Agent Coverdale. A tohle je můj partner agent Hughes."
"Odkdy se federálové zajímají o sebevraždy?" odfrkl si policejní důstojník, odhodlaně strážící pitevnu jeho malé, zaprášené stanice.
"Třeba od té doby, co lidi dobrovolně vydáví dva litry vlastní krve?" odbyl ho agent Coverdale, metr osmdesát vysoký muž se stále přihmouřenýma, jistýma očima, nedbalým strništěm a vyloženě ranařskou postavou. Jediné, co trochu drtilo dojem drsňáka byly stovky pih, rojící se mu od kořene nosu přes celý obličej a fakt, že vedle vyčáhlého agenta Hughese vypadal poněkud maličký.
Policista pokýval hlavou a přestože si oba federály i nadále měřil nedůvěřivým pohledem, dodal nakonec: "víte, mě to taky přijde trochu divný."
Coverdale mu věnoval jakousi parodii na souhlasný úsměv a dále neotálel a otevřel dveře na pitevnu.

"Doktorko," uvedli se oba mírnou úklonou za doprovodu zamávání odznaky.
"Pánové," oplatila jim asi pětadvacetiletá, ztepilá blondýna s jasně zelenýma očima v naprosto nesedícím bílém plášti. Bůh ví proč působila navrch podezřele nejistě, když jim ukazovala právě otevřené tělo. Ne, že by nebyla zvyklá na ten pohled, spíš jako by se neorientovala v nástrojích a celkovém popisu nebožtíka.
"Ehrm… promiňte, jsem tu nová," pokusila se osvětlit, když si všimla, jak po ní koukají.
Chvilka napjatého ticha.
"Můžete nám říct, co jste tedy zatím objevila?" ozval se až agent Hughes.
"A… ehr… tady nebožtík," uchechtla se u toho slova a naznačila prsty ve vzduchu uvozovky, načež okamžitě zmlkla spatřujíc jejich bezmála zděšené reakce.
"Pan Mitchell… Pan Mitchell," zopakovala pro sebe a ukázala na otevřené tělo blonďatého a poněkud macatého mladíka, jež ležel se zavřenýma očima na lesknoucím se nerezovém stole. "Pan Mitchell zemřel."
"No, to je mi ale novinka," ohodnotil agent Coverdale.
"Ehrm… on vykrvácel. Zřejmě kvůli nějakému vnitřnímu zranění. Zatím nevím jakému…"
"To je vše, co jste zjistila?"
"Já… jsem tu nová," zopakovala a poklepala na svou ID kartičku se jménem "Mia Xiang".
"Víte, pan Mitchell byl viděn s nějakým kufříkem, který se ale na místě činu nenašel. Mohl by obsahovat nějaký jed, který zatím toxikologie neobjevila… Dost by nám to pomohlo ve vyšetřování. Nenašli jste ho?" Hned se zdála jistější a přesvědčivější, když začala mluvit o tom neznámem předmětu.
"Kufřík?"
"Kufřík."
"Nic takového…" Střelili jeden po druhém nejistýma očima.
"Tak tím pádem myslím, že přesně na ten byste se měli zaměřit," pokývala učeně hlavou a pak instinktivně zatnula pěst a zvedla palec: "a já už půjdu, jestli mě omluvíte, pánové," dodala ještě, načež zmizela s falešným úsměvem za nejbližšími dveřmi.
Vyšší z mužů jen bezradně rozhodil paže: "Doktorka Xiang s britským přízvukem, vážně? Co to…?"
"Nebraska, vole, Nebraska…"

---

Vlepil jí facku, až cukla hlavou a bolestně zatnula zuby: "Zbláznila ses? Co to mělo být?" Okamžitě za ní zabouchl dveře a rozjel se, rukama zlostně drtíc kožené lemování volantu.
"Chtěla bych vidět tebe, nacpanýho v doktorským mundůru, jak se z tebe za pět minut stane specialista na mrtvoly…," odsekla nahněvaně, zatímco se pokoušela sundat ze sebe nepadnoucí plášť.
"Já jsem specialista na mrtvoly," ohradil se on a trochu poupravil zrcátko. Zdálo se mu, že se na ně krátce po odjezdu nalepilo nějaké černé auto.
"Tak proč sis tam nešel sám? A vůbec, ty jsi specialista na dělání mrtvol, to je poměrně výrazný rozdíl…"
"Vypadám snad jako doktorka Xiang, abych před nějakýma federálníma žirafama hrál divadýlko?"
"A já snad vypadám jako doktorka Xiang?" bránila se dál. "Tohle je prostě všechno ve sračkách. Kdybys Mitchella chvíli vydusil, mohl nám říct, kam ty papíry schoval. Jenže ne, ty ho rovnou necháš vyblejt se z podoby, že jo. Experte na dělání…"
Další facka. "Sklapni! Myslíš, že tohle mi pomůže? Musíme se odsud co nejdříve dostat, než chytnou podezření… ten kufřík tedy mají nebo nemají?" zavrčel na ni a hněvivě hodil plášť na zadní sedadlo, kde tím maličko zakryl bezvládné tělo asi čtyřicetileté asiatky s vystouplými předními zuby.
"Myslím, že nějaké informace se k nim dostaly… jen nevím jaké."
Vrhl po ní rozzuřený pohled.
"Věř mi, Sebastiane…," zaprosila: "není to moje vina… Navíc třeba budeme mít štěstí a najdou ho. Mají podstatně víc možností, jak ho bez komplikací vypátrat."
"A pak ti ho jako donesou nebo co se mi snažíš naznačit? Navíc vydělas ty dva? Jsme v Nebrasce! To je jako hnízdiště všech debilů. Vsadím se, že když žádáš o občasnství s IQ vyšším než šedesát, prostě ti ho zamítnou…"
"Wow, hlavně, že ty ses zachoval tak geniálně a za dobu našeho pobytu stačil sejmout čtyři lidi! Poutáš na nás pozornost," přestože tuhle výtku myslela víceméně vážně, musela se trochu zasmát: "a pak že stát se slavným v Americe je těžký."
"Jsme v Nebrasce, zabít ty lidi byla služba celýmu lidstvu," zasmál se spolu s ní a znovu narovnal zrcátko.
"Odkdy federálové jezdí ve veteránech?" nadhodil a trochu kývnul směrem k oknu.
"Co?" cukla hlavou, jen aby spatřila černou Impalu, držící se jim rádoby nenápadně v patách.

"Já nevím, třeba od tý doby, co chodí v nevyžehlených oblecích a táhne z nich Jack Daniels."
"Zní to přesně jako tvůj typ chlapů," poznamenal a aby dodal sám sobě na kráse, trochu si poupravil vlasy: "kdyby aspoň uměli anglicky…"
"Řekl Fin…"

---

Slunce dávno zmizelo za obzorem, následováno hutnými černými mraky, bránícími jakémukoli nebeskému tělesu, aby dodalo trochu světla opuštěné továrenské hale na okraji Arapahoe. Fakt, že klub "U Velkýho opeřence", sídlící v útrobách bývalé truhlárny šířil do okolí zvuky elektronické hudby a temně rudé záblesky reflektorů, na atmosféře nepřidával.
"Myslíš, že budou uvnitř?" ozval se vyšší z bratrů při pohledu na vývěsní štít nad dvěřmi do pochybného baru, když se oba, přitisknutí k cihlové zdi, plížili podél začerněných oken.
"Můžou bejt kdekoli," odvětil druhý: "ta hala je dost velká, třeba vlezli někam nahoru… Spíš bych jim nejdřív prohlídl auto…" Tma jim příhodně nahrávala, když páčili dveře stříbrného audi, v němž předtím doktorka Xiang a její neznámý průvodce zmizeli.
"Máš něco?"
"Krev…," zahlásil ten vyšší, s delšími loknami hnědých vlasů a stále soustředěným výrazem, když přejel dlaní přes lepkavou šmouhu na zadním sedadle.
"Výborně… zní mi to tak, že jdu pro Kolt. A mačetu…"
"Neměli bychom se nejdřív líp připravit? Trochu zapátrat?" znejistěl vysoký.
Starší z bratrů, podsaditý, se chystal protestovat, ale prostor k tomu nedostal. Ozval se hysterický výkřik a zaúpění odkudsi z horních pater komplexu. Oba se bleskurychle rozběhli, ozbrojeni pouze obyčejnými zbraněmi, k postrannímu schodišti. Brali schody po dvou, provázeni jen sípavým vrzáním zarezlých spojů.
"Máš aspoň Nůž?" otázal se mladší vteřinu předtím než starší prokopnul paletu přibitou k oknu.
"Ne." Mladší našpulil nesouhlasně ústa a nahnul hlavu: "skvěle.
S tím vtrhnuli do místnosti, osvětlené jen jednou jedinou zkomírající petrolejkou. V mihotavém světle se rýsovala silueta mladé ženy, hubené a zvláštně pokroucené, s rukama svázanýma nad hlavou, pověšená za pouta na železném háku.
"Pomoc…," vzdychla odevzdaně a sklopila hlavu.
"Sammy!" houkl starší směrem ke zbytku místnosti a sám se vydal osvobodit neznámou. Jmenovaný jen přikývl a s pistolí podepřenou baterkou se jal zkoumat prostor. Zblízka se ukázalo, že jde o doktorku Xiang, vytřeštěnýma očima pátrala ve tmě a opakovala jen: "on se vrátí! On se vrátí!"
"Mia, že?" pokoušel se jí spasitel uklidnit. Přikývla a jen co měla volné ruce, vrhla se mu kolem krku.
"Hej! Hej, klídek," mírnil ji s polichoceným úsměvem: "co se tu stalo?"
"Ten chlap… řekl mi, že vám musím lhát, jinak že mě zabije!" zalykala se dívka, dál přitisknutá k jeho hrudi.
"Dostanem tě odsud," rozhlédl se po okolí: "už se neboj, postaráme se o něj."
"Nikdy bych nevěřila, že mě bude zachraňovat FBI…," poznamenala s o trochu klidnějším výrazem ve tváři: "jste federálové, ne?" optala se v odpovědi na jeho jednoznačné zaskočení.
"Tak něco… Já jsem Dean," představil se: "a tohle je…" Opět otočil hlavu, aby ho přivítal nemilý pohled. Jeho bratr visel v celé své výšce ve vzduchu a za jeho zády se ve tmě rýsovala černočerná silueta.
"Zkurvys…!" sykl Dean, ale pořádně zaklít mu nebylo přáno. Jeho hněv ukončila tupá rána do zátylku.

---

"Představil se jako Dean," výrazný, sebevědomý, ženský hlas.
"Který?" tázal se v odpovědi podezřele příjemný, mužský tón.
"Tenhle," zamával Deanovi před očima tenký prst.
"Ten má na odznaku Glenn Coverdale…"
"Ukaž mi to. Glenn Coverdale? Nehrál v Deep Purple?"
"Copak já vím?"
"Barbare…," povzdechla si neznámá. Dean se musel zasmát. Pěkně jim to, svině, zahrála… "Takže Mia Xiang?" ozval se, jen co zkontroloval, že bratr je zřejmě nezraněn, pouze v bezvědomí.
Žena mu věnovala pobavený úsměv a se slovy: "hrozný jméno, co?" před ním poklekla a pěstěnou dlaní mu zvedla hlavu do výšky, tak aby si viděli do očí. Chvilku si ho prohlížela, načež prohlásila: "Voják, co? Deane?" Hněvivě si odfrkl a uhnul hlavou.
"Bude tě škoda," poznamenala.
"Díky za péči," houkl a pokrčil rameny, možná aby zjistil, jak natěsno má svázané ruce.
"O vojáčky já ráda pečuju…"
"U všech Bohů, nech si tyhle kecy," obrátil oči neznámý muž, zatímco si na stolku chystal všemožné nože a vrtáky. Tohle vůbec nevypadalo dobře…
"Tak sorry no…" Přšlápla z nohy na nohu: "nechceš mi tohohle nechat?" ukázala na Deana.
"Takže přece jen "tvůj typ"? Vždycky jsi byla ujetá na uniformy," povzdychl si Černovlasý nepřítel tím svým zpěvným hlasem.
"Děláš, jako by ti to kdysi nezachránilo život…"
"Hugo Boss jen dělal svou práci… znamenitě."
Hugo Boss? V Deanovi hrklo. Nedávno tohle téma načal Bobby a právě o Bossovi se zmínil jako o tvůrci nacistických uniforem, opominul-li pánské parfémy. První, co ho napadlo, byli bohové. Vždyť Chronos zvládl cestovat časem… ale tihle dva a nesmrtelné, věčné entity? Musel se v duchu zasmát. Nevydrželi by spolu ani rok - vždyť se málem zabili během prvních deseti minut!

"No tak, Sebastiane, nebuď píča. Nás se to vlastně netýká. Jsou to američani - ať si tu řeší svoje FBI nebo co a my zase zmizíme za moře. Ale tohohle bys mi nachvilku nechat mohl…"
Černovlasý jí věnoval tentokráte už opravdu zmučený výraz a mávnutím zápěstí nechal jeden z dlouhých nožů rychlou otočkou nakreslit poměrně zdařilý kruh na Deanově hrudi. Ten jen sykl bolestí a hlavně hněvem, když ucítil, jak se mu drobné potůčky krve plazí po břiše a nepříjemně lechtají.
"Sobče…," okomentovala Blondýna a založila paže na prsou: "vždycky se bavíš jenom ty."
"Tak si zajdi dolů do baru," odbyl ji černovlasý Sebastian a upřel oči na zajaté "agenty". Pak tasil jiný z nožů a dalším gestem jej nechal pozvolna a velice pomalu přejet Deanovi po krku. Zdálo se, že víc než že by právě mučil, pozoroval reakce své oběti. Zkoušel, jestli je Dean na něco takového zvyklý a jestli ho půjde zlomit obyčejnou bolestí. Nepůjde…
"Vy jste bratři, že?" Prohlásil Černovlasý náhle. Měl hrozně zlé oči. Dean už viděl spoustu takových - chamtivých, zuřivých, nebezpečných. Viděl jak ho těší jim ubližovat. Jako by mu snad ani nešlo o nějaký pitomý kufřík, jako by cílem byla právě tahle cesta k němu. Zasraný čarodějnice!
"A vy jste co, staří manželé?" očekával, že tím urazí neznámého, nažene si trochu bodů u "Mii", u které i přes všechno tušil nepatrnou možnost záchrany. Že dostane ostrou ránu do zubů právě od ní vážně nečekal.
"Manželé?!" zaječela na něj: "co si o sobě vůbec myslíš, Deanie?" a opět ho udeřila.
"Tak dvě starý čarodějnice," vyplivl Dean chuchvalec slin a usmál se na ni.
"Čarodějnice?" trochu se zarazila. I jeho to koneckonců znejistilo. Že by nevěděla, co dělá?
"Řekni mi, co jste vy dva za blbečky?" zapojil se v tu chvíli i Černovlasý: "čarodějnice, vážně?"
Dean nic nechápal a tak se chytil posledního známého stébla: "neříkejte mi, že jste o nás neslyšeli… Sam a Dean Winchesterovi?" Jeho věznitelé po sobě vrhli bezradné pohledy.
"A co má bejt? Já jsem Sinéad…" Facka. Černovlasý svou společnici uzemnil tak, až spadla na všechny čtyři. V ten okamžik spatřil Dean v jejích očích něco zcela nečekaného. Strach. Skoro ho to donutilo znovu popřemýšlet o motivech obou zločinců.
"Ty jsi asi hlavně úplně blbá!" okřikl jí v tu chvíli Černovlasý: "k čemu nám bude, že tyhle dva šašci budou znát naše jména?"
"Přestaň mě už konečně mlátit!" zaječela svou typickou fistulí, párkrát mrkla očima aby zahnala onu nežádoucí emoci a vystřelila na nohy. Chvilku se zdálo, že svého druha třeba udeří, ale ten jeho ledový pohled ji jako vždy uzemnil - jen ne natolik, aby se nakonec přeci jen neotočila a neřekla: "už se to nestane, Sebastiane Soljo!" Překvapivě ji očastoval další fackou.
Deanovi popravdě neříkalo absolutně nic ani jedno z těch jmen. Pokusil se zamyslet, ale soustředění mu ubral fakt, že Černovlasý popadl ze stolu nůž a už se zdálo, že svou družku v hněvu bodne, jenže v ten samý okamžik se probral Sammy, doprovázen pro změnu svou vlastní typickou reakcí - zběsilým cukáním hlavy a nesourodým: "Deane? Deane, co se děje?"
Sebastian nejprve střelil očima k Deanovi, aby opět nasadil ten svůj samolibý škleb a zopakoval: "takže bratři?" Namířil na Sama dlaň a ve chvílí, kdy jí pootočil, mladší z bratrů náhle ztratil dech, začal se zmítat jak jen mu to pouta dovolovala a zoufale kašlajíc lapal po dechu.
"Zkurvenej hazle!" Zanadával konečně naplno Dean a sám se pokoušel k bratrovi dostat.
"Kde je ten kufřík?" zeptal se Sebastian klidně a maličko povolil imaginární stisk na Samově hrdle, aby ho posléze ještě více přidusil.
"Nevím!" křikl Dean s vyděšenýma očima upřenýma na modrajícího sourozence.

V tom se stala další nepředpokládatelná věc. Ozval se zvuk ne nepodobný šustění křídel, aby se náhle před celou scénou objevil tmavovlasý muž, podstatně menšího vzrůstu než všichni ostatní, v nepadnoucím baloňáku a s naprosto nepřítomnýma očima. V nich se ale záhy odrazilo cosi nepopsatelně mocného, když mu Sinéad, jež se chopila strnulého okamžiku, kdy nikdo nic nechápal, vrazila jeden z nožů do ledvin.
Muž na ni skoro zadumaně pohlédl, nůž vytáhl a mávnutím ruky jí odmrštil přes celou místnost. To už ale druhý z věznitelů - Sebastian - stál před ním v bojovém postoji a jako na povel jeho rozpřažených paží se okolo začala šířit vlna ledové tříště a sněhu.
Příchozí neváhal poklekl k Samovi s Deanem a v záblesku bílého světla i s oběma vězni zmizel.

---

"Uzemnil nás chlap jménem Sebastian? Vážně? To je jak jméno z dívčího románu!"
"Ehrm, cože?" tázal se Sammy.
"Buď v klidu, oni taky netuší, kdo jsme…," poznamenal Dean do ticha: "A díky Cassi."
Anděl jen pokýval hlavou, jakože kompliment přijímá, aby v zápětí vše vyvrátil slovy: "já nás nepřenesl."
"Ehrm, cože?" opakoval se Sam.
"Tak kdo teda? A co to bylo za chlapa? Nějakej další z těch pohanskejch bůžků? Střiho-hubej Edward?" tázal se Dean, zatímco pomalu zjištoval, kde že se to všichni tři ocitli. Místnost, řekněme to rovnou - plnou pisoárů a zrcadel, což byla vyloženě nekomfortní kombinace - zaplňovalo rudé světlo a podivně psychedelická hudba linoucí se z jednoho velkého, hranatého reproduktoru nad jejich hlavami: "a teď jsme kde, v Pekle?"
Cass se rozhlédl a s naprosto seriózním výrazem odvětil: "Ne Deane, nemyslím si, že bychom byli v Pekle."
"Díky Cassi, jen jsem dumal nad tím, jak jsme se asi tak ocitli po tak příjemném večeru s Fredym Kruggerem mladším zrovna na pánských záchodcích…"
"Ehrm, cože?" Sammy zřejmě dostal opravdu pořádnou šlupku do hlavy.

---


"Ten chlap? Jak to, kurva, udělal? Musel být nejmíň patnáctej Řád, klidně vyšší, protože jinak nemám páru, kdo takhle rozdejchá ledvinový šok… a hlavně jak se tam přenesl? Myslíš, že šlo jen o něčí projekci? Ale já nic necítila! Vůbec nic! Takovou magii bych postřehla hned… tenhle svítil, ale nějak divně. Jako nic co jsem…"
"Než mi vykecáš díru do hlavy, nech mě připomenout, že v tom zkurveném kufříku jsou veškeré údaje o Mitchellovi! Jak mám sakra dát dohromady jeho identitu, všechny karty a zdravotní pojištění, peníze a zástěrky, když nemám ten kufřík?!" přerušil ji Sebastian a z předstíraného klidu přeskočil do stavu Aljašského blizzardu. Náhle byl ale sám zaskočen natolik, že doslova zmlkl.
Za jeho zády se tottiž objevil další cizinec: "Ahoj chlapče," prohlásil podsaditý, maličký muž s černými vlasy a vousy, decentně rámujícími kulatý obličej. Tvář jako by mu půlil široký úsměv, jež se co do škodolibosti vyrovnal tomu Sebastianovu, ovšem dával muži fyzickou schopnost mluvit tím hlasem. Jakmile neznámý otevřel ústa a prohlásil: "rád bych mluvil s vašimi zajatci," měli jste pocit, jako byste si polili semišové boty smetanou - hlas stejně táhlý, hladký a hřejivý, ale ať řekne cokoli, nemáte z něj dobrý pocit, už jenom protože se toho zvuku - šlehaného mléka - v životě nezbavíte.
"A ty jsi…?" rozpřáhl Sebastian paži, aby muže hned zkraje odmrštil stranou, dokázal svou převahu alespoň tomuhle kolonistovi, ovšem nějak toho nebyl schopen. Cukl hlavou, protože pocit bezmoci opravdu nepatřil k jeho známému repertoáru, aby v zápětí opět zkusil neznámého přidusit. Nepodařilo se. Sebastianova moc prostě nefungovala. Ne na tohohle chlapa.
Neznámý se usmál a sám mávl paží. Nic. Jeho tvář okamžitě ztuhla přibližně ve stejném výrazu jako oponentova.
"Co to…?"
Následovala plejáda všemožných kung-fu pohybů z obou stran, které oba jen utvrzovaly v nefunkčnosti jejich magie.
"Tak jo, pánové, pohonili jsme tu všichni, zamávali ručičkama nožičkama, takže je myslím čas se přinejmenší představit…," okomentovala Sinéad po chvíli, stále se založenýma rukama. "Sinéad." Napřáhla ruku k neznámému.
"Crowley," odvětil s překvapením stále pootevřenými ústy.
"Sebastiane nebuď piča a před…" Ohlušující rána jak Sin narazila do nejbližší zdi. Sebastian ji prostě instinktivně odhodil stranou. Zahleděl se na svou ruku, pak na Crowleyho a na Sinéad. Znovu mávl ruku směrem k muži. Nic. Pak k Sinéad, jako by ji v duchu popadl za kotník a dotáhl k sobě. To fungovalo. Dneska už prostě nic nechápal. Když stočil pohled znovu ke Crowleymu, polil ho ledový pot - ten chlap měl úplně černé oči. Jako nekromancer.
Sebastian couvl, aby zády narazil do dalšího muže - vysokého, ale s ledabylým postojem a poněkud znuděnýma očima, které se vyloženě nehodily k pohrdlivému úsměvu.
"Lucifer," představil se druhý muž bez okolek a dodal: "děkuji za pomoc při polapení Winchesterových."
Sebastian dumal, jestli má cenu pokoušet se útočit na muže, jež se představí jako sám ďábel. K vlastnímu rozhodnutí už ale nedostal možnost, neboť byl ve víru černého světla spolu s ostatními přítomnými přenesen do neznáma.

---

"Chceš mi říct, že nás někdo jen tak omylem přenesl do… do…," Dean marně hledal slova: "gaybaru na LSD?" Lépe se mu vyhodnotit vzhled okolního prostředí nedařilo. Všude zrcadla, třpytky, různé plyšové nestvůry, červená a růžová barva na stěnách, sedačkách, barovém pultu - no prostě všude - za barem Martini, Jelcin a Malibu. Horší než gaybar.
"Skoro bych řekl, že tuším kdo…"
"Tušil bych taky, kdyby nebyl…"
Ve dveřích se v tu chvíli objevil archanděl Gabriel, řečený Trickster, kolem krku růžové boa a v ruce láhev cherry.
"…Mrtvý."
"To je mi ale přivítání," ohodnotil s rádoby zasmušilým výrazem.
"Pánové, musím vám říct, že jste mě vyloženě zklamali: "pokračoval: "Člověk si dá takovou práci se zábavnými úmrtími, aby vás trochu nalákal do svého nového hnízdečka, a vy spíš dáte přednost chlapovi, co se vyzvracel z…"
"Počkej… U Velkýho Opeřence? Vážně? To má být nějaká metafora?" hrozil se Dean.
"Vtipná a procítěná metafora, bych prosil."
"Enochiánsky to zní líp," poznamenal Cass.
"Víte co, vy dva nadšenci do opeřených věcí? Klidně si tu můžete společně snést vejce, nebo jánevímco vy andělé po večerech děláte, ale já mám venku dvě čarodějnice…"
"Upřímně, Deane, jsou to mágové," vykoukl zpoza rohu Lucifer, s rukama založenýma v kapsách a pobaveným výrazem ve tváři.
"Ehrm… já su druidka," ozvala se Sinéad.
"A já Král Pekla, to jsme se tu ale pěkně sešli, není-liž pravda!"
Za normálních okolností by asi všichni vzali nohy na ramena, ale počet mrtvých a znovuzkříšených v téhle místnosti narostl do takové míry, že i na bratry Winchestery to bylo příliš nadpřirozené.
"Co kdyby nám támhle tým britský akcent alespoň naznačil, o co tady kurva jde?"
"Chceme jen ten kufřík," pokoušel se Sebastian marně zachovat si tvář.
"A zkazit mi párty? Víte co práce mi dalo všechny sem dostat? Balthazar už navíc vyrazil pro pivo!"
"Balthazar žije?" přestože tuto připomínku vznesl Castiel, znělo to v podstatě potěšeně, ne naprosto mimomísu jako vždy.
"Počkej, Balthazar byl mrtvý?" připomněl se Sammy s rukou stále připláclou na vlastní čelo.
Cassova tvář opět upadla do tradičního mučednického výrazu: "já ho zabil…"
"Počkat, počkat, počkat… chcete mi říct, že tady mrtvý archanděl vzkřísil tady mrtvého padlého archanděla, mrtvého anděla," ukázal Dean na ve dveřích se objevivšího Balthazara: "tady dva "nejsem čarodějnice" brity…"
"Jsem irka…" Nad Sinéadinou poznámkou Dean mávl rukou: "Aby udělal párty v gaybaru, na který je všehovšudy jedna basa piv, tři lahve malibu a jedna, zdůrazňuji jediná, ženská?"
Teď už i gabrielova tvář pobledla: "…možná?"
"Jedna ženská, Gabe?"
"Dobrá, má to jistě trhliny, ale která party ne?" bránil svůj záměr Gabriel: "prostě jsem přivedl lidi, co mě mají nejradši… a náhodné kolemčarující. Víte co? Dám vám ten kufřík, když tu zůstanete do rána!" houkl směrem k Sebastianovi a Sinéad.
"Wow, Sebastiane, archanděl Gabriel v růžových papučkách nám právě nabídl nás kufřík! Byli bysme šílení, kdybysme do toho nešli!" Normálně by Seb na tu ironii asi zareagoval. Teď nebyl schopen vymanit se ze zkoumavého pohledu Crowleyho a vlastní bezradnosti.


Situaci uzavřel až Cass se svým: "V Enochiánštině existuje jedna anekdota. Přijde Lucifer, Čarodějnice a rabín do baru…"


-------------------------------------------

Kdybych na vás přišla s následující historkou bez předchozího úvodu, nevěřili byste. Nebudete ani teď, ale než mě odsoudíte jako sprostou slashařku, uvědomte si, že já u toho byla. Všechno jsem to viděla a zapsala.
A též nahlédněte do svého srdce a upřímně mi povězte, že jste nikdy neživili tu skrytou yaoistku, culící se nad každou Luciferovou poznámkou: "you are my bitch, Sammy, in every meaning of that word."
A jsme doma…

Jinými slovy doufám, že vás nepřekvapí, když vám na svůj luk přísahám, že se ráno Sam Winchester, ten veselý žirafí kluk, probral s nepopsatelnou kocovinou z laciného Jelcina, s Lucym třímajícím na klíně/v klíně a jeho humoristickým zeleným tričkem s fleky od kafe, založeným pod hlavou. Sammy nikdy nepřiznal autora neodstranitelného, magického otisku zubů na svém zadku, stejně jako si zakázal mluvit o tom, proč na sobě Lucifer od začátku nosil outfit jejich mrtvého otce (fakt, vygůglete si to).

Dean oproti tomu dopadl dost dobře - jestli myslíte, že zklátil Sinéad, tak jste na velkém omylu, přestože ani k tomu nechybělo málo. (Ne)Paradoxně právě on vyhrál ožralu večera, když sám vytáhl čtyři lahve malibu během dvou hodin, což Chuck, jenž se dostavil okolo druhé hodiny ranní "načerpat inspiraci pro svou spisovatelskou tvorbu", ustanovil jako nový světový rekord.
Nový rekord spolu s faktem, že starší z Winchesterů dokázal strávit noc s archandělem, přičemž nebyl za "holčičku". Narozdíl od Sammyho. O tom se ale ráno, ani nikdy potom nemluvilo. Ale boa si Dean nechal vzadu v kufru, pěkně v krabici s vlastním ochranným "Devil's trapem", aby se k němu nedostaly ani Crowleyho démonské prsty.

Když jsme u toho, Crowleyho prsty a jiné čouhající orgány byly toho večera na všech možných i nemožných místech, aby nakonec skončili někde napůl mezi Sebastianem a Sinéad, což pro njejich majitele byla vlastně ideální pozice, neboť nemusel sám sebe nutit do rozmýšlení, jestli je vlastně na holky, nebo na kluky. A Sebastian a Sinéad by taktéž nebyli sami sebou, kdyby nepíchali spolu, že. Nemluvě o tom, že to byla asi jediná tradiční činnost, které zůstala neměnná a nikdo jim ji magicky/andělsky nezakázal či neodebral. Takže řádili jako králíci za podpory Krále pekla celou noc. Narodíl od Wincestních sourozenců na toto téma občas stočili řeč i po návratu do domoviny, kdy převážně Sinéad nezapomínala vypichovat délkové rozdíly mezi Crowleyem a Sebastianem, vyloženě nahrávající prvnímu zmiňovanému.

A tím se pozvolna dostáváme do finále, v němž Cass s Balthazarem opustili zaběhlou Dean/Gabe dvojici a šli chytat včely a rozmýšlet o vesmíru a píchat do Madridu a tak normálně všechny ty věci, co dělají i když je k tomu nenutí nějaký jiný Boží synek.


Takže se vše nakonec vydařilo přesně jak si Gabe představoval, snad jen s tím drobným detailem, že já to musela zapisovat a vůbec jsem si neužila. Ale ten přínos lidstvu, co nyní vytvářím v podobě tohoto raportu, budiž kanonizace hodný.




Předchozí díl

 

5 people judged this article.

Comments

1 Akai Akai | 1. april 2015 at 12:50 | React

Oh, man, you'vo gotta be kidding :D :D :D
Funny, a bit too dirty but then, quite brilliant :D
And I'd love you a little more if you stopped making fun of Sam but I guess I might be asking too much :D
Anyway, have a lovely 1st of April :D

2 Yaraki Yaraki | Web | 1. april 2015 at 13:29 | React

[1]: I'm glad you like it (if this is not an "April liking of stuff"), and you must see I tried - The Giraffe boy is absolutely cute way how to call him and I didn't do any of those cruel jokes about his future or past - and I let him have sex with his favorite archangel, which is also nice. Cause I'm a very good person :3
So have a nice 1th April, hun and thank you :D

3 Akai Akai | Web | 1. april 2015 at 13:51 | React

[2]: I did totally love it :D
Look at skype and to the unfinished file and tell me what you think...

4 Yaraki Yaraki | Web | 1. april 2015 at 14:05 | React

[3]: KK

5 Pandě Pandě | Web | 1. april 2015 at 20:31 | React

Je to pravda! Až začne sněžit v pekle budu oblíbená :D
aneb zrovna začli simpsni a zrovna to hezky dokresluje jak se cítím :D
No, ségra...:D co na to říct. Jelcin, andělé, vraždy a prcání - jen ty to napíšeš s takovou grácií. :D

6 Yaraki Yaraki | Web | 1. april 2015 at 20:45 | React

[5]: vole to jsem měla dát do úvodu - Jelcin, andělé, vraždy a prcání :D Ty vole já snad překřtím celý ALP :D :D :D

7 Únorová Únorová | Email | Web | 3. april 2015 at 10:21 | React

No do hajzlu! Tak to je krutý :D Řehtala jsem se od začátku až do konce jako malá nedonošená surikata :D Jak už se psalo výše: "Jen ty to napíšeš s takovou grácií!"

8 Kime Kime | 3. april 2015 at 21:11 | React

Wincestní sourozenci mě položili na dobrých pět minut :D :D A to nemluvím o tom zbytku, love u, maminko :D

9 Yaraki Yaraki | Web | 5. april 2015 at 16:04 | React

[7]:, [8]: jak říkám, smradi moji milovaní, co bych pro vás neudělala :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement