Cesta Prince - Kapitola 4

30. april 2015 at 17:30 | Yaraki |  Dílovky
Dospěla jsem k nečekanému.

Dneska je fajn den. Právě mě ten brazilec z Mekáče (Dat combination is killing me instantly) pozval na luxusní večeři. To chceš. Ale ještě než si půjdu umýt hlavu a nasadit nějaký úplně jiný (čti hezčí) obličej, rozhodla jsem se snést trochu toho nebeského prachu i Vám, děti. Takže tu máte další díl prince, abychom mohli i nadále předstírat, že jsem rezervní Kristus.

Název celého příběhu: Cesta Prince

Autor: Yoko, alias Panda
Kapitola: Kapitola 4
Počet kapitol: 13
Status: DOKONČENÉ, vydávám na požádání autorky každý týden
Žánr: Fanfiction (Harry Potter)/romantické
Varování: lehké SA, návykově zábavné a strhující


Ztratit jednoho člověka ve svém životě je zlé. Ale hledět na druhého, kterého můžete ztratit během několika minut… je ještě horší.
Co… co jsem to teď právě řekl…?
***
Harry otevřel oči.
Jelikož stále viděl jen temnotu, matně si pomyslel, že se mu to asi nepovedlo a zkusil od sebe odlepit víčka podruhé. Tentokrát uviděl nezřetelný tmavý stín nad sebou. Zmateně zamrkal, ale nebyl schopen pořádně zaostřit. Také si uvědomil další poměrně znepokojivou věc; celé tělo měl v jednom ohni. Z úst se mu vydralo přiškrcené zasténání, když ho zasáhla bolest plnou silou, a zoufale se pokusil vdechnout do plic trochu vzduchu. Místo toho jen trhnul hlavou. Za chvíli začal vnímat neurčité mumlání kdesi nad ním a zvláštní horkost na hrudníku. Když pohnul hlavou znova, uviděl vedle sebe na podlaze rozmazané, temně rudé fleky. Znovu neovládl příval bolesti a vypustil z úst další mučivý sten. V tu chvíli mu někdo položil ruku na čelo a Harry se okamžitě propadl do bezvědomí.
***
"…říkám ti, že se úplně přestává ovládat! Málem ho zabil!"
"Ale málem zabil taky on jeho, ne? Co ho to vůbec napadlo, když to kouzlo neměl vyzkoušené -"
"Proboha, Hermiono, vždyť Harry málem umřel! Malfoy byl idiot, že to kouzlo zopakoval i když viděl, co způsobuje!"
"Ginny má pravdu… Pusťte to z hlavy, probírali jsme to už stokrát…"
Harry zamžoural očima a pomalu je otevřel. Byl částečně při vědomí už pár minut, ale až teď se odhodlal něco udělat. Světlo v místnosti bylo sice tlumené, ale pálilo ho v očích, a zatímco slabě rozeznával hlasy svých kamarádů, pokusil se něco říct. Místo toho se mu povedlo jen zachrčet, a vzápětí se bolestivě rozkašlal.
"Harry!" ozval se nad ním překvapený hlas a Harry v zorném poli zachytil obrys Hermioniny tváře. Pokud mohl bez brýlí soudit, zračila se v ní obrovská úleva. "Ach, Harry…"
"Probral se?" Tenhle hlas určitě patřil Ronovi. To ho přimělo, aby si zkusil sednout, ale Hermiona ho jemně zatlačila zpátky do postele.
"Ano. Vítej zpátky Harry." Jeho kamarádka se nepatrně pousmála. "Prosím tě - nevstávej z postele. Jen pěkně lež a uzdravuj se."
"Páni, Harry," objevil se nad ním i Ronův stín, "pěkně si nás vyděsil, kamaráde. Málem ses rozpadl na kousíčky!"
"Rone -"
"Jasně, promiň Ginny. Chci říct… super, že žiješ."
Harry byl zmatený. Zkoušel se zbavit pocitu, že cítí slabou vůni lilií, a vší silou se ze sebe snažil vypravit větu.
"K-kde…jsem?" vyšlo z něj jako sotva slyšitelný šepot.
"No…" začala Hermiona pomalu, "hm, pamatuješ si, co se stalo? V umývárně?" V umývárně? Harry se zamyslel. Ano, šel do umývárny. Někoho hledal. Někoho…
"Malfoy," vydechl s bolestnou grimasou. Hermiona přikývla.
"S-sectum -"
" - sempra. Ano Harry. Malfoy tu kletbu obrátil proti tobě." Harry zavřel oči. Cože? Obrátil ji proti němu? Vždyť byl sám zraněný…
Pomalu oči otevřel. Místnost, ve které se nacházel, vůbec nepoznával. Jak to vědí? Jak to vůbec vědí?
"Jak t-to…víte?" Znovu se chraptivě rozkašlal.
"To já," ozval se Ginnyin hlas. "Šla jsem za Snapem kvůli té ruce. Chvíli ze mě tahal, jak a co se stalo, a když se to dozvěděl, během minuty mi ruku odklel a vyrazil pryč z kabinetu." Hlas se jí třásl, ale pokračovala dál. "Vyběhla jsem za ním. Použil nějaké zvláštní směrové kouzlo a zamířil pryč. Za chvíli… byly slyšet z chodby divné rány. Nevím, jestli to bylo tím kouzlem nebo něčím jiným, ale směřovali jsme přímo k té umývárně. Pak jsme tě slyšeli křičet nějaké zaklínadlo. Snape úplně zbledl a rozběhl se ke dveřím. V nich na chvíli zkameněl, a… něco křičel, ale pak se ozval Malfoyův hlas. Snape vtrhl dovnitř. A…" Ginny se odmlčela. Po tváři jí stekla slza. "Vešla jsem dovnitř taky. Snape na mě zařval, ať Malfoyovi něčím ovážu nohu, a běžel k tobě. Vypadal jsi - byl jsi…" Hlas ji definitivně zradil. Ron objal sestru kolem ramen.
"Nebyl to pěkný pohled," dopověděla tiše Hermiona.
Harry znovu zavřel oči. Malfoy ho proklel? Vzpomněl si na ošklivou řeznou ránu na jeho noze, a to se ho kletba téměř nedotkla. Jestli dostal plný zásah…
"Teď si u Snapea,. Něco ti spravil přímo na místě, ale nějakou dobu ti musí míchat lektvary na uzdravení. Týden si tu poležíš. Jelikož je ošetřovna prázdná a k tomu na druhém konci Bradavic, není jiná možnost," řekl Ron, který konejšil Ginny.
"Zachránil ti život. Na zranění způsobené černou magii nepůsobí devadesát osm procent protikouzel a léků, a i tak trvá léčba dlouho," dodala téměř omluvně Hermiona.
Harry pomalu odvrátil hlavu od rozmazaných obličejů. Na druhé straně postele matně rozeznával své brýle, položené na úhledně srovnané hromádce oblečení.
"Co…co M-alfoy?" zachrčel bezvýrazně. Ron si odfrkl.
"Malfoy," řekl s nesmírným opovržením. "Právě teď nejspíš ručně přebírá tlustočervy. Má tresty celý měsíc, i když tebe to asi taky nemine, když si přežil. Každopádně má nohu v pořádku," dodal kysele. Hermiona po něm střelila kritizujícím podhledem. "No co?" ohradil se Ron. "Přál bych mu celým srdcem, aby se mu hlava rozskočila bolestí, kdykoli by na tu svojí hnátu stoupnul."
"Chm."
Teď už se Harry cítil potupně jako snad nikdy v životě. Nejen, že ohrozil i Malfoye, ale ten ho nakonec málem zabil vlastním kouzlem - a k tomu je našel Snape! Vztekle zaskřípal zuby. Jistě, jistě že mu zachránil život, ale proč k tomu vůbec muselo dojít? Proč se musel sám nechat vyprovokovat, aby to kouzlo použil?! Teď bude týden zamčený tady, Snape mu bude lít do krku kdovíco a navíc se určitě bude vyptávat, odkud to zatracené zaklínadlo zná.
Měl chuť se pořádně profackovat.
Zavrhl to jen proto, že se v podstatě nemohl hnout. Pokusil se otočit hlavou zpátky, ale nedařilo se mu to. Chrčivě se nadechl, a než mohl udělat nebo říct cokoliv dalšího, propadl se opět do hlubokého, bezesného spánku.
Když se probudil, byla noc.
Rozespale mžoural očima do tmy snažil se vzpomenout si, kde je. Trochu se uvolnil po zjištění, že se mu dýchá mnohem líp, a zhluboka vdechl životodárný kyslík. Měl pocit, že zaslechl nějaký šum, ale když se v místnosti nic nehýbalo, pokusil se pohnout rukama.
Šlo to ztěžka. Jako by mu někdo přesekl svaly na ramenou a zabránil jim se napínat. Což byla, jak si uvědomil, možná pravda. Trochu mu zvedlo náladu, že ruce alespoň cítí a zaměřil se na nohy. Peřina zašustila, jak zahýbal prsty u nohou.
"Tady, Pottere," ozval se asi metr od něj mužský hlas. Harry sebou cuknul. Jak je možné, že se ten chlap vždycky přiblíží tak tiše? Uslyšel jemný svist hůlky, a postel se začala lámat a zvedat ho do sedu. Sykl, když zjistil, že žebra proti tomu pohybu protestují.
"Bolí, že?" poznamenal hlas nezaujatě a jeho majitel dalším švihnutím zapálil svíčku vznášející se nad postelí. Konečně Harry uviděl, co se děje; Snape seděl u postele a držel v ruce pohár plný kouřícího lektvaru. Mávnutím hůlky také přiměl kulaté brýle, aby se posadily na Harryho obličej.
"Vy jste tu byl celou dobu?" vyklouzlo Harrymu dřív, než stihl slova zadržet. Dostalo se mu tichého odfrknutí.
"Podívejte se na sebe, Pottere. Je evidentní, že potřebujete stálý dozor," řekl a přiblížil pohár k Harryho ústům. Když se na něj Harry ještě chvíli podezřívavě díval, kysele poznamenal:
"Myslím, že víte co máte udělat. Nebo - snad - chcete - pomoct?" Harry se zašklebil a pootevřel ústa.
"To je ono," pronesl Snape, přiložil Harrymu lektvar ke rtům a lehce naklonil pohár. Po prvních dvou lokách se Harry zakuckal a málem poprskal všechno kolem sebe, včetně profesorovy ruky. Snape však pohár neodtáhl.
"Do dna," přikázal nekompromisně, a Harrymu nezbylo nic jiného, než s obrovským sebezapřením vypít všechnu tu odpornou břečku.
"Fuj," otřásl se odporem, když Snape konečně pohár odtáhl pryč, "co to je?"
"Lék. Co byste řekl, že to asi bude, Pottere? Teď jděte spát." Snape došel odložit pohár do vedlejší místnosti a poté si sedl za velký psací stůl, vzdálený asi tři metry od Harryho postele. Harry na něj udiveně hleděl. To tu sedí pořád, zatímco spím?
"Řekl jsem spát," přikázal Snape znova, a postel se začala vracet na své místo. Harry znovu sykl bolestí.
"Pane profesore, co všechno ta kletba způsobila?" zeptal se, když se postel zastavila v původní poloze. Snape se na něj od stolu úkosem podíval.
"Konečně zajímavá otázka," řekl, a začal skládat knihy rozházené po stole na hromádku.
"V zaklínadle pana Malfoye byla velká zuřivost. Zdá se, že hluboké řezné rány vám přesekly i pár žeber a natrhly plíci. Také máte poškozené svaly. Ale nebojte, Pottere," odmlčel se a zkoumavě se na Harryho zahleděl, "díky mé… břečce budete brzy neposkvrněný jako porcelánová panenka." Pomalu ukrajoval jednotlivá slova a mluvil, jako by v ruce drtil golfový míček. "A teď už běžte spát."
Svíčka zhasla.
Harry ještě chvíli hleděl směrem ke stolu, ačkoliv už ho neviděl, a pak - jako po ráně do hlavy - začal ztrácet pojem o světě.
Před tím, než se ponořil do hlubokého spánku, matně cítil, jak mu někdo jemně sundává brýle z obličeje.
Napadlo ho, jestli to byla Ginny.
***
 

2 people judged this article.

Comments

1 proste-panda proste-panda | Web | 3. may 2015 at 18:19 | React

Ooooo! Takový krásný obrázek!! Navíc kerý fakt neznám!!!!Miluju tě, sestro :D

2 babirusa babirusa | Web | 4. may 2015 at 2:41 | React

[1]: já vím, já vím, jsem prostě rezervní Kristus, vždyť víš :D

3 Sayuri Sayuri | Email | Web | 2. september 2015 at 18:08 | React

nie, žiadna Ginny to nebola! bol to jasný Snape, juj jak sa o Harryho zlato stará :D ale normálne ked to čítam počujem ten Severusov hlas :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement