Kapitánův Deník, den sedmdesátý a kousek, aneb "Then she cried like a little bitch"

30. april 2015 at 22:49 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Tak a pokračujeme v krasojízdě bezpředmětných článků.

Jak moc mi chybí ti moji domácí kikoti jsem se už asi mnohokráte zmínila. Je to takový ten klasický smutek, přicházející v dramatických a nezastavitelných přívalových vlnách, opírající se do mé soudnosti a duchovna in generall a nutící mě chovat se jako malá, ubrečená minda.

Ono by to asi nebylo až tak hrozné, kdyby ti moji kamarádi nebyli naprosto skvělí a k pomilování a tuto strhující skutečnost mi ob den nepřipomínali nějakým příspěvkem o tom, jak jim chybím.

Dneska se vyloženě překonali. Nejen, že byla založena akce vyloženě na počest mého příjezdu do republiky, ale zároveň s tím mi Síra, kterého neznáte a dobře vám tak, složil báseň, oslavující toto bohulibé setkání a hlavně mě, že.
Jo, Riveän, tak mi říkají - to jsem se asi ještě nezmínila a vlastně budu doufat, že tento článek nějak zanikne v hlubině Ničeho a nikdy nebude tato má reálná přezdívka jakože odhalena.
Mimo to potřebuji také ukrýt fakt, že jsem se Síry tak nějak nezeptala, jestli můžu tohle slavné dílo postovat někam na svoje soukromé internety. Jenže já si prostě nemůžu pomoc. Dat friendship! Much Beauty! So Proud! Wow! A říct mu že mám bloquísek? Heh. Nejsu sebevrah.

Jinými slovy tohle není moje autorské dílo. Ale kéž by bylo.

Too much feelings...

***

Létem oděná

Až zazpívají první ptáci
a vítr zkrotne ochočen
Až zmizí led a po bodlácích
zas luční potok poteče
Tváře se zardí pod ruměncem
Až nastane ta proměna
Nad obzorem zas vyjde Slunce
A Rivean létem oděná

Bude se zpívat, vítat, jásat
jeden druhému v náručí
Pálava, kagor, jaká ta krása
kolik si každý poručí
Nikdo nebude jak kůl v plotě
Pak podlomí se kolena
Blít bude Raell, Amber, Kotě
I Rivean létem oděná

Jak bude slavit návrat domů?
vždyť byla pryč snad tisíc let
a bez hořčice - ještě k tomu
jak jí to mohlo nebolet?!
Teď, po tom smutném, temném čase
Jistě hned skočí do sena
Falang, to zfetovaný prase
A Rivean létem oděná

Maličko tlustá, ale naše
Vrátí se jako ozvěna
snad trochu cudně, trochu plaše
Ach, Rivean, létem oděná

***

Jo a abych teda jakože zachovala status deníčku a neudělala z Kapitánova Deníku prostou honírnu, musím se vám svěřiti ještě s jednou věcí - jsem nervózní.

Já vím, já vím, nečekali jste něco takového. Jenže já jsem dneska pozvaná na večeři s tím brazilcem a cítím se... divně. Skoro jako bych tam nechtěla jít. Jako bych se bála. A jako by se mi snad ani nechtělo... Úplně nejhorší na tom asi je, že nevím proč mi to celé přijde tak divné.

Každopádně půjdu, že - koneckonců nejít, neměla bych vás čím oblažovat - a co byste si vy, chudáčci maličtí, počali bez mých sebestředných výpotků.
Nejsem kruťas.

Držte mi palce.
 

1 person judged this article.

Comments

1 proste-panda proste-panda | Web | 3. may 2015 at 18:22 | React

:DDD tak z básničky nemůžu. Takovýhle kamarády ti závidím, pač ty já asi mít nikdy nebudu. :D A nebuď smutná, od toho sem tu já! Buhuhu! Ale na to letiště přijdu, přísahám, mám to napsaný v mobilu a jediný, co mě může zarazit je smrt! (a nebo státnicová zkouška, ale to bych radši brala tu smrt).

2 babirusa babirusa | Web | 4. may 2015 at 2:37 | React

[1]:hele neříkej dvakrát :D a budeš, však já tě k nim vytáhnu a seznámím a zapaříme ve velkým stylu, neboj :) vždyť jsi můj dvorní soulmate, ne? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement