Kapitánovo to... deník. Třpytky, swek a jedna vyžilá wannabe prostitutka z rebelující kolonie.

16. may 2015 at 1:43 | Yaraki |  Kapitánův Deník
...a znáte ten, jak se v Madridským metru sejde transvestita, Dave Grohl a japonská školačka?

Já taky ne, ale zjevně bych se měla dovzdělat protože přesně to se mi stalo. Nekecám. Vracím se takhle z výletu z Toleda, přede mnou dramatických 28 minut jízdy až na Alonso Martínez a přes uličku naproti celou dobu sedí výše uvedená banda. To nepochopíš - týpek, vlasy černý jak noc, rockový akordy mu kapou z uší, plnovous jako gen-banka nejmíň osmdesáti modelek nemluvě o snad všech známých i neznámých drogách, vedla transvestita/prostitut v korzetu, co chvíli lákající opilé mladíšky !hejbáním! natuněným poprsím a vedle nich dvou desetiletá holčička v kostkované sukénce a s cukrovou vatou.
Výjev jak z Goyova černého období...

Některý věci jsou i nad moje chápání. A to už je co říct. Na druhou stranu tyhle moje psychedelické zážitky jsou asi hlavním z důvodů, proč už se moc neobjevuju na úvodce blogu - holt píšu o sexu, transkách v metru, své černočerný duši a topení koťátek, ne o tom, že nemám telku, nebo jak si naondulovat vlasy... (Což mimochodem neumím) Prostě se zabývám zcela nízkými a pohoršiujícími světbourajícími tématy a nechrlím recyklovaný mrdky do všech světových směrů.
Svět je zajímavý místo, řeknu vám.

Ale k věci - nemám nic proti transkám - v zásadě ono "třetí pohlaví", jak by řekli Indové, tak nějak pro osobní statečnost obdivuji a vždycky mi dělá problém na ně tak nezírat - hledám na nich - ano, zcela nehezky a popírajíc vše předchozí - nějaké původní rysy - ruce, nohy, tvar brady. Zvlášť poslední mě vždycky uvede v hluboké trauma, protože bradu nějak jednoduše prostě nepředěláš a mě tím zaniká naděje na to, že by mi ten můj pseudobradní výrůstek jednou mohli třeba úspěšně ufiknout a nahradit něčím, co nevypadá jak Tutanchamonův náhradní sarkofág.

Ale ještě více k věci - jak jste jistě pochopili, celá výše uvedená historka absolutně postrádá pointu, zejména protože jsem byla tak nějak zaskočena a neschopna ničeho, vyjma zírání a snahy nezaspat po náročném týdnu domovskou zastávku.

Když už jsme u náročného týdne - včera som se hrdě zúčastnila jedné madridské parády - San Isidro festivalu - na počest jakéhosi slovutného typa, co vytáhl topícího se synka z řeky (teda myslím). Good job there, bro. Takový fesťák se zpravidla projevuje brutálními návaly v ulicích, ještě o něco brutálnějšími fajty mezi příznivci a odpůrci nějakých politických uskupení, které má Yaraki težce na párku, a tento konkrétní festival také fakírským violinistou, mýma holkama polkama Aňou a Gabi, co mě na akci vytáhli, a obrovskýma papírmašovýma sochama, co za podpory krojovaného orchestru pochodovaly ulicemi a všemožně se natřásaly před kolemjdoucími. Ty sochy, ne ty polky. Juchjuch2.

Krom výše zmíněného přicmrndávačského pozorování z povzdálí jsme s holkama strávily zábavnou večeři v Le Tigre, baru, kde dostaneš k pití jídlo zadarmo (students FTW), přičemž nikdy nedávají víc jak dva talíře skupince. No jo, jenže známe své lidi - vzala jsem si výstřih, nahodila bitch mode a už lítaly smažený křidýlka, krokety, paella a další hromada tapas. To chceš. Z holek potom na následujícím koncertě nějaké hustoprdelní operní divy vylezlo, jakže to dělám, že mám při sobě pořád nějaké okolomotající se chlapy, načež jsem zprvu chtěla odvědit něco jako: "Kozi, biatch", ale pak mě zasáhl nejmíň Aštar Šeran svým velkolepesním Jsoucnem a já ze sebe vysoukala nějaké moudro o tom, že člověk musí být: "zdravě confident, dost se smát a jak by řekla má legendární pramáti - hlavně se z ničeho neposrat, protože jde vlastně jen o čistokrevnou srandu."
Byla jsem rázem korunována bohyní a nejvíc bestie mucinqy nejlepší kámoškou, co hrozně pomáhá plachým holkám a tulením sirotkům, načež jsem se sbalila, holky objala, slíbila party, kde je seznámím s částí té skvadry, co jsem tu nasbírala, a vypadla jsem směr Plaza-pyčo-Chamberí.

Cca okolo druhý ranní najednou whatsapp hlásí, že prý nepřijatá zpráva a volání od Sašy (to je ten Sebastian/Alex/Rumun), že prý jestli jsem na něj "mad". Než jsem stačila odpovědět smskou, byl z toho čtyřicetiminutovej telefonát, během kterého jsem stihla vzbudit svou domácí a hlavně poslechnout si, že po one night standech utíkám na jeho vkus moc zbrkle dom, což jsem rázně komentovala tím, že od toho se tomu říká "one night stand" ne "gently sexy time with long sleep, morning coffee, muffins, rainbows and after-hugs", načež si na mě dotyčný vymámil ještě tenhle víkend "šíšu, film a popcorn"... Heh.
Budiž mu třikrát sláva... Jen tak nějak nevím, jestli ho chci vidět. Byl fluffíkovej, o tom žádná, ale já... Necítím se jako člověk, co by chtěl čtrnáct před odjezdem budovat závazky a tak nějak si cpát do hlavy nějaký modrooký srandisty.
Připadám si trochu jako píča.
Zřejmě jsem opomněla vypnout ten bitchmode.

Každopádně, vrátím-li se k akci Toledo, kde jsem byla s tou čupr "Pracha-móc-dobrí" polkou a její tureckou kamarádkou, a opakuji posté - to město nelez nemilovat. Je to jako by na vás hned na busáku vyskočil pojem "Španělsko", dal vám razantní dělo přímo do zamilovaně pootevřených úst a nepustil se, dokud se nedokodrcáte zpátky na stanici Madrid-Moncloa.
Mimo jiné jsme též svedly kruto-deep-hovor o náboženství, kdy mi Gül (bez prdele, fakt se jmenuje jak v Rrrrr!), turecká muslimka, popisovala, jak se modlí jen když chce a ne každej den stokrát a že její táta je liberál a hlídá jí andulku, která s nima večeří u stolu a že je ráda, že Turecko tolik nesvazuje náboženství se světskou mocí, že je super, jak jsme mi češi liberální a že je to celý prostě kytičkový. Taky zmínila, že se chystá do Kalifornie (ano, jako já), takže mi to zavání geniálním parťákem. Nemluvě o tom bombastickorgasmálním okamžiku, kdy si po letech připadáte fakt hrdí na svou zemi a vyprávíte o Žižkovi a všech těch Přemyslech, Otakarech a Druhých. (Druzí... to už je pomalu jak The Lost)

Za další bych ráda uvedla, že jsem zas vrazila roční HDP Somálska do sekce "jewelry", protože když už si z té Španělska mám něco dovézt, tak ať mi to nestraší na ledničce jako nějaká humorná magnetka.
Taky nelze nevzpomenout, že se mi zdál naprosto nejzvrácenější a zároveň jeden z nejlepších snů mýho života, odehrávající se na padesátinách mého otce, kam jako jeden z čestných hostů dorazil bůhvíproč Mark Pejegríňo (možná protože táta je taky Satan) a vzhledem k tomu, že to byl můj sen, zapadli jsme se starým Lucym do nejbližšího irish pubu, kde mi - řekněme to kulantně - předvedl onu legendární vrtačku Black-and-Decker v akci.

Dále jsem si decentně přiznala totální crush-obsesi pro Daredevila, alias Charlieho Coxe (Yayki! Charlie :3), protože je to prostě fluffíkovej brit s bambulkovým nosem, rozbíjí lidem držky i poslepu, a když ho někam píchnou, nepronáší výlevy o spáse světa, pannen a pomerančovýho džusu, ale pěkně postaru jako my ostatní somráci, vzdychá a potácí se - což je fakt divným způsobem sexy. *weirdest boner evr*
Fakt, že i v tom San Isidrovským průvodu jsem místo flétnisty viděla Mattču Murdocka (mám i video! Honící materiál na další milénium!), mě v zásadě asi docela děsí, nemluvě o tom, že nechci vědět, jak dopadnu jakožto hustopřísná pařička, co má, cituji: "kolem sebe pořád nějaký chlapy", přičemž vidím svého oblíbeného komixového invalidu ve všech tmavovlasých hipsterech s nepěstěným zástřihem brady. Ještě že takových není v Madridu mnoho... Hang on a second!!!

A tím bych se s vámi asi pro dnešek rozloučila, omlouvajíc se zde anonymně Sašovi za to, že nejsem zvyklá od one night standů cokoli čekat, tudíž mě děsí a překvapuje zároveň, že by mě rád viděl. A prohlašuji se též bez okolků za vrchního Vynálezce všehomíra, protože jsem zhubla pět kilo a začala si konečně vyrábět otázky do testů a taky za to, že - což je nejvíc grandiózní announcement: "Nejsem na drogách a přesto mám swek."

ŽIjte blaze. Zefron je mrtev, ať žije Zefron.
 

1 person judged this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 16. may 2015 at 6:28 | React

Ty jseš na ty chlapy nějak přísná. :D Ale co, mladá jseš jen jednou. Ha-ha.

2 babirusa babirusa | Web | 18. may 2015 at 0:09 | React

[1]: hele někdo bejt musí :D a vůbec, já si nepřipadám přísná... většinou si spíš připadám... špatně, stydím se a prchám už jen proto, abych toho chlapa nepostavila do nepříjemné situace, fakt... a když je takhle zapálenej do dalšího setkání tak mě to prostě vykolejuje ještě víc - skoro jako by mě chtěl zavřít do skleněný vitríny a ukázovat kamarádům jako příklad věci, se kterou ěkdo dokáže mít sex :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement