October 2015

From Dusk Till Dawn, serial - Recenze

26. october 2015 at 21:04 | Yaraki |  Seriálové, anime a komixové recenze
"Vypadáš trochu jako Bruce Lee."
"Protože jsem asiat?"
"Ne, protože vypadáš trochu jako Bruce Lee."


Sem se zas jednou zamilovalo. Jo, je to psychopat. Jo, jasně, že má super sexy bratra drsného klaďáka/bankovního lupiče, kterého milují všechny ROZUMNÉ holčičky. A že ten můj oblíbenec slyší hlasy? Ale prosím vás, aspoň si budem mít o čem povídat... teda předtím než mě vykuchá a vydloubne mi oči.

... jako by se dalo od seriálu na motivy starého Rodriguez/Tarantino filmu o upírech čekat něco jiného než skvělou hudbu, sexy chlapy, vyšperkované dialogy, hektolitry krve a stovky mrtvých bitchez.



Kapitánův deník, den dvoutisícítřístýpadesátýosmý, aneb Mrtvý bod

26. october 2015 at 17:47 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Není větší prudy, nežli když dorazíte po letech na blog.cz a vyskočí na vás "být nezadaná má tolik výhod". Já už totiž asi jakože nejspíš nejsem nezadaná. Heh.

Abych dodržela dekórum, zřejmě nastal čas říct sbohem svobodě. Měj sa, kemo, bylo nám spolu hezky.

LH fašisti pláčou. Krnovák pláče. Elf pláče. Já pláču taky. Jenom A, ten čurák, jeví až animální znaky nadšení a radosti.
Známe se poměrně krátce na to, že je pillirionskej. Jo, přesně tak - přes Terku ho znám. Poprvé jsme se viděli na Faustovi, té rockopeře, a pak pařili do rána. A potom mě to prostě tak nějak táhlo do liliovky, kde byla Terka a J a Elf... no a A. Byla s ním sranda, docela se mi líbil a já pozvolna zjišťovala, že je to nesmírně schopnej, obětavej a super chlap. Highlander z Třebíče. Yajks.

Jako z pohádky.

Škoda jen, že já se cítím tak nějak nepohádkově.

Abych vám věnovala hlubší vhled do svých niterných bolístek a mohla si následně vyžádat onu dramatickou radu "jestli říkat svobodě sbohem" - tenhle víkend byla grandiózní pogothicová party. Jo, jako by to nemluvilo za vše. Pár hodin předtím, ještě před začátkem oslavy mamčiných narozenin s celou mojí požehnanou famílií, jsme se šíleně zhádali. S tátou samozřejmě. Víte co - člověka i vytočí, když dva měsíce není doma, chodí do školy a do práce a mluví čtyřma jazykama a do toho je členem akademie věd a prostě veskrz dělá co může aby byl za posvátnýho potomka Nilu a pak se teda slavnostně vrátí a sedne si takhle za rodinou do obýváku (aby byl jakože s nima), na klíně barva na textil a dodělává si na vestu červený stranický proužek správného svazáka na Methancity LARP. A přesně tahle jedna činnost vyvolá v mém otci vulkanický rage, že jsem prej bordelář a blbá kráva a k ničemu a všechno zašpiním a na všechny kašlu a jsem nejhorší dáblovo sémě a avada kedavra široko daleko.
No a teď si to spojte - zoufalá, zmatená, nešťastná Yaraki, co se právě dohádala s otcem prchne na party, kde je strašně moc kamarádů, co ji zvou na panáky. Ano, přátelé, ožrala jsem se s M a C jak to prase.

D (přízrak z dávných časů) mi vyprávěl, že kdybych nebyla jeho nejlepší kamarádka, vysouložil by ze mě duši. J mi ZASE šahal na zadek a G (věčně osamělý sameček) jsem musela otevřeně (a opile) vpálit do ksichtu, že je nadržený, polodementní, lobotomovaný prase a že když bude o holkách mluvit jako o kurvách, budou se k němu jako kurvy chovat. C jsem (omylem) kopla kam slunce nesvítí (zasloužil si to), načež mi zkroutil zápěstí a já mu zcela otevřeně (opilecky) šeptla do ucha, jestli by byl tak nesmírně laskav a nedělal to, protože mě to vzrušuje. Na to můj pán a vládce odvětil jen to, ať mu pro změnu já nesděluji tuhle skutečnost, neboť má doma ty krásný důtky, který nemá na koho použít a že ho tohle info taky trochu... jak to říct kulantně... tlačí na srdci. Jo a do toho všeho tam byl jeden jedinej člověk, co mi celou dobu říkal "drobku" a co mě sbíral ze země a vezl domů a s kým jsem se ve výsledku chovala nejvíc. Jo, A.

Ten A, co se spolu v poslední době nějak podezřele moc bavíme.

Netřeba asi zmínit, že málem přizabil M a taky že se na mě zlobil, že si své smutky vybíjím kurtizáněním. A já mu řekla: "Tak se nezlob, A, vždyť víš, jak mi na tobě záleží."
A on povídá: "ženská, musí ti to člověk vážně dát písemně, že seš jeho a chodíš s ním?"
A mě došlo, že to tak asi fakt je... že jsem asi prostě zadaná s Abbém.

Kundašpinavá tohle je prostě divný.

Odmítám to tak brát. Já nechci být zadaná, jsem po letech šťastná takhle. Když si dělám co chci a kdy chci, sama si organizuji život. Ne, nejde mi o to nezávazně píchat s Vesmírem. Srát na sex, sex je pro děcka. Já jen... nechci být zase na vodítku - jakkoliv dobrovolném. Nechci být omezována a omezovat se. Zrovna já se svýma "trusty issues", holka neschopná důvěry ani ve svou nejlepší kamarádku. Jsem divnej, poměrně dost rozbitej člověk, kterej našel štěstí v pocitu krátkodobé lásky. Přesně té lásky, jež vám dává skupina mírně připitých kamarádů, když s nima po večerech paříte. Odvykla jsem si večer volat milému, odvykla jsem pravidelné souloži. Odvykla jsem si chodit doma namalovaná a schraňovat víkendy pro nějakého samečka.

Nevím, jestli dokážu dát sbohem svému způsobu vystupování - onomu lehkému flirtu a občasnému pošťuchování. Nevím, jestli chci dát sbohem klidu, který mám doma když nemusím vysvětlovat nic o svém partnerském životě.

Nevěřím ve vztahy obecně - společnost vychovává, my se vychováváme - jako jednotlivci, ne jako partneři.

A jo, je to celý divný a hloupý a zbytečný a sobecký.

Ale lhát ještě sobě? To už bych asi nedala.


No, mám-li citovat milovaný film mého dětství Dračí srdce - uvízla jsem na mrtvém bodě. Chci být s A, co mi říká drobku a umí dělat saké a stará se o mě a není nějakej rozněžnělej idiot, ale zároveň žádná svině. Je to prostě skvělej, normální chlap. Jenže.... prostě si na seriózní vztah nepřipadám dost "zralá".

Chci být s A a trávit s ním čas, ale nechci být zadaná.

Tak.

Co mám dělat?

Díky, Ticho, seš kámoš.

Vosa a žihadlo - Kapitola první: Tma a tma nějvětší

16. october 2015 at 21:40 | Yaraki |  Jednorázovky/básničky
Pamatujete na Vosu a Žihadlo?

Ne, co? Ještě abyste pamatovali - vždyť je to jeden z nejstarších reliktů našeho klanu. Přiběhy sesbírané za všechna ta naše slavná dětská léta, vyprávěné třemi dětmi z hospody. Weird-ass shit.

Jop, takže tak. Právě teď sedíme na session Pathfindera s celou epic grupou v liliovce, takže nějak není čas ni chuť se vykecávati... ale nevydat to, asi bych se za sebe zastyděla. Koneckonců když už jsem to dala po letech do kupy, budiž tomu přána aspoň špetka internetové (ne)slávy.

Kdo pochopí, o čem to je a cože se tam vlastně stalo, dostane ode mě imaginární čokoládičku. A bombónek. A jehňátko.




Hromádka swegu aneb jak jsem jela na Erinor

15. october 2015 at 0:01 | Yaraki |  Jednorázovky/básničky
"...fflach o mellt
i mewn i'r gwyll
mynd cri crëyr..."

Docela ráda žiju s těma svejma kokotama na bytě. Jakože fakt.
Teď jsme právě dohráli Dračák, o Rílově skvělé večeři po totálně vyčerpávajícím dni v laborce ani nemluvě. Jó je to bombový. Do toho trávím velkou část večerů v čajce s minule zmíněnou bandou, o víkendu jedu zastanovat na Erinor a v pátek jdu na pathfindera. Víte jak si připadám? Jako jedna zkurvená část komunity.

Hvězdičky kytičky.

Jo a ti naši krutozlí, dechberoucně nebezpeční a odstrašující paladini mi právě přísahají věrnost jakožto princezně Deathyské. To chceš... A tak si říkám vrámci náladičky jsem se rozhodla vrhnout sem jakousi úvodku, hint story pro moji postavu na Erinor.

Tak a máte to, kikoti.




Kapitánův deník, aneb jak jsem dospěla k závěru, že mě vesmír miluje a neměla moc času se o tom vykecávat na blogu

13. october 2015 at 20:54 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Všimli jste si někdy jak je pozdim krásnej? Rudozlatý listí. Teplý vlněný kabáty s lemem z liščiny. Přiléhavé šermířské rukavice a vysoké gotičky. Ovčí houně přes ramena, dlouhé pláště, louče a teplá medovina. A C. Achjo, C, můj pán a vládce.

Sedím teď v liliovce s J, Elfem, Terkou a D (přízrak z dávných časů) a je mi tak nějak kytičkově.

Gothic LARP proběhl líp než jsem si dovedla představit - moje role královy válečné kořišti, konkubíny Velayi, mi neskutečně sedla a fakt, že si lidé dík mému kostýmu mysleli, že jsem královna, mi honí mé kostýmově vyráběcí ego do neuchopitelných výšin. S C jakožto králem jsme korzovali městem, vládli a intrikařili, až nakonec hrdině spolu s celým Knorinisem padli pod náporem Xardasových věrných válečníků. Teda král hrdinně padl, já ho jen vyměnila za Xardase a sbalila hradní poklad.

Just-Yaraki-things

A těch chlapů, co by se se mnou chtěli tam (a následně i nyní) chovat! Normálně jsem prej asi docela fajn holka. A navíc cudná a neoblomná. Achjo.



Jo, a krásná. Zkurveně krásná.

Jako nelze se nezmínit o tom, že lidi pomalu ztrácí schopnost RPit a celkově se kotel z nich chová jako malý kundy. Na druhou stranu stejně jako na Zaklínačovi, kdo se bavit chce, kdo si chce zahrát, ten se zabaví. A že to byla zábava. Zvlášť ten večer, co jsme se opili s C... ještě nikomu jsem na prstech nepředstírala jisté na jiných údech prováděné aktivity nadšeněji než jemu... ale udržela jsem se - nepolíbila ho, neobjímala se... ale bylo to snad nejvíc těsně v mém životě.

Jó, každej potřebuje nějakou tu svou platonickou lásku.

Nebo prasárny psané s J přes fejsbůk v čajovně plné lidí.

Nebo podzim. Podzim je krásnej.

Kapitánovo deník, aneb jak jsem byla vděčná za tu šanci, že přijde po životě ráj, kde ti daj suchou deku a swag a takový ty věci

6. october 2015 at 0:28 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Znáte přece ten song:

"...Noci jsou zlý a
rána horší než bejvaly.
Dál, můžem si lhát, ale..."


Nikdy bych netušila, že mě nad vodou bude držet dopisování s LH fašistou. Jakože vážně. Od toho víkendu, co jsem s ním strávila (v posteli podotýkám) u něj v Zábřehu (měli jste vidět mámu, když jsem se přeřekla a omylem prohlásila, že mířím do Záhřebu), jsme si nepřestali psát a teď dokonce i volat. Nejdřív to byly jen čuňačinky, jenže v poslední době se vše začalo přelívat do "půjdeš se mnou na ten fantasy ples?" a "pojďme si psát i o něčem slušným" a "jak bylo na tréninku? Dobrý, a co tvoje laborka?"

Je to creepy as fuck. Teda ne, že by píchání s ním bylo creepy. Skoro mám chuť využít nebývalé osiřelosti téhle díry a říct, že je možná lepší než Fal. Jasně, jde hlavně o to, že s Falem jsme spolu nikdy nespali takhle... pořádně. Ale stejně...
Víte přece, jak mě ten sex jako aktivita obecně vlastně moc nebaví... tak tohle bylo tak nějak jiný. Nejen, že byl dobrej, celý to bylo tak nějak dobrý. Kompatibilní bych skoro řekla. Jako meč do pochvy, mám-li to říct jako správná velkomoravská living history šlápota.

Achjo... je to prostě divný.

Tím divnější, že mě po poslední akci s Korouhví a Bellem, což byla oslava Ježíšových narozek, zase přepadl ten můj dramatický splín. Může za to beztak Štolcka, která večer co večer hraje tu známou dětskou hru "sedávej panenko v koutě", ale když si s ní člověk promluví a ona, ta ledová na okraji posedávající bytost a "Cold never bothered me anyway" osoba, vám řekne, že, cituji: "jo, jsou na tebe hnusný, nevím, jak to zvládáš jak si tě furt dobíraj...", začnete nad tou skutečností prostě chtě nechtě dumat.
No a jak tak zvolna dumáte, uvědomíte si, kolikrát do vás celá grupa sborem ryla a že váš pomyslý pohárek trpělivosti gympláckého fyzikáře už dávno přetekl. Že je vlastně strašně nahovno a sobecky ubohý, že vám sice deset z deseti kamarádů po akci napíše "neboj, máme tě rádi a záleží nám na vás", když se k vám na akci samotné a navíc před pár cizinci chovají jako k leprotickému hovnu v trávě.

A taky že vás to nebaví tahle pravda. A že možná bude rozumnější a hlavně příjemnější trávit čas s lidma, co vás obdivují a co se s vámi baví i o jiných věcech než že jste tlustá kurva... a tak nějak se chystáte osvobodit z okovů awesomnosti, protože, after all, přesně tuhle grupu jste si představovali (krom těch keců) při poslechu irských písniček. Protože, damn that shit, když Fal, Síra a Luk hrajou na gytáry a Ježíš se přidá s houslema, má to svoje dramatično obsažený až úplně na krystalickým dně Všehomíra. Těžko se s tím bojuje, těžko se nalhává, že tohle nejsou ti lidi, se kterými jsem vždycky chtěla trávit čas... jenže na to očividně asi nejsem. Myslím na to trávení.

No a jak se tak chystáte a chystáte vrhnout se zas do vod "bitch, I'm single", zavolá vám váš velmož, vy si okamžitě přestanete psát s Metlou středověku a začnete řešit jeho trénink a taky niterný bolístky a skutečnost, že ať se tomu bráníte jak chcete (navazovat se v krizových okamžicích vlastní paranoidní nejistoty na nějakého chlapa), vám na něm záleží protože jemu na vás, světe div se, taky záleží.

Teda asi. Sice spíš lže ale... Já nevím. Vždyť já ho ani nechci - je mladej a daleko a píchá holky co vůbec nezná. I když možná to je podstata všech mých vztahů - lidi mě mají radši když mě neznají a naopak.

Ale zas na druhou stranu mám krutodobře placenej džob a v laborce a zachraňuju Vesmír. Jen tak mimochodem.