Kapitánův deník, den dvoutisícítřístýpadesátýosmý, aneb Mrtvý bod

26. october 2015 at 17:47 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Není větší prudy, nežli když dorazíte po letech na blog.cz a vyskočí na vás "být nezadaná má tolik výhod". Já už totiž asi jakože nejspíš nejsem nezadaná. Heh.

Abych dodržela dekórum, zřejmě nastal čas říct sbohem svobodě. Měj sa, kemo, bylo nám spolu hezky.

LH fašisti pláčou. Krnovák pláče. Elf pláče. Já pláču taky. Jenom A, ten čurák, jeví až animální znaky nadšení a radosti.
Známe se poměrně krátce na to, že je pillirionskej. Jo, přesně tak - přes Terku ho znám. Poprvé jsme se viděli na Faustovi, té rockopeře, a pak pařili do rána. A potom mě to prostě tak nějak táhlo do liliovky, kde byla Terka a J a Elf... no a A. Byla s ním sranda, docela se mi líbil a já pozvolna zjišťovala, že je to nesmírně schopnej, obětavej a super chlap. Highlander z Třebíče. Yajks.

Jako z pohádky.

Škoda jen, že já se cítím tak nějak nepohádkově.

Abych vám věnovala hlubší vhled do svých niterných bolístek a mohla si následně vyžádat onu dramatickou radu "jestli říkat svobodě sbohem" - tenhle víkend byla grandiózní pogothicová party. Jo, jako by to nemluvilo za vše. Pár hodin předtím, ještě před začátkem oslavy mamčiných narozenin s celou mojí požehnanou famílií, jsme se šíleně zhádali. S tátou samozřejmě. Víte co - člověka i vytočí, když dva měsíce není doma, chodí do školy a do práce a mluví čtyřma jazykama a do toho je členem akademie věd a prostě veskrz dělá co může aby byl za posvátnýho potomka Nilu a pak se teda slavnostně vrátí a sedne si takhle za rodinou do obýváku (aby byl jakože s nima), na klíně barva na textil a dodělává si na vestu červený stranický proužek správného svazáka na Methancity LARP. A přesně tahle jedna činnost vyvolá v mém otci vulkanický rage, že jsem prej bordelář a blbá kráva a k ničemu a všechno zašpiním a na všechny kašlu a jsem nejhorší dáblovo sémě a avada kedavra široko daleko.
No a teď si to spojte - zoufalá, zmatená, nešťastná Yaraki, co se právě dohádala s otcem prchne na party, kde je strašně moc kamarádů, co ji zvou na panáky. Ano, přátelé, ožrala jsem se s M a C jak to prase.

D (přízrak z dávných časů) mi vyprávěl, že kdybych nebyla jeho nejlepší kamarádka, vysouložil by ze mě duši. J mi ZASE šahal na zadek a G (věčně osamělý sameček) jsem musela otevřeně (a opile) vpálit do ksichtu, že je nadržený, polodementní, lobotomovaný prase a že když bude o holkách mluvit jako o kurvách, budou se k němu jako kurvy chovat. C jsem (omylem) kopla kam slunce nesvítí (zasloužil si to), načež mi zkroutil zápěstí a já mu zcela otevřeně (opilecky) šeptla do ucha, jestli by byl tak nesmírně laskav a nedělal to, protože mě to vzrušuje. Na to můj pán a vládce odvětil jen to, ať mu pro změnu já nesděluji tuhle skutečnost, neboť má doma ty krásný důtky, který nemá na koho použít a že ho tohle info taky trochu... jak to říct kulantně... tlačí na srdci. Jo a do toho všeho tam byl jeden jedinej člověk, co mi celou dobu říkal "drobku" a co mě sbíral ze země a vezl domů a s kým jsem se ve výsledku chovala nejvíc. Jo, A.

Ten A, co se spolu v poslední době nějak podezřele moc bavíme.

Netřeba asi zmínit, že málem přizabil M a taky že se na mě zlobil, že si své smutky vybíjím kurtizáněním. A já mu řekla: "Tak se nezlob, A, vždyť víš, jak mi na tobě záleží."
A on povídá: "ženská, musí ti to člověk vážně dát písemně, že seš jeho a chodíš s ním?"
A mě došlo, že to tak asi fakt je... že jsem asi prostě zadaná s Abbém.

Kundašpinavá tohle je prostě divný.

Odmítám to tak brát. Já nechci být zadaná, jsem po letech šťastná takhle. Když si dělám co chci a kdy chci, sama si organizuji život. Ne, nejde mi o to nezávazně píchat s Vesmírem. Srát na sex, sex je pro děcka. Já jen... nechci být zase na vodítku - jakkoliv dobrovolném. Nechci být omezována a omezovat se. Zrovna já se svýma "trusty issues", holka neschopná důvěry ani ve svou nejlepší kamarádku. Jsem divnej, poměrně dost rozbitej člověk, kterej našel štěstí v pocitu krátkodobé lásky. Přesně té lásky, jež vám dává skupina mírně připitých kamarádů, když s nima po večerech paříte. Odvykla jsem si večer volat milému, odvykla jsem pravidelné souloži. Odvykla jsem si chodit doma namalovaná a schraňovat víkendy pro nějakého samečka.

Nevím, jestli dokážu dát sbohem svému způsobu vystupování - onomu lehkému flirtu a občasnému pošťuchování. Nevím, jestli chci dát sbohem klidu, který mám doma když nemusím vysvětlovat nic o svém partnerském životě.

Nevěřím ve vztahy obecně - společnost vychovává, my se vychováváme - jako jednotlivci, ne jako partneři.

A jo, je to celý divný a hloupý a zbytečný a sobecký.

Ale lhát ještě sobě? To už bych asi nedala.


No, mám-li citovat milovaný film mého dětství Dračí srdce - uvízla jsem na mrtvém bodě. Chci být s A, co mi říká drobku a umí dělat saké a stará se o mě a není nějakej rozněžnělej idiot, ale zároveň žádná svině. Je to prostě skvělej, normální chlap. Jenže.... prostě si na seriózní vztah nepřipadám dost "zralá".

Chci být s A a trávit s ním čas, ale nechci být zadaná.

Tak.

Co mám dělat?

Díky, Ticho, seš kámoš.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 27. october 2015 at 9:17 | React

Vždycky jsem si tě představoval jako neohroženou divoženku, která se úspěšně vyhýbá všem vztahům a najednou pic, drobku, rozvaluješ se v chomoutu. :D

2 Její slovutná Nezadanost Její slovutná Nezadanost | 27. october 2015 at 12:16 | React

[1]: not fair man! Prave ze ja takova jsem...a oficialne zadana nejsu jen...memh...aaaaa :D nevim jestli utect nebo to nechat plynout :D

3 Rein Rein | 29. october 2015 at 22:51 | React

Nech to plynout... ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement