Vosa a žihadlo - Kapitola první: Tma a tma nějvětší

16. october 2015 at 21:40 | Yaraki |  Jednorázovky/básničky
Pamatujete na Vosu a Žihadlo?

Ne, co? Ještě abyste pamatovali - vždyť je to jeden z nejstarších reliktů našeho klanu. Přiběhy sesbírané za všechna ta naše slavná dětská léta, vyprávěné třemi dětmi z hospody. Weird-ass shit.

Jop, takže tak. Právě teď sedíme na session Pathfindera s celou epic grupou v liliovce, takže nějak není čas ni chuť se vykecávati... ale nevydat to, asi bych se za sebe zastyděla. Koneckonců když už jsem to dala po letech do kupy, budiž tomu přána aspoň špetka internetové (ne)slávy.

Kdo pochopí, o čem to je a cože se tam vlastně stalo, dostane ode mě imaginární čokoládičku. A bombónek. A jehňátko.







Vosa a žihadlo.

Podřená vývěska s olupujícím se žlutým lakem. Několik ovčím tukem čpících houní ledabyle přehozených přes osiřelé uvaziště pro koně. Polorozpadlý přístřešek podrostlý vysokou stříbrnou trávou. V rohu u prázdných stájí kdosi tichounce, skoro až provinile, zvrací - ta shrbená postava se v nízké noci choulí jako smotaný uzlíček špinavého prádla. Tma a tma největší.

V tom se otevírají dveře, kožená rukavice lesknoucí se svitem luceren proniká do černoty následovaná klidným, mužským hlasem: "Už jsem nečekal, že přijdeš."

Přicházející postava se na vteřinku zastaví, narovná objemný pytel na rameni a pak pokračuje ke světlu.

Jako falešná záře na konci tunelu. Přesně tak jí to připadá.

Postava hned za dveřmi odmítne onu napřaženou rukavici, projde tichým sálem, doprovázena tím klidným hlasem a jeho zdvořilostními otázkami na průběh dlouhé cesty, až se dostane do zadního salónku. Tam se posadí k dlouhému stolu, odloží plášť, brašku a nakonec i těžký vak, jež složí na kolena a prohlásí směrem k malému chlapci v rohu místnosti: "Kdo je to?"

"To ti to není jasný?" opře se do sedu ramenatý válečník se zlatými vousy a platinově bílou kožesinou na ramenou. Ten muž vypadá takhle ve zbroji vskutku majestátně, rozložitě a silně. Skutečnost zakutá v těžkých plátech není zdaleka tak zářná, přesto si lze jen těžko představit odvážlivce, jež by válečníka vyzval k boji.

"Je to jen hospodského kluk," vloží se do hovoru maličký muž s mandlovýma očima, sedící v čele. Zachraňuje tak situaci ještě před vypuknutím jakékoliv hádky.

"Nechci tu hospodského kluka," odsekne příchozí žena.

"Já tu zas nechci tebe!" prohlásí válečník s rukama odmítavě založenýma na prsou.

"Tak to abys šel...," poznamená ona a usměje se.

"Tak se všichni uklidníme," zopakuje mužík v čele své stanovisko. Válečník jen rozhodí rukama, zatímco žena se dál uculuje. To už ale Mandlooký pokračuje: "ještě počkáme na Solomona a Darheho, pak půjdeme." Odpovědí je mu jen zastřené mručení.

Chlapec se mezitím přitočí k žene a nabídne jí pití. Ona odmítá a odhání ho rukou. "A Váš kabát, má paní...?"
"Nesahej na to!" křikne a pytel na klíně bezděky přitiskne těsněji k tělu. Kluk se okamžitě stáhne a mizí ve dveřích.

---

"Tak koho tam dneska máme?"

"Mandloočáka, Zlo-Druidku, Temnoelfa a Barbara. Ještě čekají na Bubáka a Fanatika..."

"Tak mu neříkej, je to kněz..."

"Kněz nekněz, je to záporák," odvětí hospodského chlapec učeně. Ostatní dvě děti souhlasně pokývají hlavami.

Je to klasická vesnická trojice stejně starých výrostku, vesnické chamradi, materiálu na rituály, jak by řekla Zlo-druidka. Říkají si Štika, Vrána a Vocásek. Tři děti z hospody na konci světa.
Už dávno začali dělit osazenstvo, jež se v putyce schází, na "klaďase a záporáky". Udělali si z toho v zásadě hru - hodnocení jiných lidí se vlastně ani moc jinak pojmout nedá. Právě se scházející skupinka patří dle této tabulky jednoznačně do kolonky zlých. Je tam místní vládce podsvětí Stanley z Vysokého srázu, druidka Krvavého jelena Saoirse, Černosvětský mág Keyran, válečník od Trhliny Idarik, bývalý Strážce Zřídla z jeleního klanu Darhe a pravděpodobně budoucí Jezdec na Úsvitu Solomon. Vrazi, narušitelé míru, zaprodanci, psychopati, lháři, podvodníci, násilníci. Každý jeden z nich. Dream team.

"Co asi chystají dneska?" ptá se malá černovlasá Vrána.

"Ovládnutí světa přece!" zahlásí rozčepýřený blonďák Štika, jako by se jednalo o zcela zjevný fakt. "Jo! Světa!" přitaká Vocásek.

"Že je to ještě baví..."

"Mě by to bavilo," ozve se buclatý Vocásek znovu.

"Škoda, že mě vyhnali - Zlo-Duidka zase vyšiluje - beztak kvůli tomu pytlíku, co přinesla s sebou. Zrovna dneska to vypadá, že mají v merku něco velkýho, což by se mi fakt hodilo, až budu ovládat svět já."

"Chtěla bych tě vidět!" směje se nepokrytě Vrána.

"Však ty ještě budeš koukat! Já jednou ovládnu svět! Budu nejslavnější a největší ze všech válečníků..."

"To dřív tady Vocásek začne lítat!"

"Proč bych nemohl lítat?" ptá se chlapec zmateně.

"Protože..." To už ale jejich vášnivou hádku přerušuje příchod zbylých dvou zlosynu. Zrzavého, kudrnatého dlouhána v zeleném, vlněném plášti a vychrtlého starce s rybíma očima s velikou modrou volavkou vytepanou z bronzu na obou náramenících.

"Jdu tam já!" zahlásí okamžitě Štika popadajíc podnos s vínem, dávno připraveným pro osazenstvo salónku.

---

"Solomone!" vítá zrovna Černomág starce. Štiku napadá, že takhle vstřícný nemůže být jen tak z dobroty duše. Toto gesto si tedy okamžitě pamatuje, jakožto jeden ze způsobů, jak dosáhnout světovlády. Buď vlezlý! opakuje si v duchu.
Druidka si ho po chvilce mávnutím ruky přivolá a žádá jej o víno. "Jak si přejete, má paní," zkouší chlapec okamžitě nově nabytou schopnost.
"Meh..." zavrčí žena a popadne celý pohár. Štika mizí zase ve stínu.

"Cože jsi dnes tak nabroušená, Saoir?" ptá se kněz v zeleném plášti.

"Nordarský král..," nadhodí ona teď už o poznání klidněji, neboť celý zbytek osazenstva se baví s Mandlookým.

"Ále... copak ti provedl?"

"Zemřel."

"Budu hádat - tobě na něm záleželo?"

"Byl užitečný...," posteskne si žena a opět zmáčkne podivný balík na svých kolenou.

"A ty, Keyrane, kde jsi byl? Také nám sem přinášíš nějakou závažnou niternou bolístku?" pokračuje kněz směrem k mágovi.

"Povstání v Imenhe. Dostal jsem se až k Trhlině, než nás jednotky Konkláve zatlačily zpět."

"To mě mrzí. Škoda, že jsem tam nebyl, pomohl bych ti. Ale musel jsem tou dobou obracet ty nově příchozí bezvěrce na správnou cestu." Druidka si odfrkne: "je jen jedna správná cesta."

"Kéž by to tak bylo, drahoušku. Kolik věcí by se tím ulehčilo..."

"Ach Solomone! Nechoď na nás zase s tou svou teorií o vlastním utrpení! Je ti dobře. Vždycky ti bylo dobře. A to, že nám už léta tvrdíš, jak těžké břemeno v podobě zvěstovatele apokalypsy neseš na svých bedrech je ohraná a falešná písnička," pouští se druidka znovu do hádky, nalévajíc si už třetí pohár vína: "není už nic jako Korouhev. Žádní stateční a neochvějní jezdci s volavkou na praporcích. Není už nikdo, komu bys mohl zvěstovat, koho varovat před koncem bytí. Svou šanci, svůj účel jsi propásl. Korouhev padla i bez tebe."

"Nebuď tak pesimistická, Saoir, vždycky je někdo, komu může být zvěstováno," poznamená Černomág Keyran.

"Stejně jako je někdo, kdo může být obrácen na správnou cestu, aby onomu konci unikl," dodává k tomu kněz.

"Hele apokalypsu si člověk musí přivodit sám. Jestlis ji chtěl, Sole, měl ses vrhnout na Korouhev sám. Samozřejmě v zápětí po tom, co bys zarputile zařval něco ve smyslu "Apokalypsa, děvky"!" Tomu už se musí zasmát i zahořklá Saoirse. Směje se i mandlooký Stanley a usrkává ze svého poháru.

Všeobecné veselí narušuje až příchod hospodského: "panstvo, nerad ruším, ale už je čas."

"Vždyť máme ještě tolik co...," snaží se Černomág získat ještě trochu času.

"Jak řikám, kdyby to bylo na mě... ale za okamžik tu budou a nechceme přece, aby vás tu našli. Jak bych jim to vysvětloval?" S hospodským nelze než soucítit.

"Tak tedy pojďme," prohlásí Stanley a zvedne se ze židle. Druidka jen zabloudí očima po místnosti. Je zjevné, že se jí nechce pokračovat.

"Temnosvěte, Nicoto, pojď na moji hruď!" zahlásí Idarik a pokyne Saoirse rukou: "tak pojď, dost už bylo sporů mezi námi a vzhledem k tomu, že se vidíme naposled..." Druidka se usměje, složí balík ze svých kolenou, přitočí se ke knězovi a než se dotyčný stačí vzpamatovat, vtiskne mu na rty vášnivý polibek: "tak ať odejdeme se stylem." Na to pohladí balík, jako by šlo o prvorozené dítě a mávne rukou do tmy, směrem k hospodksého klukovi.

"Na," podává mu balík: "dávej na ni pozor," načež se přidává k odcházejícím.

"Tak zase někdy, přátelé," poznamená Keyran a jako první vkročí do masivních bukových dveří, které hospodský zatím otevřel v zadním rohu salonku. Line se z nich povědomá sladká záře, jako by se dovnitř vkrádalo zapadající letní slunce. Všichni záporáci v něm postupně mizí, někteří se sklopenýma očima, jiní ještě naposled kynou svým druhům. Dveře se pak zavřou tak nějak samy a hospodský se vrací do šenku. Stihne ještě vlepit Štikovi políček se slovy: "dávej na to pozor." ukazuje na vak, pod jehož vahou a velikostí se chlapec skoro ztrácí.

---

Je přesně pul dvanácté v noci, nebe je o poznání čistší, před hospodou nikdo nezvrací, snad i ta modrá tráva si lehá, aby hospoda nevypadala až tak zanedbaně. Houně na chvilku nahradí uzdy šedobílých koní, když do knajpy vniká oddíl Bílé gardy. Neomylně vyráží k salonku, ale nacházejí jej prázdný. Vlastně celá hospoda je prázdná, až na tři děcka sedící na barovém pultu a hospodského leštícího sklenice.

"Kde jsou?!" táže se kapitán rázně.

"Dávno pryč, hochu, dávno pryč."

Garda na povel prohledává celou vesnici, jen aby našli ve stáji, v pravém zadním rohu za hospodského stračenou pět těl, některá poškozenější rozkladem, některé méně. Leží tam mafián Stanley, otráven. Druidka Saoirse, probodená dýkou královy gardy. Kněz Darhe, ukamenován. Také Solomon, v jehož případě to vypadá, jako by jen pokojně spal. Dále to, co zbylo z válečníka Idarika. A pak už jen hromádka popela napovídá, že se tu pravděpodobně nachází i ostatky černomága Keyrana.

Noc už je naprosto čistá, bez mráčku a poskvrny.
Královi válečníci odjíždí, doprovázeni jen vrzáním popraskané vývěsky "U vosy a žihadla".
 

3 people judged this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 18. october 2015 at 23:49 | React

Vskutku mistrovská práce mrtvé nevěsty, která si zaslouží ocenění i matrošem z ulice sjetého záporáka. :D

Aby sis nemyslela, že jsem takový random, tak jsem taky chodíval do hospody s děckama, kteří si hráli na šermíře nebo kdejaké ty orky. Každý týden tam přišla borka s jiným týpkem, aby ho za týden zas vyměnila za předešlého!

Ale jak vidno, vy jste byli lepší grupa. :D

2 babirusa babirusa | Web | 26. october 2015 at 17:48 | React

[1]: och, jsem polichocena, dobrý muži :3 hele taky znám takové, ale my jsme v podstatě svatí - nebo spíš staří na to, tohle nějak hrotit :D nemluvě o tom, že kdyby některá z nás neuváženě střídala chlapi, rozpadla by se nám skupinka a to si nikdo alespoň trošku soudnej lidově řečeno "nelajzne" :D

3 stuprum stuprum | Web | 29. october 2015 at 6:13 | React

Stejně jsi vykebana kurna a. Vyhzbas as yoxpovednosti. Hate your kind!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement