Kapitánův deník, den pochmurně kalamitní, aneb když se hroutí pilíře morálky, padají civilizace

27. november 2015 at 16:17 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Taky se vám stává, že vám mezi banerovými reklamami vyskočí "jednoduchá staré triky! Doktóri šílí! O 15 let mladší za 15 minut!"

A teď mi řekněte upřímně - kdo by kurvafix chtěl ve dvaadvaceti být o patnáct let mladší. Já teda ne. Projít si znova pubertou! Všechno se učit, studovat, trénovat. Znova si vybojovat svoje místo ve společnosti a téhle naší přenádherné kotlině. Ani mě nehne.
Zrovna jsme o tom tuhle kecaly s Terkou v Liliovce - že se vlastně máme skvěle - překonaly jsme v podobném věku (ona asi před pěti lety, já loni) světaborné osobní krize, jsme vzdělané, pilné, zaopatřené, plné zdravého "drajvu" a obecně neskonale zábavné a nad věcí. Ano, ano, byl to přesně ten hovor, kdy honíte ego druhému člověku tím, že vlastně nahlas říkáte, co máte rádi na sobě.
Není to zlá věc, takhle občas si uvědomit, jak moc jsem vlastně ráda, že jsem se podvolila, poslechla rodiče a šla dělat něco, co mě sice až tak nebere, ale je to prostě khůl a na úrovni.

Ono co si budem nalhávat - já se podvoluju ráda. Viděli jsme tenhle víkend. Kdy opominu, že poslední dva týdny de facto nedělám nic než že chodím do práce, do školy, píšu (velice sporadicky) bakalářku a po večer chlastám, ten minulý víkend sám o sobě by byl něčím, co dokáže odrovnat morálku, peněženku a játra každé tradiční bosorky, natož pak mě ve stavu celkového krajního vytížení.

Nejdřív začal LH-fašista, že mu prý na mě záleží a na nějakou moji známost že kašle. Ať přijedu do Zábřehu a to okamžitě. Já se vinou všeobecného tlaku a přemíry aktivit odmlčela. Výhružky nahradil tradičním: "Hele, mě na tobě ale vážně záleží, co je s tebou?" Odvětila jsem, že nemám čas, že jsem sedřená jak kůň a nepříjemě nabroušená a nešťastná ve vztahu, do nějž jsem se dostala v podstatě omylem. Úplně otočil - prý ať se neničím, ať mu zavolám, že to vyřešíme. Doteď jsem to neudělala. Bojím se totiž a moc.

No a pak byla Methancity afterparty, kam jsem šla hlavně abych sehnala ty boží plakáty s "Občane, dojídej! Plýtvání potravou je podporování nepřítele!" Jistě, že jsem je tam zapomněla, protože jsem měla na krku nacamraného C, L (C-ho žena) a Ki, takže jsem ještě cestou na můj byt, kde jsme měli všichni čtyři složit hlavu, napsala R (hlavní org Methanu), jestli by mi ty plakáty jakože pohlídal. Vylezlo z něj, že "za úplatu určitě". Říkám si WTF?! A on, prej, že rád holky jako jsem já - ty veselé a excentrické - láme a opanuje. Jááásně. Kruci lidi, proč já mám takový dramatický vliv na vysoký, zadaný kombajňáky?
Mno, R aspoň nakonec nevypadá jako vrah koťátek už od dveří a tak celkově mi nějakým rysem strašně připomíná mého milovaného krutovrihedďáka Isengrima Faoiltiarnu, takže se asi nakonec nebudu bránit. Respektive budu, ale přesně tak, jak dotyčný chce abych se bránila.

Čímž se oklikou dostáváme k primárnímu stěžováníčku celého tohohle výpotku. Moje pilíře, moje posvátná ratiště praporů a piedestaly morálky, padly. S hlasitým zapraštěním a otiskama prstů na krku, se skousnutými rty a naštípanými žebry. Jsou pryč a už mi je nikdy nikdo nevrátí. Takže si říkám - proč nesklátit Isengrima, i když je zadanej - není už vlastně za co bojovat.

Jasně že si obratem dávám facku, ale je to facka slabá a spíše symbolická.

Ono víte co, když se celej život snažíte být za dobráka, pořád o někoho pečujete, léčíte každé druhé a každému druhému nějaké niterné bolístky, nasazujete masky, aby všem okolo bylo dobře ve vaší přítomnosti, půjčujete peníze a kostýmy a svým způsobem a i sebe jako takovou a jediné, co z toho máte, je absolutní vyčerpání, pocit odcizení a samoty a hlavně hromada keců o tom, že jste "až moc hodná" a "trochu tlustá" (což ja vážně jen blbej folklór, nejsem tlustá - 70 kilo na 175 cm je naprosto normální) a prostě akorát na vás někdo furt pindá, tak se prostě stane, že jednou podlehnete. Že podlehnete vábení něčeho, co strašně chcete udělat, ale neděláte to, protože jste přece "dobrej člověk". A dobrý lidi přece špatný činy tak nějak z podstaty věci nedělají, a že vlastně zoufale chcete a potřebujete alespoň sami před sebou být tím dobrým člověkem. Jo, to si říkáte, než se dostanete do situace. Protože v tu onu chvíli - damn! - se ovládnout prostě nedá.

Jo, C, tak se ti to povedlo - zlomils mě, zkazils mě a já si to strašně užila. A ne, nesvádím to na tebe, nesvádím to ani na sebe a ve výsledku ani na to okolí. Nehledám rozhřešení ani trest, to se nenechte mýlit. Prostě se to stalo. Právě při tom pokecu s Terkou jsem si uvědomila, jak falešné a neuváženě dětské pilíře jsem si vlastně vytyčila - a než mě začnete soudit - máte vy vaše pilíře a pravdy založené na realitě, nebo na dětské iluzivní představě vesmíru? V době, kdy jsem neměla žádné zkušenosti v oboru a vlastně žádné reálné zkušenosti obecně, jsem si řekla, že neudělám něco, co jsem si ani neuměla tehdy představit. Pak jsem si to začala představovat, už jen protože to bylo dokonale nedosažitelné - a když jsem tomu byla na dosah? Neodolala jsem. Být totiž tváří v tvář tak velkému svodu, zvláště za okolností výše vytyčených - to je něco zcela jiného, než vymyšlené scénáře - lidi nejsou strojově naprogramovaní, žádné "dobro" a "zlo", ostré hrany, tak jak by vše učeně popsal Geralt.

Lidi chybují, blbnou a nechávají se ovládat. Proč? Nevím. Upřímně? Nezajímá mě to. Tuhle sobotu jsem totiž konečně udělala něco, co jsem sama od sebe - konvence a společnost zahazujíc vzletně v dál - chtěla, navzdory vesmíru si urvala svůj kus flákoty, kterej jsem si kurvadlouho zasloužila. A ne, už to neudělám a ano, svým způsobem se za to nenávidím, ale víte co? Nebolí to ani zdaleka tolik, jako by mělo.
A kdyby nic jiného, můžu si teď aspoň říkat slovutným titulem "Krotitelka Anakond"

Navždy vaše drahá máma a morální vyvrhelnice,
Yaraki
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 proste-panda proste-panda | Web | 27. november 2015 at 19:16 | React

Víš ty co? Mě na tom přijde smutná jediná věc. Že namísto toho, abys ulevila sama sobě polevením v tom zachraňování a půjčování a udržování masek, povolíš opasek a ideu "dobrého člověka" zrovna tímhle. Na druhou stranu, nejspíš to jing-jangovsky vyvažuje to utrpení tvořené předstíráním a zaryté snahy patřit do skupiny, co já vím... Gratuluju, ženo. Nyní jsi kompletní.
A tenhle komentář je fakt divnej, ale to mé myšlenky bývají..

2 stuprum stuprum | Web | 28. november 2015 at 0:09 | React

Lidi jsou strojově naprogramovaní, v tom ti Geralt nekecá. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement