Kapitánův deník, den krajně předvánoční, aneb něco o existenci osudu

20. december 2015 at 14:54 | Yaraki |  Kapitánův Deník
Nebojte, ještě existuju. Kdybyste se třeba ptali, nebo tak něco.


Jo, chodím do práce, do školy, do společnosti - ty bídný čmeláčí bestie se nepřestávají líhnout, přednášky nepřestávají být nekřesťansky ráno, kamarádi nepřestávají pařit. A já to pořád tak nějak stíhám. Myslím existovat.
Ač mě to překvapuje stále více, pořád mám čas někde hrát dračák, plánovat s Bellem a Korouhví Silvestra, u lahve vína a puštěné vánoční pohádky s holkama na bytě slepovat vosí hnízda, chlastat jako dán a hlavně... to si nechám na pozdější fázi tohoto pseudovýpotku.

Třeba ve čtvrtek jsem byla na pracovním vánočním večírku - sešla se celá labka u nadmíru zajímavé přednášky o na termity zaměřené výpravě části týmu do Guayanny a Tanzánie, potom se pilo, slavilo, kecalo... bylo to moc fajn. Druhý den jsem navíc byla svou vedoucí práce pozvaná na oběd spolu s celým babincem z laborky. Dlouho jsem si nepřipadala tak důležitě a žensky. Já, dvorní benjamínek celého týmu. No a pak jsem... ale to zase až později.

Rozešla jsem se s A. Jo, na koncertu Five Leaf Clover. Řekla jsem mu, že jsem vyčerpaná, nemám čas, nemám chuť a nechci být zadaná. Že mám moc práce (pravda), moc školy (pravda), strach o babičku, což mě niterně ubíjí (pravda) a že třeba vůbec nemám chuť na fyzický kontakt (lež). I když.... já mám chuť na fyzický kontakt, jen jde o kontakt krajně monogamní. Opisem řečeno, kdykoliv na mě sáhne jinej chlap, než ten jeden určitý, ruka mi instinktivně vystřelí k přívěšku, co mi dal a já se oklepu hrůzou, že bych snad měla jen náznak pletek s jiným samečkem.

A že se k tomu vracím - ten koncert byl jinak epesní - opily jsme se s Terkou a trsaly jako by nebylo žádné zítra. Taky že skoro nebylo - asi stárnu nebo co - kocovina po dvou týdnech aktivního alkoholismu, práce a školy, s průměrným počtem denně naspaných hodin nepřesahujícíh číslo pět, zmůže očividně i takové kalibry jako jsem já. Taky dalo docela zabrat se v tom stavu vyhýbat C, který tam byl se ženou. Nebo se s ním v úvodu večera vítat, jako bych ho ten den viděla poprvé. Protože jsme spolu předtím rozhodně NEBYLI v čajovně. Stejně jako jsme se neobjímali a denně si nepíšeme.
Trochu mě děsí hlavně to, jak neopatrný začíná být. Třeba když se se mnou po akci loučí a neodpustí si příliš okaté zmáčknutí, nebo štípnutí. Taková neopatrnost mu vážně není podobná. Nám není podobná... čím víc se známe tím zjevnějším se to stává - jsme úplně stejní.
Máte pocit, že mám nějakou divnou úchylku? Niternou bolístku? Tak její otisk najdete na něm taky, přesnou kopii, stejný druh smýšlení, nedůvěry, strachu, hrdosti, zarputilosti, výbušnosti.
Vážně mě děsí, kolik toho máme společného... a hlavně jak moc si to on začíná uvědomovat. Jak mu na mě začíná skoro bych řekla záležet. Tak třeba prohlásil, že mě radši mlátí, když mi nevidí do obličeje. Romantika hadra.

Připadám si jak ve 50 shades - až na to, že jsme v tom píchání asi tak tisíckrát lepší. A ani jeden z nás, žel bohu, není miliardář.

C mě má dokonale pod palcem. Vím o tom. Taky vím, že jsem to nikomu ještě nedovolila. Jenže taky ještě nikdy nepřišel někdo, kdo by na moje věčně drzé provokování odpověděl adekvátním trestem. Adekvátním násilím, které mě donutí být hodnou holčičkou, kterou ve skutečnosti tak moc chci být, které mě usadí do pozice, kde někomu a k někomu patřím. Není nikdo, kdo by mi tak moc rozumněl, s kým bych si dokonale sedla. A to nejen, co do prasáren - prostě tak nějak celkově. C mě chápe... což je creepy a patetické, já vím, ale je to tak.

Přesto pořád odolávám tak nějak niterně. Přes veškeré naše "roleplayové srazy", které bez výjimky končí ukrutnou píchačkou a hromadou modřin rýsujících se mi pod panennskou kůží ještě několik dní potom, přes neustávající tok konverzační i přes tu pitomou Temerijskou lilii s mým vyrytým jménem, co se mi bez přestávky houpe na krku jako obojek, necítím vlastně žádnou potřebu ukrást si ho opravdu pro sebe. On je své ženy, ne můj. Nikdy nebude. A mým jediným cílem je udržet tenhle stav - což nám oběma jde - tváříme se, že problém neexistuje, strategie stará jako lidstvo samo. A ano, dopadne to špatně, nemusíte mi to předhazovat - tak blbá nejsem.... jen si tím nenechám zkazit ten současný stav. Protože věřte mi, že C ve vás dokáže vyvolat mnohem příjemnější strachy než ten z odhalení aférky.

Mezitím jeho vlastní prsten, ten reálný, skutečný, nevyvratitelně mu obepínající prsteník pravé ruky, mě pálí jako Strigu stříbro. Kdykoliv ho jen vidím, kdykoliv mě tou rukou drží pod krkem - ale není to žárlivost, nebo závist. Je to nenávist k vlastnímu sobectví a odporné zradě, kterou páchám.

Jenže se s ním nedokážu nevidět... přesto jsem se posledně odhodlala a řekla, že už spolu nebudem nic mít.
A pak jsem to samozřejmě řekla i všem tušícím jako je Amber a Luk a tak. Chci, aby měli všichni pocit, že jsem tu epizodu uzavřela. Což jsem vlastně udělala - tedy tak nějak navenek. Rozhodně to nemám uzavřené uvnitř - nebudem se vídat, nebudeme souložit a podvádět, ale nedokážu na něj přestat myslet. Jen tak z ničeho nic to prostě nejde.

Zvlášt po Pathfinderech co byli tento pátek a my pak spali v čajce ještě s Románkem a J a ve chvíli, kdy tito dva výše zmínění zalomili, my se ve vedlejší místnosti začali svorně štípat rukama, až celé to pošťuchování přešlo v propleténé prsty a ty pubertálně dlouhé pohledy do očí a hlazení paží a pár letmý polibků a... kruci už ho nesmím vídat. Nesmím už jen protože si začínám uvědomovat, jak moc mě má rád.

Je to v prdeli, přátelé.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 20. december 2015 at 21:47 | React

Ještě pořád máš možnost stát se čestnou ženou a přestát páchat nepravosti. Jen už ti toho času mnoho nezbývá, jak to tak čtu. :D

Osobně v tebe stále věřím. :)

2 babirusa babirusa | Web | 21. december 2015 at 1:38 | React

[1]: hej já se právě zařekla, že už nebudu. Nikdy víc. Jasně, že si budeme dál povídat, ale that's it, už na mě nešáhne. Fakt, čestně - věř dál a já se budu dál držet. A dál aktualizovat. A tak :D

3 Rein Rein | 14. february 2016 at 0:34 | React

Existuješ ještě, nebo tak něco? :D :)

4 stuprum stuprum | Web | 20. march 2016 at 20:53 | React

Už není. :)

5 Rein Rein | 7. may 2016 at 14:29 | React

[4]: Zjevně

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement