Malůvky

Velaya, aneb prokrastinaci zdar

19. november 2015 at 19:24 | Yaraki
Děcka, nemám čas. Konec příspěvku.

Moje postava z dračáku. Tečka. Velaya se jmenuje. Chaotic evil, oportunistická fanatička a věrná příznivkyně boha smrti.

That's it.

Pohádka o Dark elfech, imigrantech, Kalouskovi a tanečních

17. november 2015 at 3:09 | Yaraki
Tak jo, děti moje drahé, nadešel zase jednou čas na poctivou samohonitbu.

Včera se ozval C, že ho K (kamarádka) zve na ples tuhle sobotu, kam prý jdu i já (jak mu nakecal kapitán fejsbůk) a jestli teda jdu nebo co jako dělám a jak by šel se mnou, ale přece není tak negentlemanský (říká chlap, co ho vzrušuje škrtit holky v kufru) aby K teď odmítl a pak tam přišel s někým jiným.

Sdělila jsem mu, že buď můžu poklesle a mrzce jet do Zábřehu píchat fašisty na fantasy ples (což bych stejně nedělala, protože jsem ZADANÁ) a nebo že se teda můžu přemoct a zůstat na tuhle tancovačku v Praze - že se prostě rozhodnu podle množství a typu zajímavých lidí (zábavná technická poznámka: už jsem pět let netančila). Načež se C začal vykrucovat, jak vlastně asi nemůže, protože žena a imigranti a Kalousek a takový ty věci, co vám vždycky vpadnou do plánování a že prej ho mám přemluvit, protože by chtěl jít se mnou, ale vzhledem k tomu, že vlastně oficiálně by šel s K, je to tak trochu prdelní (zábavná technická poznámka 2: C netančil už 12 let).

Tak jsem se rozhodla, že vlastně proč ne - proč neinvestovat tři čtyři hoďky života do nějakého toho blýskavého předmětu, jež by C přilákal do Prahy a já tak vlastně měla geniální výmluvu proč nejet do Zábřehu za brečícím LH-fašistou.

No a protože s C hrajeme pathfindery, nemohla jsem pod tíhou poslední session nakreslit nic jiného, než jeho postavu právě z dračáku.

A tady je.


Kulis (tj. té nápadně prsaté bloncky) si nevšímejte, protože to rozhodně nejsem já. A tyhle věci mě vůbec nerajcujou. Nemluvě o tom, že C je v reálu člověk, ne drow.

A sláva článku s nejvíc závorkami v mojí osobní historii. Laťky je třeba překonávat. Tak.

Howgh a žijte blaze... nebo přinejmenší lépe než já.

O'Gallagherka

11. may 2015 at 6:43 | Yaraki
Poslední dobou mám bůhvíproč úplně otočenej rytmus den/noc.
Amber by mě skoro mohla nacpat do bakalářky.
Madridský syndrom hadra.

Každopádně - každé zlo plodí dceřiná chapadélka a obrázek, co se vám nyní chystám představit, je jedním z nich.
Som skicovala.
Chloe O'Gallagher.
Tak nějak protože čtyři ráno...
Jsou to takové rychloplodky, až se jeden diví, kdy se konečně vrhnu do toho "pořádného" malování.
Měla bych se pochlapit.
A vyspat.
A nepít tolik mlíka.
Beze srandy - piju strašně moc trvanlivýho mlíka. Studenýho. Jen tak bez ničeho.
Je to normální?
Ačkoli co je na mě normálního...
Tak mě napadá, že mít aspoň jeden normální atribut, byl by rázem pro tu svou normálnost nejvíce nenormálním rysem mojí wicked povahy.

A protože se z tohoto příspěvku pozvolna a plíživě stává Kapitánův Deník, což nechci, tady je ten obrázek a já jdu... něco dělat.
Teda asi.

Ach ty hlubiny aneb nelez na 4chan, nelez na 4chan, nebo se z toho zblázníš

25. april 2015 at 4:30 | Yaraki
A zase jsem nedodržela jedno předsevzetí...

[y] zóna 4chanu, to jsou vám vody hluboké, temné a nebezpečné. Ne, že by se člověk lekal toho porna jako takového, spíš nemůže jinak, než být dokonale zaskočen některými nápady a komentáři přítomných honičů.

Tak třeba žabomyší války Supernatural kolonky - destiel x wincest. Jedni za podpory postovaných obrázků tvrdí, že Destiel je nechutný, protože anděl, druzí, že Wincest je zvrácené incestní... no prostě Wincest. Je to jako pozorovat zápas sedmdesátileté wrestlerky s třínohou kozou. V bahně. A vše stejně dokonale zabíjí příchod nějaké proroka s Wincestiel obrázkem a se slovy "why not both?", který osazenstvu - kozám i wrestlerkám - stoprocentně zavře hubu.
Nebo příchod nějaké homofoba, to je taky vždycky vražda dne.


Já su tolerantní osoba, nepřikláním se ani k jednomu z táborů. Přesto jsem si pro vlastní tvorbu - jo, vidíte, konečně se dostávám k tématu tohoto článku (to je tak, když člověk začne o prasárnách) - vybrala pár neobvyklý, ale podle mě prostě žhavý jako sáně v létě. Sammy/Gadreel. Je tam všechno - korba, další korba, anděl, holý zadky... všechno jsem vám tam zodpovědně namalovala. Protože jsem v zásadě dobrej člověk. A taky tak trochu doufám, že mi pro tuto mou dobrotu už neodškrtne v anketě další "Stalinovu reinkarnaci"

Ale že se vracím k tomu 4chanu - neříkám, že jsem potřebovala vidět pár Bobby/Crowley. Taky netvrdím, že Dean v kozačkách s deseticentimetrovýma podpatkama a gif Samma v hodně hodně krátké sukýnce, natřásající se v rytmu rumby, je úplně můj šálek kávy. Srdce mi trhá i fakt, že ani na Impalu už se nepodívám jako dřív, po tom, co se v ní všechno odehrálo... ale tak dokud lidi nepostujou shota-Samma, svět je ještě v pořádku.

Jen je v něm málo Lucifer/Sammy a Sammy/Gadreel pairingu.

Takže tak. Abyste se pokochali, budete tuhle vzletnou věc muset otevřít - víte co, pohoršovat kolemjdoucí, to bych si nikdy neodpustila.

Varování:

Volila jsem pro větší názornost obrázkové. Pokud máte pocit, že existuje něco - týkající se následujících pojmů: Sam Winchester, Gadreel, yaoi - na co byste potenciálně zareagovali takto, neotevírejte tento článek.


Démoni hladu, Španělsko a já

12. april 2015 at 22:33 | Yaraki
Peklo existuje.
Ale není tam Crowley, ba ani Lucifer.

Jsem tam já.
Nějakou záhadou jsem prošla tajemnými dveřmi abych se dostala do téhle juchací dimenze, kde chcípnu hlady.
Beze srandy, děcka. Čekám, až bába uvolní kuchyni. Čekám a čekám. Poslední hodinu a půl. Naposled jsem jedla v jednu odpoledne.
Jsem tak hladová a zoufalá tak, že skicuju, aniž bych měla náladu nebo nápad (ostatně jako vždycky)...

Proboha zabijte mě někdo, už si fakt moc chci jít udělat véču.
Prosím.
Vždyť nejsem tak zlej člověk, tak za co mě Bůh/Amber"Chuck trestá?
Achichoch.

Mno nic, když už ne sobě, udělám radost aspoň vám - opět jsem ochotna vydat imaginární čokoládičku prvnímu, kdo uhodne, která potvora (stačí druhové jméno :D ) je na obrázku. Tak, Akai, pochlap se.


Tres Hunteras, vol. 2°

9. april 2015 at 4:43 | Yaraki
Ve čtyři ráno toho moc nenakecám ani já. Zvláště pak střízlivá.

Původně jsem chtěla malovat obličeje nás tří - hrdinek samozvaného LARPoidního Supernatural pseudodračáku (ano, uvědomuji si, jak MOC cákle tahle kombinace zní) - tešně předtím než jsem narazila na neproniknutelné "lil' sis má nový brejle a já ji dva měsíce neviděla" a "kde kurňa seženu selfie, na které nevypadám jako kříženec bigfoota s králem Bramborových lidí".
Takže jsou to nakonec zase jen takové rychloskicy. Klasisch.

Co dodat krom mého již tradičního "příště si dám víc záležet".

Aimee + Chloe, aneb jak jsme se snažili, ale bylo to k ničemu

5. april 2015 at 20:21 | Yaraki
Pamatujete ještě, jak jsem včera plakala, zdali nejsem těhotná takříkajíc z vody, z vilné myšlenky?


Tak prej nakonec nejsem těhotná.

Ano, ano, už můžete přestat tleskat.

Mimo to jsem se chopila dalšího velkolepického poslání - naskicovala jsem naše postavy - Aimee a Chloe - do onoho soukromého pseudokecacího "Supernatural" LARPu, jež spolu s Hello Arthur dopisovým cyklem a cca dvěstěpadesátimiliony obrázků plánujeme s Akai na okamžik mého blahosklonného příjezdu do republiky.

Smutným faktem zůstává, že ač se člověk snaží sebevíc, z našich dvou povah prostě nelze vymlátit nikoho jiného než Sama s Deanem. Už jen protože Deanovo neustálé "svý problémy si vyřeším sám, budu vás všechny ochraňovat, ale já ať třeba chcípnu v díře, na mě nezáleží" (= Yaraki hadra) a brutální logickou dedukcí spojenou s iracionálním bratrstvím/sesterstvím a neopomenutlenými schopnostmi a sebekázní na straně Sama (= Akai jak vyšitá), nám vyloženě hází klacky pod nohy.
My fakt nechcem jet jak přes kopírák, ale... ale...

Man, that shit fits too good...


O něco smutnější faktem zůstává, že pokud bych se nějakým zázrakem sebezapřela, další postava, jež je mi v SPN více než podobná, je Abbadon. A tu nechceš. Věř mi...


A má crush na Deana. Mrcha jedna pekelná.

Snejp, čili Snape, čili ten obrázek o kterém už nechci ani slyšet

31. march 2015 at 0:12 | Yaraki
Kytičky. Hvězdičky. Opičky. Rybičky... všechno to mám před očima.

Chtělo to sice kotel LSD, ale smazat tenhle námět, jež jsem slíbila Yoko už asi tak před dvěstěpadesátiosmilety jako fanart k Cestě Prince, jsem prostě MUSELA.

Někdy věci prostě nejdou namalovat. Ne, že byste nechtěli, prostě nemůžete. Tohle je přesně ten onen konkrétní případ.
Nejdřív to mělo obličej, pak to nemělo obličej, pak to sklonilo hlavu a okolo se jako na povel objevil pokoj. Aby záhy zmizel. A nahradily ho obrysy pokoje. Pak ty vlasy. A svíčka. Krev na rukou... ježiši... zase... zase! Je to zam ZASE!

Tak doufám, že si to tu ségra brzo najdeš. Příští bude lepší, slibuju...

GOTko 2015 aneb jak jsem si vymyslela kostým

30. march 2015 at 20:43 | Yaraki
Ne, není to smysluplný článek.

Ano, já vím, dělám to zase. Píšu píčoviny. Když já mám kocovinu - zkuste si někdy plodit nějaká moudra úplně zmrtvení Legendario rumem. A španěly. Ti kluci mají něco do sebe. Ne, že by byli fyzicky přitažliví, v tom u mě žádných změn nehledejte, ale chovat k holce se umí. A nelíbají špatně.

Takže tak.

Jo a vymyslela jsem ten kostým, jak o něm pořád mektám. Oficiálně jsem osvobozená otrokyně z Ghisu, Saoirsa, stoprocentně věrná svému spasiteli, majiteli takzvaného Dvoru divů. Těším se. Obrázek bych pojmenovala nejspíš "jak jsem nechtěla jet za kurvu, tudíž jsem se oblékla jako prostitutka".

Stejně za to může Stannis. Protože má dlouhý... obočí.

Kapitánův Deník, aneb průběžná aktualizace opilcova

25. march 2015 at 4:02 | Yaraki
Nemám páru co je za den, děti.

Jedním jsem si ale více než jistá - jde o den více než podivnej.
Nebo vám už se snad nějakého normálního odpoledne stalo, že by Blog.cz označil váš vlastní komentář za spam? Nebo že by vás vaše drahá sestra Akai sprostě a pod cenou střelila Luciferovi? Nebo že byste v Madridu chytili španělskou chřipku? A vaše domácí byla druh mozko žravého démona?

Vážně, beze srandy - Wraith-bába právě pronesla do telefonu: "četla jsem tu knihu od spisovatele Mishy Collinse"
Abuela Consuela je na mě nasazenej démon. Jde po mě. A po Castielovi. Co ale může chtít? A co chce Blog.cz?

Otázky, samé otázky...

Víte, že Akai je vážně ultimátní a věrohodnou kopií Sammyho Winchestera? Povaha, typ postavy, vztah k milovanému sourozenci mě... Jakože komplet - potvrdil mi to i můj vlastní Castiel. Ehrm Amber. Chtěla jsem celou dobu říct Amber. A tohle byl jen... výpadek. Chybička, která se může stát každýmu, i těm, co se ještě nezbláznili ze Supernatural.

Ale abych se přenesla k věci - v šílené dny je třeba dělat šílené činy. Takže jsem chtěla namalovat toho juchajícího Sebastiana, co jsem tuhle slíbila Únorové. Protože Únorová je Pán, děti, kdybyste to náhodou nevěděli. A vypadá skoro přesně tak, jak jsem si ji představovala... a ani přes to všechno ZATÍM svého veselícího se sadistu nedostane. Protože jsem prostě malovala něco jinýho. Tak.

Já vám ani nevím jak a proč to dělám - s úvodní myšlenkou "zkusím si nový styl a namaluji něco romantického mezi těmi svými dvěma srandisty puntíkatými" vyklopím něco, co nedává smysl ani stylisticky, natož pak jakkoli mezilidsky. Zase na druhou stranu to by nebyl Sebastian a Sinéad. A ALP celkově. A já...


Věděli jste když jsme u toho, že Sinéadino prostřední jméno je Saoirsa? A že Saoirsa se čte Šír-ša? Nevěděli, což? Páč jsem vám to zatím neřekla. Som vychcané...

Takže ve jménu Manpain obou bratrů Winchesterových, Crowleyho, do kterýho bych šla, a samozřejmě Seba, protože je stará píča, co přepere i středoškolskou fyziku, žijte blaze, děti moje :3

Logo: Azeroth 2015, aneb Crossroad Demons

14. march 2015 at 21:07 | Yaraki
Tak jsem se zas k něčemu upsala.

Sorry, že vidím ty Supernaturální reference úplně všude, ale smolit čtyři hoďky blbýho chibi Illidana, to je trest více než hodný nějakého démoského úpisu. Bohužel si neuvědomuji, že bych kdy za svou obět dostala případných výhod, někdo mi znovuožil, či jsem snad pohádkově zbohatla. Prostě nic. Ten stejný lame život, jen obraný a spoustu drahocenného volna.
Skoro se zdá, že nějaký vychytralý démon z rozcestí mi prostě a jednoduše zadal tento nadlidský úkol a nazdar. Zpečetěno polibkem.

Každopádně jsem se pochlapila, dneska na to sedla a logo letošního Azerothu je na světě (dokud mi ho nevrátí k úpravám). Jak moc povedené je otázkou druhou, na mě už ji ovšem nesměřujte, neb já si svůj trest právě odpykala a do žádného dalšího se zas dlouuuho nenavezu.

Zcela off topic - právě dávají v abuelině televizi Sběratele Kostí ve španělštině. Kůstka má kruťácký vysoký, ženský ječák. Hodgins taky... Booth taky... vlastně asi všichni... *křižuje se*

Začnu si říkat "Angelika" aneb nepij s Irama, nepij s Irama, nebo se z toho zblázním

11. march 2015 at 23:30 | Yaraki
Life's hard, mate...

Dneska jsem se probudila. Jop, taky žasnu, že k tomu vůbec došlo.
Znáte takový ty párty, co začínají hláškou "dám si jen jedno pivo"? Tak ji nikdy neříkejte před sympatickým Irem (ano, ano, držím svůj standard). Nebo se ráno (15:00) probudíte asi nějak takhle...


A začnete kreslit anděly. Asi nějak takhle.
(Ano, je to skica. Ano, je postižená a ano, Gabe si zaslouží lepší, ale vysvětlujte to kocovině, že)


A pak to všechno vyzvrátíte na blog a jdete umřít.
Dobrou noc, děti.
Nepijte alkohol.
Neberte drogy.
Nekuřte.

A víc než cokoli předchozího - nepařte v Madridu s Irama.

Večerní ALP rychloskicování

8. march 2015 at 1:38 | Yaraki
Technická poznámka.
Všude jsou králíčci.
Růžoví.
A tak.
Alkoholový opar.
Hvězdičky a kytišky.
Děcka, nepokoušejte se skicovat v opilosti.
Prosím.


Jinak to dopadne následujícně.
Samohana nad ALP.
Tímhle namotivuješ leda... nikoho.
Takže tak.
Sorry.
A vůbec, nechlastejte a tak.
Když mě se fakt moc nechtělo jít spát...


Sebastian Solja aneb Skandinávskej Vořech

9. february 2015 at 0:53 | Yaraki
Neděle večer, povinné vstávání zítra v půl šesté, kocovina jako prase a já... já si kreslím, že jo.
Jestli mě jednou neklepne, bude to nejmíň zázrak.
Zase na druhou stranu skrz tenhle marný a přemarný čas se člověk může dopracovat až k ovládání jiných lidí.
Muheh. S tímhle výplodem mám totiž plán tak ukrutný, že by ho snad ani zobrazený aktér nedal dohromady.

Obrázek: Sebastian Solja aneb "zasranej, umanutej, post-nacistickej, otrokářskej, na společnosti parazitující pseudoorganismus s egem velikosti Autrálie a Napoleonským komplexem říznutým Oidipákem"
Délka práce: sto let a čtyři hoďky k tomu. Nikdy víc. Fuj na něj, na uzorpátora
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu, klasikárně dle předlohy
Poznámka: A konečně se dostáváme k účelu téhle malůvky - chystám se ji, pro velké úspěchy na poli podporování mé pseudotvorby, věnovat mé milované Únorové. Nabízelo by se říct protože je skvělá spisovatelka sama o sobě, ale ono je to hlavně protože dokáže člověka nesmírně a vesmírně povzbudit a dokázat mu, že má smysl občas se ztratit do toho snového světa ALP. Heh. Snového...

Takže ještě jednou - Únorová, jsi božan, já ti děkuji a tenhle jeden konkrétní Seb je pro tebe :3


The Druid and her Beast

5. february 2015 at 22:51 | Yaraki
Soooo... co tak dodat? Nebylo do čeho rýpnout, Yaraki poslouchala Paramore a najednou bylo na světě tohle. Zabralo to tak dvě hoďky práce, z čehož mě nejvíc zmučilo desetkrát opakované scanování a příprava čaje s mlíkem. Ale což, je to tu. Jméno to nemá a myšlenku stejně zase chápu jen já, takže sorry guys, but I'm off for the Heroes journey! Nebo tak něco. Spíš jdu spát. Jo. Spánek. To bude ono.

Z ALP už mi totiž zjevně hrabe, posuďte sami...

Collin Iwan - Postavy ALP

1. february 2015 at 17:59 | Yaraki
Tak a pokračujeme v krasojízdě...

Já vám nevím, někdy si říkám co všechno bych stíhala, kdybych investovala veškerý čas, kdy hraju Minecraft a Skyrim, kreslím postavy do beznadějné povídky a tak vůbec prokrastinuji tím nejděsivějším možným způsobem... Pak ale dokreslím obrázek a mám nepopsatelný pocit úlevy a nadšení. Svět je divný místo.

Jo a neberte drogy děti, není to zas taková sranda jak se říká.

Obrázek: inspektor Collin Iwan, aneb i Llandovery má svého rezervního Krista
Délka práce: dvě a půl hoďky - pouštěla jsem si u toho Rivaly (což mi připomíná, že Kolja paradoxně nevypadá ani jako Niki, ani jako James... wow, jak jsem to sakra udělala?)
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu

Gillian Kendrick - ALP postavy

30. january 2015 at 2:33 | Yaraki
Je půl třetí ráno, lepší čas pro kreslení ksichtů aby jeden pohledal!
Asi to zkrátím, neb nám starcům ponocování nespěje a já se ještě nechystám odebrat do věčných lovišť. Koneckonců ALP hodlám opravdu dopsat a kdybych teď padla za vlast, bylo by to poměrně pochmurné. Duchové jak známo totiž neudrží tužku.

Obrázek: Cillian Cynwrig / Gillian Kendrick alias jeden zcela nedecentní upír z mekáče
Délka práce: překvapivě pouhé dvě hoďky, ani ne - asi mě osvítil Duch svatý. Nebo jsem začala brát kokain, sama nevím (je to ten kokain)
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Poznámka: chce se mi spát, udělejte s tím někdo něco, prosím vás

Overromantično aneb najdi roční období

25. january 2015 at 21:52 | Yaraki

Pod vedením pečlivé ruky dvorního Frčkoznalce Jejího Veličenstva - Švéda - jsem místo studia sesmolila jeden obrázek s nezapřitelnou spojitostí s ALP (začínám se opakovat, není-liž pravda?) Musela jsem desetkrát opravovat holínky a křížky a odstíny uniforem a visačky a zavisačky - mám-li citovat sebe - "červený tentononc věcičky s vocáskem a takový ty fufně, víš co". Abych byla nakonec nařčena z toho, že Sebastian Solja byl nácek. A letec.
Jenže on byl tak trochu... nácek a letec.

Mimo to, když jsem se chystala celé tohle přehnaně romantické něco vydat, narazila jsem na netu na několik jasných vodítek, lákadel svádějících mě, abych zas a znovu vyhledávala obrázky Winter Soldiera v různých stupních vilnosti.
A abyste mi věřili, zahrajem si hru - najdi Buckyho:


Tak to vidíte, i v tý chemii se dá najít něco svůdného :D Mno a teď k hlavní náplni tohohle výplodu:

Název obrázku: Heh... to jsem nějak... nepřemýšlela... říkejme mu "hodně starý obrázek, co už dávno neplatí"
Délka práce: +- hoďka
Použitý gadget: tablet a dvě konve čaje s mlíkem
Poznámka: hnusí se mi, že jsem schopna nakreslit něco s touhle tématikou. Mor na mě a mě podobné! Jinými slovy sorry... nějak se to samo vetřelo do mého podvědomí - víte co, každej je někdy mladej... Ha! Vidíte, tak jsem měla pojmenovat tohle veledílo. Mno, ať už vedlo mou ruku coko, už se to vícekrát nestane, slibuju :D


ALP - Linney Brighton

15. january 2015 at 23:58 | Yaraki
Takže se tak učím tu analytiku, jo, a najednou, světe div se, Ďáblova zvůle - vyskočí mi z toho obrázek postavy ALP. Záhada roku.

Jde o Linney Brighton, kterážto, světe div se podruhé, je poměrně dosti kladným charakterem. Šoking nesmírný. Vzhledem k tomu, že její vzhled i povaha je inspirována jednou mojí kamarádkou ehrm ehrm Itami nemohu jinak, než jí tuto zběsilou malůvku věnovat. Takže, dítě, tohle je pro tebe. Nemlať mě, chtěla jsem se hecnout víc, ale asi je to po třech ústních zkouškách nad mé síly.

Délka práce: cca 2 hodiny, dle předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Věnování: Itamce, protože na tom obrázku rozhodně NENÍ ona sama :D

Fly, little Penguin

25. december 2014 at 20:14 | Yaraki
Vánoce... nuff said.
Dárků hromada - skoro tak velká, že se ve skrytu obávám, jestli náhodou nemám nějakou brutální nevyléčitelnou chorobu a rodiče si mě nechtějí, v hodině poslední, prostě ponynat. Nálada taky slušná - zvláště protože jsem nevyhnutelné učení odložila na dobu neurčitou a teď is buď kreslím, nebo koukám na Gotham. Nebo koukám na Gotham a u toho kreslím. A to samozřejmě končí kde jinde než u Tučňáka.
Ne vážně, přestože se vám mé kecy v tenhle okamžik jistě zdají krajně zoofilní, pravda je poněkud prostší. Koukám na nový seriál a pro změnu mám novou oblíbenou postavu - je jí Oswald Chesterfield Cobblepot, alias Tučňák/Penguin - ve své mladé podobě začínající záporák, budoucí mafiánský boss, co celkem slušně zavaří Batmanovi. Teď ale zatím zavařuje jen menší rybám in your face, Fish Mooney a je nadmíru hebký. Více vám o něm pravděpodobně sdělí vrchní skot tohohle blogu Aka. Až ji k tomu donutím. Muheh

Obrázek: Oswald Chesterfield Cobblepot
Délka práce: cca 3,5 hodiny (porod!), dle předlohy (začínám se opakovat, což?)
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Věnování: naší milované Akai (všímáte si, že nepoužívám jakékoli skotské narážky, to je asi největší dar :D)
.
.

ALP - Adalind Winters-Haywitz

22. december 2014 at 1:42 | Yaraki
A aby toho nebylo málo - další z All the Lonely people postav. Co o ní říct, abych nevyzradila děj? Nic, absolutně nic. Jinými slovy budete se muset nechat překvapit - a vůbec, co by to bylo za záporácký příběh, kdyby se autorka chovala kladně a nechala se obměkčit? :P

Obrázek: Adalind Winters-Haywitz
Délka práce: cca 2 hodiny (ty ženský mi nějak lépe odsípaj), dle předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
.
.

ALP: Caleb Hitch

21. december 2014 at 23:37 | Yaraki
A máme tu dalšího fešáka z All the Lonely people, jde o Caleba Hitche, parťáka hlavního klaďáka a postavu s poměrně pochmurným osudem - který se jí teprve chystá. MUhahahah... mno zpět k věci, je to celkem klasika, tablet, předloha a ta divná pusa? Ano, je divná, omlouvám se :D

Obrázek: Caleb Hitch
Délka práce: cca 2 a kousek hodiny, dle částečné předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
.
.

ALP: Steven Thomas Winters

21. december 2014 at 19:11 | Yaraki
A pokračujeme v krasojízdě - další z hlavních postav All the Lonely people, tentokráte hlavní klaďák - rezervní Kristus, Hustokrál všech Nosorožců, Velkopán a dvorní spasitel jehňátek Steven Winters. Pokud by se vám čirou náhodou zdálo, že vypadá jako Captain Murica s knírem je to tím že je to Chris Evans s knírem tak se vám to zdá a měli byste míň chlastat.

Obrázek: Steven Thomas Winters, dědic Wildwoodského panství v Llandovery, Wales. Navzdory nabytým schopnostem a majetku jeden z těch, kteří zůstali "normální" a kladní
Délka práce: cca 2,5 hodiny, dle předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Dodatek: soráč za tu košili, je děsná - omluvou budiž mi fakt, že jsem s juniorem zdobila perníčky a prostě nebyl čas šmrdlat se s nějakým trapným oděním (navíc on stejně vypadá bez košile líp, takže to vem čert)
.
.

ALP: Sineád O'Reilly

21. december 2014 at 2:41 | Yaraki
A dalších z nových All the Lonely people postav.
Další z důležitých záporáků, jimž se tato povídka věnuje. V zájmu zachování přípustného tajemna ohledně děje samozřejmě nemohu nic prozradit, snad jen to, že v téhle "fyzické podobě" Sineád pravděpodobně moc nezastihnete, což ovšem neznamená, že není třeba ji zvěčnit.

Obrázek: Sineád O'Reilly, tvrdohlavá, na první dobrou naivní, ve skrytu vychytralá malá mrcha
Délka práce: cca 2 hodiny, dle předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
.
.

ALP: Sebastian Solja aneb NOT the Winter Soldier

21. december 2014 at 1:47 | Yaraki
Zdravím, panstvo!

Před chvílí jsem přemýšlela - o smyslu bytí, vesmíru a vůbec. A taky o povídkách, přesněji řečeno a povídkových postavách a o tom, co je na nich zajímavého. Například já, narcis nejhlubšího zrna, naprosto zbožňuji jednu ze svých nových postav a dospěla jsem k závěru, že musím i jiné lidi donutit ji milovat. Takže jsem přistoupila k razantnímu kroku - vyhrabala jsem tablet, navařila kýbl čaje s mlíkem, našla vhodnou předlohu a toho nešťastníka sesmolila v jeho čiré, hebké a nejkrásnější podobě. Na kolik se to reálně zadařilo, toť otázka. Každopádně tady je, the one, the only and the... Sebastian Solja, nedoceněný záporák All the Lonely people...

Obrázek: Sebastian Solja, jedna z originálních postav, v zásadě jde o takového decentního sviňáka
Délka práce: cca 3 hodiny, dle předlohy
Použitý gadget: tablet, bez papírového náčrtu
Bonus: kdo uhádne jaké armádě náleží ona fešně modro/šedá uniforma, obdrží ode mě jednu z legendárních imaginárních čokoládiček

.


.
 
 

Advertisement